Moderní čarodějnictví. Autor Gerald Brosseau Garner byl samouk, o to víc byl jeho výzkum o čarodějnicích spontánní za účelem dopátrat se skutečnosti. V roku 1949 navštívil největšího mága v Británii Aleistera Crowleyho. Text knihy je zjednodušený a mnou upravený. Můj záměr není žádný popis čarodějnického hnutí, které pokračuje i dnes, např. WICCA, ale hledat určité souvislosti dějin, ukázat na vzorce chování setrvávající dodnes.
Mýtus o Velké matce kolem poloviny 9. století do poloviny 7. století př.n.l. podnítil to, že se žena stala kněžkou. Muži uctívali boha lovu, později se objevila idea budoucího života a světa, jakéhosi ráje, místa osvěžení a odpočinku, kde člověk omládne. Tomuto ráji vládne bůh smrti. Bůh lovu byl znázorněn v masce zvířete s rohy, možná předchůdce ďábla.V závislosti na zásluhách čekalo znovuzrození a šance na nový život. Na první pohled by se zdálo, že reinkarnace znamená nekončící proces, avšak po čase se můžete stát MOCNÍ MRTVÍ, něco jako polobozi nebo svatí.
Církev změnila postavení ženy, proto vzniklo tajné náboženství, v němž ženy jsou i nadále významnými, toto tajné náboženství dalo podnět vzniku kultu čarodějnic. Rozličné rituály, znalosti bylin a velké tajemství toho, čemu se říká magie, se předávaly v rámci téměř rodinného tajného společenství. V Zápiscích o válce Galské, se Caesar zmiňuje o věštecké skupině, jejich příslušnice se nazývali druidky, které svými charakteristikami odpovídaly čarodějnicím. Křesťanství se šířilo jako tma.
Existovalo obyvatelstvo žijící v lesích, mísící se s PIKTY a trpasličími kmeny, které stálo proti dobře živeným Sasům a vysloužilo si pojmenování MALÝ LID. Odtud pochází skřítky a elfové, jedna z podob anglického slova „Pixie“ zjevně pochází z kmene Piktů. Divoká rasa lovců, kteří se uměli skrývat, praktikovali magické rituály a používali šípy namočené v jedu. Vládnoucí vrstvu již netvořili Normané, došlo ke sňatkům se Sasy a řimskobritskými ženami a vzniklo plémě angličanů. Lidé z divočiny dávno nebyli těmi polonahými divochy oděnými do kůže, oblékali si šaty barvené borytem a rýtem(lincolnská zeleň), dobrá kamufláž pro pohyb v lese. Rozšířil se příběh o Robinu Hoodovi, který je stejně jako panna Mariana historickou postavou.
Církev se neštítila ničeho. Každá farnost měla skupinu asi deseti Střelců, kteří špehovali své sousedy. Život ve farnosti se ocital pod neustálým tlakem podporujícím zášť, podezíravost a hlavně strach. Zprvu církev ukládala jen pokuty nebo pokání, ale jak rostla její moc a síla, přicházelo mučení a popravy. Začalo pronásledováni templářů, kteří se odmítali církvi podřídit. Templářšti kněží vedli vlastní mše, ale v bojích bojovali templářšti rytíři, proti kterým bylo vzneseno obvinění. Templářšti kněží se stáhli do ústraní. Templáři tvrdili, že na křiž poslali zloděje Barabáše, zpochybňovali ukřižování a vzkříšení Krista.
Pronásledování čarodějnic. V období teroru, nedlouho po dětské křížové výpravě, označil papež INOCENC III za zločin chirurgii. Starou předkřesťanskou víru odsoudil jako kacířství a čarodějnictví a jejím zničením pověřil inkvizici. Do čela pronásledování se postavili dominikáni, řád založený svatým Dominikem, odhodlaným asketou, který se denně bičoval. Následující text pochází z překladu knihy Ausgeburten des Menschenwahns str.130 a ze Soldanova díla Huenprocesse str. 269-70. Je to shrnuto do 18 bodů, já však uvedu jen některé body kvůli neskutečným mukám, prováděným na ženách i mužích. 1. kat svazuje ženu obtěžkanou plodem a pokládá jí na skřipec. Poté ji na skřipci natahuje, dokud jí nezlomí vůli. Zbaví ji vlasů, polije brandy a zapálí. 12. kat jí upevní nohy do svěráku svírá jeho čelisti, dokud z prstů neteče krev. Třetí stupeň totrury ani autor nedokázal popsat. 16. Kat jí bije jezdeckým bičem. V knize je popisováno mučení muže jménem Grandier, který byl podroben výslechu běžnému i mimořádnému. „Pošpinil ses kouzly a paktoval se s ďáblem“, zněla odpověď soudců. Kosti kolen, holení, kotníků a chodidel, všechny byly rozdrceny.
Kdo je ďábel? Ďábel je, či spíše byl výmyslem církve. Ona mu dala svoji podobu. Čarodějnice zjistili, že populární pohled na ďábla jako na jednoho z nich umocňuje jejich vliv, takže tento název přejali za vlastní. Připisovali mu ale zcela jiné vlastnosti než církev, byl to pro ně bůh, který měl určité schopnosti, snažili se ho respektovat. Jak jsem psala na začátku, byl odvozen od boha lovu s maskou a rohy a pocházel z Egypta.
Iamblichos ve svých „Mystériích“ říká: Zná – li někdo správný způsob, může uvést do pohybu síly schopné navázat kontakt s vůli jiného a podle vlastního přání usměrnit emoce. Lze toho dosáhnout vyřčenými slovy. K tomuto účelu provedené obřady nebo obřady založené na práci s předmětem příslušným způsobem nabitými silou nazýváme magické.
Nechci zpochybňovat žádné hnutí čarodějnické a ani křesťanské. Za zkaženým a nemravným chováním stál vždy člověk sám, ve svých touhách po moci a penězích. Otevřená mysl hledá zralost a moudrost. Nejvyšším smyslem života, existence v pevném těle je práce na svém duchovním rozvoji. To znamená pracovat na sobě, na svém intelektu a duchu, řídit se svým vnitřním TAO, aby člověk splnil své úkoly, absolvoval CESTU, naplnil svou karmu a postoupil výš. Když lidstvo dosáhne toho nejvyššího duchovního stupně, zmizí bolest a utrpení.