Kruh Badatelů pravdy

JOBE, JOBE !

Kniha JOB obsahuje 42 kapitol. Je součástí Starého zákona a rozhodla jsem se ji zařadit do svých biblických textů, protože je aktuální i dnes. JOB ztratí všechno, rodinu, děti, i manželku. Aby vše bylo dokonáno, onemocní, je úplně sám a na dně, přemýšlí o svém životě. Potkává se s přáteli a společně mluví o Bohu a o tom, jestli existuje spravedlnost. Jak se mluví člověku, který přišel o všechno s ostatními, kteří to nezažili? JÓB viní sebe a ptá se, proč se narodil. Elifar mu říká, že to, co ubližuje nevychází z pouhého prachu a z pouhé zemské půdy nevyrážejí těžkosti. Člověk se rodí pro těžkosti tak, jako jiskry vyletují  vzhůru. Najde JOB  odpovědi? Některé verše jsou upravené, některé jsou psané podle Bible, protože texty jsou velmi náročné.

Bůh řekl Satanovi: „Je v tvé ruce. Jen dej pozor na samotnou jeho duši.“ A tak Satan odešel od boží OSOBY a postihl JOBA zhoubným bolákem od jeho nohy až po temeno hlavy. JOB řekl:“ Poučte mne a já budu mlčet a dejte mi porozumět, jaké chyby jsem se dopustil.“ Řeči přímosti byly -ach ne, bolestné. Ale co kárá to vaše kárání? Úkladně plánujete, že budete kárat SLOVA, když řeči zoufalce jsou jenom do větru?

Ale moudrost, kde ta se dá najít? A odkud ta moudrost pochází? Kdepak je místo porozumění? Bylo to dokonce utajeno před očima každého živého tvora a bylo to skryto před nebeskými létajícími tvory. Zničení i smrt řekli:“Svýma ušima jsme o ni slyšely zprávu.“Bůh je ten, kdo porozuměl její cestě a ona zná její místo, neboť sám hledí až ke koncům země. A dále řekl:“Pohleď, kázeň před Bohem, to je moudrost a odvrátit se od špatného, to je porozumění.“

Sám Bůh nastřádá to, čim někdo ubližuje, pro jeho vlastní syny, odmění ho, aby to věděl. Vždyť jaké bude mít potěšení ve vlastním domě po sobě, když bude počet jeho měsíců skutečně přeťat? Bude vyučovat poznání Boha i když sám soudí vysoké? Právě ten zemře během své plné soběstačnosti, a ten druhý zemře s hořkou duší, když nepojedl z dobrých věcí. Společně ulehnou do prachu a příkrov nad nimi utvoří larvy.

JOB 29.23-30.21 Bývali zaháněni z obce, lidé na ně křičívali jako na zloděje. Musejí pobývat přímo na svahu údolí bystřin, v prašných děrách a ve skalách. Křičívali v křoví, choulivali se pod kopřivami. Synové bláznivého i synové bezvýznamného, ti byli vymrskáni ze země. A nyní jsem se stal dokonce námětem jejich písně a jsem jim průpovídkou. Mají ke mně odpor, zůstávají ode mne daleko a nezadrželi své sliny před mým obličejem.

JÁ: Tyhle dva verše poukazují na to, že JOB se nedokáže zařadit znovu do žádné lidské společnosti. Mezi bohaté nepatři a mezi chudáky taky ne.

Eliha, syn Buzity Barachella. „Bůh promluví jednou a dvakrát- i když to člověk nebere v úvahu- ve snu, v nočním vidění, když na lidi padne hluboký spánek, během dřímot na lůžku. Tehdy odkrývá uši a klade svou pečeť na vybídnutí vůči nim, aby člověka odvrátil od jeho skutků… Když on působí klid, kdo potom může soudit? A když skryje obličej, kdo ho může spatřit? Je totéž zda je to vůči národu, nebo vůči člověku? A přece neřekl nikdo:“Kde je Bůh, můj vznešený průvodce? “ Ten, který v noci dává melodie, on nás poučuje víc než pozemská zvířata a činí nás moudřejšími než dokonce nebeské létající tvory. „Měly by mluvit dny a množství let, to by mělo dát na vědomí moudrost. Určitě je to ve smrtelných lidech DUCH a dech Všemohoucího, co jim dává porozumění. Jako moudři se neprokazují ti, kteří jsou pouze hojní na dny, ani ti, kteří jsou jenom staří, nerozumějí soudu.

Můžeš vytáhnout leviatana rybářským háčkem, nebo můžeš mu jazyk přidržet dole provazem? Můžeš mu vložit do nozder sítí, nebo můžeš mu trnem provrtat čelisti? Polož na něho ruku. Vzpomeň si na bitvu a už to víckrát nedělej. Člověk taky bude zvržen při pouhém pohledu na něho. Jeho duše rozpaluje uhly a z tlamy mu vychází plamen. Jeho srdce je odlito jako kámen,ano jako spodní mlýnský kámen.(ten bývá spojen s kouzly a čáry).je králem nad všemi majestátními divokými zvířaty. JÁ: Divoké zvíře se tady objevuje podobně jako ve ZJEVENÍ. Když probudíme divoké zvíře, nastane apokalypsa. Divoké zvíře tady demonstruje možnou sílu a působení Boha.

JOB 42. A JOB pak Bohu odpověděl a řekl: „Poznal jsem, že jsi schopen udělat všechno, a není myšlenka, která je pro tebe nedosažitelná. Kdože to zatemňuje radu bez poznání?Proto jsem hovořil, ale nerozuměl jsem věcem příliš podivuhodným pro mne, jež neznám. Slyš, prosím, a já budu mluvit, budu se tě tázat a ty mě informuj. Z doslechu jsem o tobě slyšel, ale nyní tě přece VIDÍ mé vlastní oko.

Bůh vrátí JOBOVI nový život, novou rodinu a děti. A JOB potom dál žil 140 let, uviděl své syny a své vnuky- čtyři generace. A posléze JOB zemřel spokojený se svými dny.

Nikdy nesmíme ztratit naději. JOB uvidí, že Bůh má  tvář, když mluví s člověkem a všemohoucnost, když řídí svůj dokonalý systém, který stvořil. Člověk je jenom na chvíli součástí tohoto systému. Učí se být moudrým, aby tomuto systému porozuměl. Může kráčet po cestě, kterou si sám musí najít a pochopit nekonečno.

 

 

Kruh Badatelů pravdy

Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!

Podle mezopotámských mýtů i některých židovských gnostiků, kabalistů, astrologů a spiritistů byla LILITH první žena tak jako Adam stvořena ze země. Divoká a nezávislá žena, která se odmítla podrobit vůli muže, stejně jako vůli Boží.

Bůh uvedl na Adama tvrdý spánek, a zatím, co on spal, vzal jedno z jeho žeber a nad jeho místem pak tělo uzavřel. Bůh pak ze žebra postavil ženu a přivedl ji k Adamovi.

Bůh ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám z cela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh znát dobré i špatné.

Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem. Velmi zvětším útrapy tvého těhotenství, v porodních křečích budeš rodit děti a budeš žádostivě toužit po svém manželovi a on bude nad tebou panovat. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do zemské půdy, neboť z něj si byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se navrátíš. Tak je napsáno v bibli.

„Lidem v manželství dávám pokyny, ne však já, ale PÁN, že by manželka neměla odejít od svého manžela, ale kdyby skutečně odešla, ať zůstane nevdaná, nebo ať se smíří se svým manželem, a manžel by neměl opustit svou manželku.“ 1k – 7:10-11 Rodinné svazky se můžou odchýlit od pravého dobra. Mt – 10.37-42. „Říkám vám, že každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva a žení se s jinou, cizoloží.“ Učedníci mu pak řekli: „Jestliže je muž v takové situaci vůči své manželce, není radno se ženit. “ Řekl jim: “ Ne všichni lidé učiní místo tomu slovu, ale jen ti, kteří mají ten dar. Jsou totiž eunuchové, kteří se tak narodili z lůna své matky a jsou eunuchové, kteří byly učiněny eunuchy lidmi a jsou eunuchové, kteří se sami učinili eunuchy, kvůli nebeskému království. Kdo tomu může učinit místo, ať tomu místo učiní.“ Pak mu přinášeli malé děti, aby na ně vkládal ruce a přikládal modlitbu, ale učedníci jim to vytýkali. Ale Ježíš jim řekl: „Jen nechte malé děti a přestaňte jim bránit, aby ke mně přicházely, neboť takovým patří nebeské království.“ Vložil na ně ruce a odešel. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne ho. Jen ať vaše ano znamená ANO, vaše ne, NE, neboť co je nad to, je od ničemného. „Proč potom Mojžíš rozkázal dát propustný list a manželku propustit? „Ale od počátku to nebylo tak. Mojžíš vám to dovolil pro tvrdost srdce.“ Evan,podle Matouše.

JÁ: Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! Známá fráze s hlubokým významem. CO Bůh spojil, slovíčko“co“ upozorňuje na to, že pokud připustíme, že vesmír představuje dokonalý systém, který se ve zlomku času neustále obnovuje, můžeme předpokládat, že Bůh spojí muže a ženu tak, jak je to správné, a že se nemýlí. Ten, kdo se zmýlí, je sám člověk, který to poruší. Má k tomu své důvody spojené s karmou svoji, nebo karmou společnosti, ve které žije. Bůh ponechal člověku možnost volby, má proto právo se sám rozhodnout. Proč Ježíš, o kterém víme jak je milosrdný a spravedlivý, tak trvá na dodržovaní tohoto zákona pro manželství? Dar života, jeho zrození a umírání, je to nejcennější, co na této planete máme. A k životu patři láska. Muž a žena se z lásky stanou jedním tělem, aby se s láskou postarali o potomky.  Toto vytváří pevný bod ve vesmíru, který má zůstat zachován. Pokud bude existovat tento pevný bod ve vesmíru, bude na této planetě existovat život. Jakou máme společnost, takovou vytváříme rodinu. Nestabilní, nefunkční, rozpadající se. Dalajláma řekl: „Dnes jsme skutečně globální rodina. To, co se děje v jedné části světa, může ovlivnit nás všechny.“ Nechci nikomu odpírat touhu stát se rodičem, dát dítěti dostatek lásky, domov a bezpečí. Ale každé dítě má právo na svůj pevný bod, kde jsou ve vesmírné kronice Akáši zapsání jeho vlastní rodiče otec a matka. Proto chtěl Ježíš tento Boží zákon zachovat.

 

Kruh Badatelů pravdy

APOŠTOL PAVEL A ZÁKON

Pavel se narodil v Tarze, byl to Žid z Benjamínovho kmene a při obřízce dostal jméno Šavel (Šá´ul – vyprosený). Otec ho poslal do Jeruzaléma, aby tam získal další vzdělání a stal se učedníkem Gamaliela. K tomu se vyučil řemeslu tkalce stanů, a taky se tím živil. Trpěl slabostí a neznámou nepříjemnou nemocí. Ježíše osobně neznal. Ježíš se mu zjevil na cestě do Damašku a Pavel se tak stal vyvoleným, aby kázal mezi pohany. Třináct Listů, které se v Novém zákoně uvádějí pod jménem apoštola Pavla nejsou literárním dílem a ani soukromou korespondencí. Obsahují základní pravdy křesťanského života a jejich aplikaci na životní potřeby  a problémy církevních společenstev té doby.

List Římanům je poselstvím, někdy nazýván Pavlem jako „evangelium“, jeho myšlenky nás zaujmou a dokáži oslovit naše vědomí natolik, že změní náš život. Je potřeba je pochopit.

Proto právě jako skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili. Až do ZÁKONA byl totiž hřích na světě, ale z hříchu nebyl nikdo obviňován, když není ZÁKON. Smrt přesto kralovala od Adama až do Mojžíše i nad těmi, kteří nehřešili podobným přestupkem jako Adam, on se podobá tomu, kdo měl přijít. „Jestli dělám to, co nechci, přiznávám ZÁKONU, že je dobrý. Potom to nedělám já, ale hřích, který ve mně sídlí.“

Vy však nejste v souladu s tělem, ale s duchem, jestliže ve vás opravdu přebývá Boží duch. A tak, bratři, nejsme zavázáni tělu, aby jsme žili ve shodě s tělem, jistě zemřete, umrtvujete -li však zvyklosti těla duchem, budete žit. Vždyť jste neobdrželi ducha otroctví, který působí strach, ale obdrželi jste ducha přijetí za syny a tímto duchem voláme ABBA OTČE. Duch sám vydává svědectví, že jsme boží děti. Jsme- li tedy boží děti, jsme taky dědicové, protože toto je boží dědictví. Jsem totiž přesvědčen, říká Pavel, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vlády, ani věci nynější, ani věci budoucí moci, ani výška, ani hloubka a ani žádná jiná stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Písmo říká faraonovi: “ Chci ukázat v souvislosti s tebou svou moc a taky mé jméno bylo zaznamenáno po celé zemi.“ Smiluje se tedy nad kým si přeje, ale koho si přeje, toho nechává, aby se zatvrdil.

Vím totiž, že v mém těle nesídlí dobro, protože chtít dobro, to je mi blízké, no dělat dobro ne. Nedělám dobro, které chci, ale zlo, které nechci. Když dělám to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně sídlí.

JÁ: Pavel ve svých Listech vysvětluje podstatu křesťanského učení. Je tady BOŽÍ ZÁKON, který jasně určuje, co je dobré a co zlé. Je tady taky milost, milosrdenství, smíření, spravedlnost. No existují taky pojmy to není dobré a to není zlé, kde připouštíme možnost manévrování mezi dobrem a zlem. Pavel mluví o životě s duchem svatým, o vnitřním boji a staví proti sobě hřích a ZÁKON. Ti, kteří jsou ve shodě s tělem zaměřují svoji mysl na věci těla, ale ti, kteří jsou ve shodě s duchem, na věci ducha. Není to tak, že Bůh určuje, nebo nás nutí dělat, co je správné, upozorňuje na to, že každá příčina má své následky. To je zákon karmy. Takže BOŽÍ  ZÁKON a karma úzce souvisí. Existuje rozpor mezi učením apoštola Pavla a Ježíše v tom, že Pavol rozdělil dobro a zlo podle starého zákona, a když mluvil o ZÁKONU, mluvil vlastně o BOHU. Ježíš před ZÁKONEM upřednostňuje boží milosrdenství, milost, smíření, spravedlnost a lásku. Nesnaží se o zmírnění trestu, nebo viny, ale ale je milostiv ke všem hříchům, tam, kde je dar života, je i naděje a možnost nápravy. Všichni chceme slunce a potřebujeme vodu. Když někdo spáchá hřích, necháme ho žit ve tmě a bez vody?

LUKÁŠ 8: 17-18. „Vždyť nic není utajeného, co se neukáže, ani nic není pečlivě skrytého, co se nikdy nestane známým a nikdy nevyjde najevo. Kdo má, bude mu dáno více, ale kdo nemá, i to, co jsi představuje, že má, mu bude odňato. Dávejte si pozor, komu nasloucháte.“

Ježíš odpověděl:  „První je toto. Slyš Izraeli.   Hospodin, Bůh náš, jest jediný Pán, miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly. Druhé je toto: Miluj svého bližního, jako sám sebe. Většího přikázání nad tato dvě není.“ evang, sv, Marka 12.28-34. Cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.

 

 

 

Kruh Badatelů pravdy

JANOVO ZJEVENÍ

Matkou Jana byla Salome, sestra sv. Marie, matky Ježíše Krista. Otec byl Zebedeus a měl bratra Jakuba. Nemůžu to podložit důkazy, ale pravdou je, že žil v komunitě, do které Ježíš také patřil. Než se Ježíš vrátil a přijal svůj úkol, byl Jan učedníkem Jana Křtitele a pak se stal apoštolem Ježíše. Byl vzdělaný, míval prorocké vize, proto byl zobrazován s hlavou orla. Žil ve vyhnanství na ostrově Patmos a zemřel přirozenou smrtí.

Ivan Nikolajevič Panin byl ruský matematik, který emigroval do Spojených států. Byl věřící, fascinován biblickými texty se snažil najít matematický kód, podle kterého židé psali své starobylé rukopisy. V textech existuje určitá posloupnost písmen, které jsou taky čísla. Numerická struktura je tedy pojistka proti snahám vložit do Bible ještě jiné knihy a slova. Proto pro originální texty je důležitý jazyk, a to hebrejština a řečtina. Číslo 7 má v Bibli skoro posvátný význam, představuje změny v pohybu, existenci, dobu trvání a pod. Zaznamenané události, o kterých mluví Jan ve svých vizích jsou ukryté pod číslem 7, které může být i jako násobek, nebo součet a rozdíl tohoto čísla.Prorocké vize se můžou zjevit v různých podobách. Pokud se jedná o zjevení události, která se stane, může být vize velice konkrétní a přesně popsat událost v její podobě. Prorocké vize jsou jiné. K jejich pochopení je důležité to, že neurčují časový sled a někdy nepopisují konkrétní místo. Obrazy, které prorok vidí jsou jeho představy a je důležité rozpoznat o čem jsou a co vyjadřují. Jsou jako sny, jenom nepřichází ve spánku ale v bdělém stavu a prorok je vnímá jako film, na který se dívá v neomezeném prostoru a čase. Janovo Zjevení kromě obrazů mu předalo informaci, že to, co vidí je poselství, které má zapsat a má být zachováno. „Proto zapiš věci, které si viděl a věci, které se stanou po nich.“ Není to jenom film, protože Jan je součástí všeho, co vidí. “ A vzal jsem ten svitek z andělovy ruky a snědl jsem ho, v mých ústech byl sladký jako med, ale když jsem ho snědl, v mém břiše způsobil hořkost. Musíš opět prorokovat  vzhledem k lidem a národům a jazykům a mnoha králům. “ Janovi bylo zděleno, že je vyvolený k tomu, aby všechno zapsal a lidi mu budou věřit. Jaké poselství Jan lidem přináší a nakolik je jeho apokalypsa reální?

Zkusme si představit nedohledný prostor a nebudeme vnímat čas. Připusťme novou rovinu existence, tu andělskou, protože jediný člověk z masa a kostí je Jan. Jan vidí splynutí dvou existujících rovin, naši pozemskou a tu nadčasovou andělskou. Jan  popisuje to, co vidí na zemi a zároveň to, co se odehrává v nebesích. Upozorňuje na nebezpečí, že války na zemi nekonči smrtí lidí, ale pokračují v té další andělské rovině. Z pohledu andělů vidí, co je pro člověka skutečnou hrozbou a nebezpečím.

A viděl jsem z moře vystupovat divoké zvíře a drak dal zvířeti svou moc a svůj trůn a velkou autoritu. A viděl jsem jednu z jeho hlav jakoby ubitou k smrti, ale jeho rána se uzdravila a celá země následovala divoké zvíře. A viděl jsem ze země vystupovat jiné divoké zvíře, ale promluvilo jako drak. A uplatňuje autoritu toho prvního zvířete před jeho zrakem. A působí, aby země a ti, kteří na ni bydlí uctívali první divoké zvíře, jehož smrtelná rána se uzdravila.a zavádí na scestí ty, kteří bydli na zemi a říká, aby udělali obraz divokému zvířeti, které mělo ránu od meče a přece ožilo. A bylo mu dáno, aby dalo dech obrazu divokého zvířete, aby obraz mluvil a působil zabíjení těch, kteří nijak neuctívali obraz divokého zvířete. Kdo má inteligenci, ať spočítá číslo divokého zvířete, neboť je to číslo člověka a to je 666.

Přišel jeden ze sedmi andělů a řekl, že mi ukáže soud nad velkou nevěstkou, která sedí na mnohých vodách s níž smilnili králové země. Na čele ženy bylo napsáno záhada: Velký Babylon, matka nevěstek. A viděl jsem, že ta žena je opilá krví svatých a krví Ježíšových svědků. Chci ti povědět záhadu té ženy. Divoké zvíře, které si viděl bylo, ale není a má odjet do zničení. A ti, kteří bydli na zemi uvidí, jak divoké zvíře bylo, ale není, a přece bude přítomno. Zde dochází na inteligenci, která má moudrost..  A žena, kterou jsi viděl znamená velké město, jež má království nad králi země. A mrtví byli souzeni podle svých skutků a věcí napsaných ve svitcích. A moře vydalo mrtvé a smrt a hádes byli uvrženy do ohnivého jezera. Ohnivé jezero znamená DRUHOU SMRT.

„Pojď sem“, chci ti ukázat nevěstu, Beránkovou manželku. Odnesl mně na vysokou horu a ukázal mi svaté město JERUZALÉM, které sestupovalo z nebe od Boha a mělo Boží slávu. A duch a nevěsta stále říkají,“ pojď. A každý, kdo slyší, ať řekne:“ pojď.“ A každý, kdo žízní ať přijde. Každý, kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života.

Chci se zmínit o Beránkových jezdcích apokalypsy, kteří přišli, když rozlomil pečetě. Bílý kůň a jezdec s lukem je v pozici obranné. Ohnivý kůň s jezdcem a mečem útočí. Černý kůň a jezdec, který má váhy a přináší hlad a utrpení, nebo obchod a peníze. Šedý jezdec nese smrt. Jsou mezi námi, pokud budou války, nemůžou odejít.

Tahle část mluví za všechno.“A deset rohů, které si viděl, znamená deset králů, kteří ještě nepřijali království, ale přece přijmou autoritu jako králové na jednu hodinu s divokým zvířetem. Ti mají jednu myšlenku, a proto dávají svou moc a autoritu divokému zvířeti.Ti povedou bitvu s Beránkem, ale Beránek nad nimi zvítězí, protože je Pán pánů a Král králů. Také ti povolaní a vyvolení a věrní s nim“. 

Janovo Zjevení vypovídá o událostech, které zažil, a taky o událostech, které se stanou. Každá událost má svoji příčinu a následek. Divoké zvíře bylo a není, ale má svůj obraz. V evangeliu podle Jana Ježíš říká Nikodémovi. „Vpravdě, vpravdě ti říkám:“ Pokud se někdo nenarodí z vody a ducha, nemůže vstoupit do Božího království.“ Co se narodilo z těla je tělo, a co se narodilo z ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti pověděl: „Musíte se znovu narodit.“ Jan to, co „viděl“, zapsal. Není to katastrofický obraz zničení, není to „konec světa.“ Ježíš nás nikdy neopustil, ale divoké zvíře musíme nechat spát.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kruh Badatelů pravdy

OČISTEC V BIBLI

Hospodin, Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích, avšak viníka nenechá bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení.

M: 12.31-32. Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti DUCHU svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno, ale kdo by řekl slovo proti DUCHU svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.

Klement Alexandrijský je prvním, kdo rozlišuje dvě kategorie hříšníků a dvě kategorie trestů v tomto i v příštím životě. Pro polepšitelné hříšníky je trest v tomto životě výchovný, pro nenapravitelné „kárný“. V příštím životě budou dva ohně. Oheň pohlcující a stravující, pro ostatní oheň, který prosvěcuje, který nestravuje jako oheň výhně, nýbrž je to oheň moudrý, inteligentní, který prostoupí duši, jež skrze něj projde.

Víra v očistec v první řadě předpokládá víru v nesmrtelnost a vzkříšení, neboť jedině v tom případě může pro člověka mezi jeho smrt a vzkříšení vstoupit nějaké nové dění. Nesmrtelnost, již se dosahuje skrze život jedince. Náboženství, která věří – jako budhismus, nebo katarství – v reinkarnaci, v neustálé stěhování duší, víru v očistec vylučují.  Tomáš Akvinský říká,  že duše nejsou trestány za to, co je v nich vyšší, nýbrž za to, co je v nich nižší. Bůh je v těchto věcech spravedlivý, ale nemluví o úměrnosti. Na cestu počtářského handlování  s oním světem se Akvinský nepouští ani v nejmenším. Pro Boha jsou duše mrtvých živé. Pokání.podle Akvinského připadá v úvahu jen za života, kdežto po smrti je možný jenom trest.

JOB. 14, 2-5.  Uvedu tuto část Joba, protože mám k Jobovi blízký vztah. Člověk zrozený z ženy má život krátký a je zahlcen nepokojem. Vypučel jako květ a je odříznut, utíká jako stín a nezachovává si existenci. Ano, na takového si otevřel své oko a mně vedeš k soudu se sebou. Kdo může zplodit někoho čistého z nečistého? Ani jeden. JÁ odpovídám: Když člověk pochopí a uvědomí si, jakoby prošel ohněm a  byl vzkříšen. Z nečistého povstalo čisté .Tohle je odměna a boží spravedlnost.

Dalších pár myšlenek bude z knihy Jamesa D. Tabora, JEŽÍŠOVA DYNASTIE, autora, který se snaží na podkladě archeologie a historie poskládat střípky toho, kdo byl ve skutečnosti JEŽíŠ. Autor knihy má obrovskou pokoru k historii o JEŽÍŠOVI jako člověku. 

Odpouštěj a bude ti odpuštěno, dávej a bude ti dáno, neboť v míře, v jaké dáš, dostaneš i ty. Vyznávejte se navzájem ze svých hříchů a modlete se jeden za druhého. Pečuj o ty, kdo jsou proti tobě, modli se za ty, kdo s tebou zacházejí zle, čiň dobro těm, kdo tě nenávidí, žehnej těm, kdo tě proklínají. Přibliž se k Bohu a Bůh se přiblíží k tobě. Očistěte svá srdce, hříšníci, očistěte svá srdce i vy, kdo jste dvojí mysli. Naříkejte a truchlete a plačte. Pokořte se před Bohem a budete povýšeni.

JÁ: JEŽÍŠ nikdy nemluvil o pozemském království, ale o království na zemi. V bibli slovo očistec nenajdeme.“ Co je to platné, moji bratři, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit… Stejně tak i víra, není- li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.“ (Jakubův 2.14,17)  JEŽÍŠ věděl, že lidi žijí v nuzných podmínkách, že je trápí hlad, bída, utrpení. Věděl, že život ne zemi nejde jen tak změnit. Miloval děti a pro ně chtěl lepši budoucnost. Pro nás všechny. Očistec může být fáze klidu a odpočinku. Nejde ho definovat jako organizaci, instituci, nebo hnutí. Často hledáme své místo v životě. Máme pochybnosti, obavy, strach o budoucnost. Každá naše myšlenka, kousek po kousku se ukládá v paměti naši i vesmírné. Nic nezmizí a ani se nerozplyne. Nikdy neztratíme vlastní identitu. Možná se dozvíme, jakou cestou jsme mohli jít. Budeme pokračovat a dostaneme na výběr? Jaké to bude pro nás v “ očistci?“ Možná takové, jak nám to JEŽÍŠ slíbil. Jako na zemi , tak i v nebi.