Kruh Badatelů pravdy

OTEVŘENÁ MYSL

Naše mysl se dokáže rozšířit do neomezeného prostoru, proto jsem se rozhodla k tématu mysli a myšlenek znovu vrátit.

Citace: Ach Pane, dej mi vyrovnanost, abych mohl snášet věci, které nemohu změnit, odvahu, abych změnil věci, které změnit mohu, a moudrost, abych rozeznal jedny od druhých.

To, co k tomu potřebujeme, je BDĚLOST. Bdělost je chuť a zájem přemýšlet, uvažovat, pátrat, a pak se snažit pochopit souvislosti. Je to schopnost vstoupit do pocitu a reakce. Za normálních okolností mezeru nevidíme, ale intenzivním tréninkem BDĚLOSTI to možné je. V budhistickém smyslu to znamená vysvobození. Potřebujeme pocit radosti, který posílí vůli a dodá energii. Pak se zkusíme soustředit, zklidníme mysl a otevře se nám schopnost klidně a vyrovnaně přijímat změny. Sociální podmiňování podporuje IDENTIFIKACI mysli s fixní ideou sebe sama jako prostředek sebekontroly, výsledkem je, že člověk uvažuje o sobě samém jako o JÁ – EGU. Duševní, vnitřní těžiště se pak přesune ze spontánní či původní mysle na EGO PŘEDSTAVU. Tak na to pozor.

Svrchovaná síla svou sílu neprojevuje, a proto ji má. Nedokonalá síla neopomene svou sílu projevit a vůbec ji nezná. Nedokonalá síla činí mnoho, a vždy zůstane něco, co nezasáhla.

Nejvyšší pokora si není vědoma sama sebe jako pokory, a tak ve skutečnosti pokorou je. Podřadná pokora se nemůže pokory vzdát, a tak pokorou není. Pokud pokora není naší přirozeností, já užívám přirovnání, že “ jsme nastavení jako budík.“

Chci se opět vrátit k myšlence a objektu. Kde je objekt, tam je myšlenka. Funguje to i obráceně. Objektem nemusí být jenom věc, ale i představa. Kdyby byl objekt jednou z věcí a myšlenka druhou, existoval by dvojí stav myšlenky., takže objekt by byl taky myšlenkou. Může pak myšlenka posuzovat myšlenku? Jak nemůže ostří meče rozetnout sebe, jako se nemůžou konce prstů dotknout sebe, stejně tak nemůže myšlenka vidět sebe sama. Tohle pochopit nám umožní SOUSTŘEDĚNÍ. Soustředit se znamená netočit dokola stejné myšlenky. Na objekt zaměříme svou pozornost, protože s pozorováním a soustředěním souvisí i naše emoce a touhy, Líbí se mi jeden zenový výrok, a to “ vypořádání se s duchy.“ Ježíš tyhle emoce nazýval, že jsou slepými a hluchými duchy. Patři sem závist, od které se odvíjí nenávist a žárlivost, pak chamtivost, od které se odvíjí pomstychtivost a vztek. A jsme u sedmi biblických hříchů, což znamená ovládnutí naší mysli těmito duchy. Zavrhovat jedno a vyhledávat druhé znečisťuje mysl. JÁ za sebe k tomu přidám ještě PRUŽNOST. Představte si čtverec, kruh a trojúhelník. Nejdřív si každý obrazec představte jednotlivě, pak je poskládejte do sebe a pak znovu rozložte. Tahle představa vám pomůže nelpět na věcech.

A toto zenové zamyšlení ukončím sankrstským slovem BÓDHI, což znamená osvícení. A jak je to jednoduché. Hledání vola, stopy nalezeny, vůl v dohlednu, vůl je chycen, krocení vola, návrat domů na hřbetě vola, vůl zapomenut, muž zůstal sám, vůl a muž zmizeli, návrat na počátek, vstupuji do města s žehnajícíma rukama. Pochopeni tohoto zenového výroku nám může ukázat rozdíl mezi životem a smrtí.

.

Kruh Badatelů pravdy

OTEVŘENÁ MYSL…

Ve svých článcích často mluvím o otevřené mysli, proto jsem se rozhodla vám tento pojem víc přiblížit. Nebudu psát žádná vlastní moudra, ale použiji myšlenky filosofie,ZENU. Zen zahrnuje předáváni učení beze slov od mysli k mysli, od srdce k srdci, bez znalosti určitých textů. Zen není náboženství a liší se stejně tak, jako se liší prvotní učení Krista od křesťanství ve smyslu, že Kristus nebyl křesťan a Budha nebyl budhista. Zen se překládá jako universum, všebytí, jednota. Mysl je duální, rozlišující, pohybuje se v hranicích co je, a co není. Když přestanete rozlišovat, jste v jednotě.

Otázka: “ Lze obecně říct, jak dlouho trvá, než je člověk,který se věnuje za-zenu schopen na sobě vnímat nějakou změnu?“

Odpověď: „Nelze a tohoto očekáváni je třeba se vyvarovat. Kdo si myslí, že vnímá na sobě nějakou změnu, tak má vážný problém. Změna má přijít bez toho, aby si ji člověk uvědomoval, aby se nestala cílem. Jinak by člověk padl do další iluze. “

Zenový mnich Robert Klimo.

Tři přístupy zenu jsou: VELKÁ VÍRA, VELKÁ POCHYBNOST a VELKÁ VYTRVALOST. Pochybnosti jsou nepohodlné pro ego. Skutečné vylepšení naši podstaty nespočívá v tom, že odložíme JÁ a začneme se hnát za budoucími cíli, nebo je budeme hledat mimo sebe. Vylepšení spočívá v tom, že začneme žít skutečný život tady a teď. Cesta je jako širé moře, čím jedeme dál, tím je hlubší. Musíme být opatrní, aby jsme se nespokojili s částečným porozuměním. Pokud místo neověří náš vhled, může se stát, že lahodná chuť mléka se změní v jed. Za to může sebeuspokojení.

Toto přirovnání chuť mléka se změní v jed mě zaujalo natolik, že jsem se musela vrátit k jednomu verši, který napsal NOSTRADAMUS, a kterému jsem předtím nerozuměla. Náhražky zlata a stříbra budou vyhnány do výše a vhozeny do ohně poté, co odňato mléko. Dluh všechno vysílí a obrátí v chaos, listy i úpisy ničeny. A přidám další verš. Velký úvěr, hojnost zlata, stříbra, zaslepí libidem čest, vyjde najevo vina, podvod, výsledkem bude velká hanba. Mléko je symbolem čistoty, proto se buď změní v jed, nebo, když bude odňato, vyplavou nečistoty. Je to aktuální pro tuto dobu.

A když už jsem v citacích, přidám ještě od DAVIDA SCOTTA. Všechny činy a myšlenky, dobré nebo špatné ovlivňují, jak se v životě cítíme a jak na nás reagují jiní lidé.Ovlivňují také, jak budeme jednat a myslet nadále. Být osvobozen od karmy, to není být osvobozen od důsledků minulých akcí, ale být schopen přijmout svůj osud. Když dokážeme nesoudit události v našem životě jako dobré a špatné, karma přestane mít svou sílu.

Když jste to dočetli až sem, určitě vás napadne otázka:“ Co tím chtěl básník povědět.?“ Takže v této chvíli je vaše mysl otevřená, nebo můžeme taky použit výraz, který se mi líbí, a to, že naše mysl je nespoutaná. Můžete to zabalit, anebo svoji mysl sjednotíme a myšlenky pošleme po proudu. Mysl nelze používat k hledání něčeho v mysli, protože mysl a objekt jsou jedno, ale to už víme, Mysl nepozná, co je minulost a co budoucnost a nemá vlastní hranice. Důležité je najít a pochopit souvislosti. Hranice si určíme my a k tomu potřebujeme moudrost. Otevřená mysl nám může pomoct cítit se volný a svobodný, ale to neznamená mít svoji vlastní přirozenost. Miluje paradoxy, takže nás může k vlastní přirozenosti nasměřovat v kterémkoli okamžiku našeho života. Když najdeme vlastní přirozenost, najdeme skutečný smysl vlastního života. Zen používá různé výroky, kterými si pomáhá k upřesnění toho, co se snaží objasnit, například: Rozum je obracečem mrtvol. Vyhrabává staré kosti minulosti a pak je ohlodává. Minulé věci jsou minulostí a přítomné věci jsou přítomností. Nejsou totožné. Dřevo v ohni se nestává popelem, život se nestává smrtí a zima se nestává jarem. Když jsou tvé myšlenky spoutané, zpustošíš to, co je ryzí.

Kruh Badatelů pravdy

KAZATEL 7.9 – 20

“ Neukvapuj se ve svém duchu, takže by ses urazil, “ protože urážlivost spočívá v náručí hlupáků. Neříkej. „Proč se stalo, že se dřívější dny prokázaly jako lepší než tyto?“, vždyť to není z moudrosti, “ že ses na to ptal.“ Moudrost společně s dědictvím je dobrá a výhodná pro ty, kteří vidí slunce. “ Vždyť moudrost je pro ochranu, stejně jako peníze jsou pro ochranu, ale výhoda poznání je, že moudrost zachová naživu ty, kteří ji vlastní. “ V dobrý den ukaž, že jsi v dobrotě a v neblahý den viz, že Bůh učinil i ten, stejně jako onen proto, aby lidstvo nemohlo po nich objevit vůbec nic. Existuje spravedlivý, který hyne ve své spravedlivosti, a existuje ničemný, který ve své špatnosti trvá dlouho.“ Je lepší, aby ses chopil toho jednoho, ale neodtahuj ruku ani od druhého, “ neboť kdo se bojí Boha, vyjde s tím vším.“ Není totiž na zemi žádný spravedlivý člověk, který stále činí dobro a nehřeší.

JÁ: Autor tady dává moudrost a spravedlnost do určitého poměru. Moudrost zvedá nad spravedlnost. Pokud budeme moudří, dokážeme být spravedliví. A moudří jsou ti, kteří vidí slunce. Větou, aby lidstvo po nich nemohlo objevit vůbec nic autor naznačuje, že lidstvo je součásti přírodního systému, který se řídí vlastními zákony.“ Kdo se bojí Boha, vyjde s tím vším, tady říká, že vyjít s tím vším, znamená mít vůči přírodě úctu a respekt. To se ale bez pokory nenaučíme.

KAZATEL 9. 1 – 3

„Vzal jsem si to vše totiž k srdci, abych dokonce prozkoumal všechno to, že spravedliví i moudří a jejich díla jsou v ruce Boha. Lidé si nejsou vědomí ani lásky ani nenávisti, které byly dříve než oni. Všichni jsou stejní v tom, co všichni mají. Totéž se nakonec stává spravedlivému i ničemnému, dobrému a čistému i nečistému a tomu, který obětuje i tomu, který neobětuje. Dobrý je stejný jako hříšník, kdo přísahá, je stejný jako ten, kdo se bojí složení přísahy. Ve všem, co se děje pod sluncem, je neblahé to, že srdce lidských synů je také plné špatného, protože všem se nakonec stává totéž, a po celý svůj život mají v srdci šílenství, a potom – k mrtvým“.

Posílej svůj chléb po povrchu vod, neboť po mnoha dnech jej opět najdeš. Dříve, než bude odstraněna stříbrná šňůra a zlatá miska se rozdrtí a rozbije se džbán u zřídla. a bude rozdrceno čerpací kolo pro cisternu, potom se prach vrátí do země právě jak byl, a duch sám se vrátí k Bohu, který jej dal. Dělání mnoha knih není konec a mnoho se jim oddávat je únavné pro tělo.

JÁ. Tyto slova z Bible jsou určeny k zamyšlení. Věta, je neblahé to, že srdce lidských synů je také plné špatného, protože všem se nakonec stává totéž… je i po tolika letech aktuální. Člověk toho udělal mnoho.hlavně pro své pohodlí. Každému přeji láskyplný domov a hlavně zdraví. Máme spravedlnost ukotvenou v zákonech na ochranu společenství. Ale nepoznáme spravedlnost, která by chránila živou bytost. Nad touto spravedlností stojí moudrost a poznání. Každá živá bytost má v přírodním systému své místo, které jí právem náleží. Kniha KAZATEL ukazuje cestu a směr stejně jako rodiče vedou své děti.

A na závěr jedna z myšlenek Edgara Cayceho. Jediné, co ti bude navždy patřit, je pouze to, co daruješ v podobě rady, úsměvu či jak žiješ vlastní život. Způsob, jakým se chováš ke svým bližním, jak se řídíš příkazy lásky, trpělivosti a laskavosti, pouze to, co daruješ, se stane tvým vlastnictvím v jiných říších vědomí.

Kruh Badatelů pravdy

NĚCO K ZAMYŠLENÍ…

LUKÁŠ 15:11 Nějaký člověk měl dva syny. Mladší řekl otci, aby mu dal část majetku, která mu náleží. Pak odcestoval do ciziny, a tam promrhal celý majetek, protože žil prostopášným životem. Když všechno utratil, nastal hladomor. Pásl vepře a živil se tím, čím oni. Nikdo mu nic nedal. Zatoužil vrátit se domů k otci, klidně jako nádeník.Po návratu prosil otce o odpuštění. Reakcí otce byla radost. „Protože tento můj syn byl mrtvý, ale opět ožil. Byl ztracen, ale našel se.“ Starší syn se na otce zlobil. Jemu otec nikdy neumožnil, aby se potěšil s přáteli a vystrojil hostinu. A když se ho zeptal proč, otec mu odpověděl: “ Dítě, byl jsi vždycky se mnou a všechno, co je moje, je tvoje.“ Tohle Ježíšovo podobenství bylo jedno z oblíbených Mistra Daskala a často se k němu ve svých přednáškách vracel. Prvotní myšlenka tohoto poselství je ta, že otec miloval oba syny stejně. Mladšímu synovi umožnil odejít, aby si část života prožil sám, protože jenom tak byl schopný pochopit, co je v životě pro něj důležité.On potřeboval tuhle osobní zkušenost. Radost otce spočívala v tom, že jeho syn pochopil hodnoty a cenu vlastního života. I v dnešním světě se stává, že mezi sourozenci existuje rivalita, protože jedno z dětí si myslí, že jeho sourozenec má určité výhody. Proto je důležité umět lásku projevit. Rodiče nemusí dávat dětem najevo, že je milují stejně podle určitých nastavených kritérii a očekávání, ale jenom projevit lásku. Když umíme lásku projevit, líp pochopíme osobnost dítěte a jeho potřeby.

Mým oblíbeným Ježíšovým podobenstvím je to o deseti pannách z evangelia MATOUŠE 25: 1-13. Panny si vzaly své lampy a vyšly vstříc ženichovi. Pět z nich bylo rozvážných a pět pošetilých. Ty rozvážné si vzaly v nádobkách i olej. Ženich se pozdržel a ony všechny usnuly. Když přicházel, chtěly si dát do pořádku lampy. Ty pošetilé prosily o olej ty rozvážné, ale ony řekly:“Snad by pro nás i pro vás nebylo dost. Jděte místo toho k těm, kteří ho prodávají, a kupte si.“ Ženich otevřel bránu a ty přichystané vstoupily s ním na svatební hostinu a dveře se zavřely. Když se vrátily ty ostatní a prosily ženicha, aby jim otevřel, on odpověděl: “ Povím vám pravdu, neznám vás.“ Panny byly kdysi symbolem čistoty a nedotknutelnosti. Ale za panenství se platilo. Žena měla svoji cenu ve svém panenství. Lampy, které vyzařovaly světlo, měly poukázat na to, že hodnota člověka je v jeho nitru. A tyto hodnoty se nedají koupit. Hodnoty jako láska, úcta a respekt si v sobě vytváříme od dětství. Toto světlo jako symbol živí tyto hodnoty v nás, aby jsme jich nikdy neztratili. Vstup ženicha do chrámu představuje naše tělo. Ono je našim chrámem. Svatební hostina znamenala vstup do božího království. Děj tohoto příběhu se odehrává v duchovní rovině. Ženich řekl ženám, že jich nezná, ne že jich dovnitř nepustí. Dal jim čas, aby pochopily. Neopustil je, ale vyhradil si právo, že přichází neohlášen v neznámou hodinu. Proto nikdy nesmíme ztrácet víru a naději. Pravdu můžeme hledat svým vlastním způsobem. Stačí nechat mysl otevřenou.

Kruh Badatelů pravdy

POSELSTVÍ.

Podle Jana: Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo Bohem.

“ Vpravdě, vpravdě ti říkám, pokud se nenarodí někdo znovu, nemůže vidět Boží království.“ Nikodým mu řekl: Jak se může člověk narodit, když je starý? Podruhé vstoupit do lůna matky a narodit se?“ Ježíš odpověděl: “ Pokud se někdo nenarodil z vody a ducha, nemůže vstoupit do Božího království, co se narodí z těla, je tělo a co se narodilo z ducha je duch, nediv se, že jsem to pověděl. Musíte se narodit znovu. Vítr vane kam chce, slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Takový je každý, kdo je zrozen z ducha.“

“ Rabi, kdo hřešil, ten člověk, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý? “ Ježíš odpověděl: „Nehřešil ani ten člověk, ani jeho rodiče. Bylo to, aby v jeho případě byly učiněny zjevnými Boží skutky. „

Bože, tys dal svatému apoštolu Janovi nahlédnout do tajemství svého věčného Slova, ukaž i nám bohatství tvé lásky, osviť naši mysl a otevři naše srdce, abychom správně poznávali a ochotně přijímali, co nám o tobě zvěstoval. “ Toto je mé přikázání. Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.“ (Jan 15.12).

JÁ: Ukázkou z evangelia podle Jana chci přiblížit spojení velkého mystika a duchovního léčitele Daskala s Ježíšovým učedníkem Janem, který ho celý jeho život provázel. Tohle úžasné propojení ducha, mysle a rozumu nám umožňuje vstoupit do světa mystiky a poznání. Co spojuje tyhle dvě osobnosti, z jiného času a prostoru, které od sebe dělí tolik let? Láska a pokora k Bohu, léčitelské schopnosti a SLOVO. Hloubka učení, které oba šířili slovem i skutky tady bude navěky. Vstoupit do kruhu Badatele pravdy chce jenom otevřenou mysl.

“ Viděl jsem dokonce i to, že to byl nějaký australský virus. Víte, všechny viry se od sebe liší tvarem. Z tvaru potom odvodím, o jaký druh jde. Když se na vás soustředím, “ pokračoval Daskalos, “ vidím sebe. Stanu se zrcadlem, v němž se odrážíte. Co je to zrcadlo? Očištěná mysl. Dejme tomu, že mi ukážete fotografii někoho, kdo bydlí v Americe. Když se této fotografie dotknu, dostanu se do styku s aurou tohoto člověka. To, na co se soustředím, mohu vidět sám v sobě, sám se stanu zrcadlem jež odráží všechno, s čim se chci dostat do kontaktu. Je to nová schopnost, kterou v sobě máme latentně a kterou nakonec získá celá lidská rasa. “

“ Slyším lidi říkat,“ pokračoval Daskalos, “ že Bůh je světlo nebo supersvětlo, jenže světlo anebo supersvětlo nezažili. Pokud nemáš vlastní zkušenost, nemůžeš to vědět. Zopakuji, co řekl na minulé přednášce otec Jochanán: “ Myšlenky a přesvědčení jsou příliš slabými křídly, pokud se chceme vznést do vysokých výšek poznání, “ uzavřel to Daskalos.

Líbil se mi jeden aforizmus indického mistra, který řekl Jakovos, jeden z Daskalových žáků. Každý, kdo mě hledá, najde mě, každý, kdo mě najde, pozná mě, každý, kdo mě pozná, miluje mě. Každého, koho miluji, zabiji .Znamená to, že setkání na duchovní úrovni není totéž, jako setkání na úrovni pocitů a emocí. Z lásky se může stát nenávist a nenávist se může změnit na lásku.

Tohle jsou jenom střípky z trilogie ze světa zázračného duchovního léčitele Daskala. Něco, co zaujalo mně a stoji za to, se o to podělit. Ale vrátím se k tomu, o čem jsem chtěla psát. O tom jak důležité je SLOVO. Nejenom Boži, které ukazuje cestu, ale každé slovo v našem životě. Mluvit umíme, ale ćasto zapomínáme, že co jednou řekneme, už nevezmeme zpět. Denně slyšíme vulgarizmy, nadávky, je jedno, co řekneme a taky komu. Teď je čas přání. Společně si popřejeme zdraví a lásku. Význam těchto dvou slovíček je obrovský, tak jak celý vesmír. Jejich síla je v pochopení smyslu života. Cenu života, zdraví a lásky nejde vyčíslit a ani změřit. Na počátku jejich hodnoty je naše SLOVO.