Noetický vesmír

STROVOLOSKÝ MÁG, Spiros Sathi Daskalos. Velký mistr, duchovní učitel a léčitel, který celý svůj život nezištně pomáhal druhým. Jeho odkaz tu zůstane navždy. Budu citovat z knihy, kterou o něm napsal Kyriacos c.Markides, protože slova velkého Mistra můžu jen opakovat.

„Tak především, ta uzdravení, o nichž jste slyšel, (mluvil s autorem) nejsou mým dílem, ale dílem Ducha svatého. Já jsem pouhým kanálem, jímž tato nadpřirozená inteligence prochází.“

DUCH SVATÝ- neosobní supervědomí, projev síly Absolutna, jenž umožňuje tvořit vesmíry. Dynamická část Absolutna.

DUŠE- je nesmrtelná, nikdy se nenarodila a nikdy nezemře. Kvalitativně je shodná s Absolutnem, je to tedy věčná “ Božská jiskra“ v nás.

ELEMENTÁL- myšlenková FORMA. Každá myšlenka spojená s pocitem, kterou člověk vyšle je elementál. Má vlastní životnost a stává se nezávislý na tom, kdo ho projektuje.

ÉTERICKÁ LÁTKA – energie, která umožňuje léčit.

ÉTERICKÝ DVOJNÍK – energetické pole, každá částice lidského těla má svůj protějšek. Tady se odráží všechno, co se děje v hmotném těle.

IDEA ČLOVĚKA – archetyp v rámci Absolutna. Lidská bytost je stvořena tak, že božský paprsek projde Ideou člověka. Velice hezky to popsal ve svých dílech Descartes a Spinoza.

PSYCHICKÉ TĚLO – jedno z energetických neboli jemnohmotných těl člověka, tělo citů a pocitů, emocionální tělo, má přímou vazbu na hrubohmotné tělo.

SOUČASNÁ OSOBNOST – to, co chápeme, neustále se vyvíjí a snaží se splynout s trvalou osobností.

TRVALÁ OSOBNOST – ta část, která nese zážitky ze všech našich inkarnací. Je součástí našeho JÁ.

AKÁŠICKÁ KRONIKA – univerzální paměť. Vše, co kdy existovalo. existuje a bude existovat je zaznamenáno v v tomto univerzálním superpočítači. Citace: Děje se to tak, že se vstoupí do akášické kroniky, jako když učenec vstoupí do knihovny. Ale stejně, jako učenec, i mystik musí napřed něco vědět o tom, co chce zkoumat. “ Jsem rád, řekl jsem žertem ( autor knihy), že ve vesmírném řádu existuje prostor i pro obyčejné vědomosti. Jinak by nemělo smysl chodit do školy a číst.“

Elementálové se děli na dva druhy. Ti, kteří jsou tvořeni nevědomě – to jsou elementálové toužebných myšlenek, a ti, kteři jsou tvořeni záměrně, elementálové myšlenkových tužeb. JÁ : Pokud nás ovládají pocity a emoce, naše myšlenky jsou povrchní a nemají trvalou hodnotu. Zastavím se u jednoho pocitu a to je pocit HNĚVU. Impendit ira aminum, ne possit cernare verum. Cato. Hněv bráni duchu poznat pravdu. Pokud se zrodí myšlenka, která v nás vyvolá hněv, je tady předpoklad, že myšlenka pochází z noetické vesmírné látky a stává se předmětem vizuální představivosti. Můžeme s ní pracovat. Uvědomíme si, že hněv není dobrý rádce a myšlenku pak posadíme do láskyplné podoby, aby nás nesvedla k pocitu ublížit. Začneme tvořit hodné elementály. Citace: Elementálové toužebných myšlenek odpovídají obyčejným lidem, kteří nechápou povahu myšlení a touhy, často se stávají obětí vlastních elementálů. Není to jen o jednoduchosti a primitivismu, ale taky o nevědomosti. Zákon přírody říká, že jakmile jednou elementál vznikne, nakonec se vrátí do podvědomí toho, kdo ho vytvořil. Elementálové, jež vytvářejí lidé, nejsou andělští ani démoničtí. Člověk může tvořit oba druhy. Démoni mají určitou formu podvědomí, která jim umožňuje mluvit s lidmi. S démony se můžete hádat, ale s anděly ne. Anděl je zákon. Nemá žádnou volbu a může konat jedině dobro. Démon s člověkem spolupracuje, vstřebává část jeho logiky a rozumu. Démon žije naplno v lidských citech. Andělé a démoni nejsou ve vzájemném konfliktu. Tento konflikt se jeví pouze lidskému vědomí Zajímají odlišné postavení v podvědomí člověka, aby nám umožnili poznat dobro a zlo.

Pro mystika neexistuje hmota, jenom Mysl. Hmota jako pán je zlo. Hmota jako sluha je požehnání. Umožňuje nám získávat zkušenosti Je projevem Absolutna, jimž nám umožňuje rozvíjet naše vědomí sebe sama. I když existuje rozdíl mezi hmotnou a nadpřirozenou říší, na psychické úrovni neexistuje omezení. Ve skutečnosti neexistuje trest, jenom zkušenost. Peklo a ráj jsou relativní pojmy. Badatel pravdy musí rozvíjet schopnost rozlišovat mezi skutečným psychickým světem a subjektivním psychickým prostředím, které si lidi vytvářejí s pomocí elementálů, jenž si sebou přinášejí z hmotního světa.

Budha řekl, že nirvána je stav nicoty. Ve skutečnosti to tak není. Pořád při tom víte, že vy jste vy. Jako současná osobnost se odrážíte ve třech zrcadlech – v zrcadle hmoty, v zrcadle psychické existence a v zrcadle noetické existence konkrétních myšlenek. NESTANETE SE ŽIVÝM JEVEM, POKUD NEVRHÁTE ODRAZ.

Citace : Když se dostanu do svého nitra, což je z lidského pohledu nicota a z pohledu bytí plnost v sobě samém, vím, že je mou přirozeností znovu se dostat do světa hmoty. Dokonce i v tak úžasném stavu pociťujeme touhu po návratu. Co to je, tento stav ne-existence a přesto soběstačného bytí? Snad je to samotná povaha bytí, jejichž nutkání spočívá v tom, odrážet se v sobě samém.

JÁ. Myslím si, že je to koloběh. Základem je život a smrt. Buď se přibližujeme k životu, nebo ke smrti. V auře, kterou si vytváříme kolem sebe se to odrazí. Vibrace se propojí a dochází ke komunikaci podle toho, co obsahuje náš odraz, naše zrcadlo. Takhle to funguje i se společností. To, co dnes odráží naše společnost, nebudu ani popisovat. Můžeme vytvářet novou povahu osobnosti stejně i povahu společnosti změnou myšlenek. Často mluvíme o tom, že jsme povrchní. Představujeme si povrchnost jako určitý druh špíny, marastu, nečistot. Ale ono je to obráceně. To, co si představujeme ve skutečnosti klesá a usazuje se uvnitř. Podobně i naše sebevědomí. Pak si vypěstujeme prostředí, které k nám nepatři. Sebevědomí si zvedáme uměle a nepřirozeně, protože děláme kopie. Originál vždy hledáme v sobě.

Citace: Musíme si uvědomit, že úrovně a pod úrovně psychických a noetických světů zabírají stejný prostor. A tento prostor zahrnuje v každém místě naší planety její střed, povrch i prostor nad povrchem. Všechny roviny a pod úrovně psychonoetických světů se nacházejí všude zároveň. Je to stav bytí, vibrace a způsob naladění se na ně.

JÁ: Kniha mi pomohla ujistit se v tom, že nic není předem zapsané a budoucnost je neustále vytvářena v rámci věčné přítomnosti. Lidská svoboda je skutečnost a ne jenom abstraktní pojem. To neznamená, že některé události, které je možné rozpoznat přes psychonoetický zážitek, se nestanou tak jak se zobrazují. To znamená, že jim nebylo možno zabránit. Je možné se toho hodně naučit přes soustředění a prožitek. Není dobré používat omamné látky, které navodí tranz, protože chceme všechno hned.

Tento článek ukončím modlitbou velkého Mistra. Je to přísaha člověka, který bude zasvěcen do kruhu Badatelů pravdy.

Slibuji sám sobě, že budu v každé době a na každém místě sloužit Absolutnu, jemuž patřím celým svým srdcem. Že budu v každé době a na každém místě připraven sloužit Božímu plánu. Že budu používat k dobru božské dary, myšlenky a slova, v každé době, každém místě a za všech okolností. Že budu trpělivě a bez stížností snášet všechny formy zkoušek a soužení, jež na mně může uvalit nejmoudřejší božský zákon. Že budu milovat své bližní lidské bytosti a sloužit jim upřimně z hloubi svého srdce i duše bez ohledu na to, jak se ke mě budou chovat. Že budu každý den meditovat a rozjímat o Absolutnu se zřetelem na to, aby byly mé myšlenky, tuhy a skutky v naprostém souladu s Božskou vůli. Že každý večer prozkoumám a prověřím, zda jsou všechny mé myšlenky, touhy, slova, činy v naprostém souladu s Božským zákonem.

Stát se Badatelem pravdy nemůže každý jenom na základě svého přání. Musí být připravený naslouchat všemu a neodvracet se od ničeho, co se mu nelíbí. Musí mít pod kontrolou své touhy a pocity a zvládat svůj hněv. Mít v sobě pokoru. Nesmí být soudcem, pokud nezná sám sebe. A k poznání sebe sama vede dlouhá cesta.

OHEŇ, VODA, VZDUCH, ZEMĚ.

H.P, Blavatská a její tajná kniha DZYAN.

Žádné náboženství není hodnotnější než Pravda.

STROFA III.9.10.11. Světlo je chladný plamen a plamen je ohněm a oheň tvoří horko, které plodí vodu ve velké matce. Otec – matka spřádá síť, horní konec je upevněn k duchu, teda světlu jednotné temnoty a dolní ke svému stinnému konci, hmotě. A síť je vesmírem spředeným ze dvou substancí stvořených v Jediné. Šíří se, když na něm spočine dech ohně, smrští se, když se jej dotkne dech matky. Dech potřeboval tvar, otcové mu jej dali. Dech potřebovat hmotné tělo, země jej utvořila. Dech potřeboval DUCHA života a zrcadlo těla. Dech potřeboval substanci pro svoje touhy. Dech potřeboval mysl, ale tu mu neměl kdo dát. Moudrost nemohla sestoupit všude.

Etika TAO. Osvícený člověk je nezaujatý a navrací se k dětské prostotě. Je zbaven pout, je měkký a právě proto je s to vše přemoci, neboť měkké přemáhá tvrdé. Spravuje se mírou země, země mírou nebes, nebesa mírou TAA a TAO mírou sebe sama.

Podvědomí potřebuje k promítnutí do hmotného těla čas a prostor. Každá věc musí mít čas a prostor, aby mohla přejít ze světa příčin do skutečnosti.

Oheň stvořil světlo a světlo zrak. Oheň a voda stvořili pohyb a ten utvářel sluch. Země stvořila hmotu a hmat. Hmota potřebovala čich a chuť. Tady mezi živly a smysly jsou základy naši sexuality. Sexuální prožitky a pocity rozkoše nás vlastně navrací k původní formě naší existence. Naše touhy nás můžou posunout k poznání duchovních hodnot, nebo taky zničit. Zajímavé může být sebepoznání skrze živly prostřednictvím pocitů. Představa ohně může přivodit pocity horka, představa vody pocity chladu, vzduch přivodí lehkost a země pocity tíhy. Představa vody nám pomůže zbavit se negativních pocitů, stavů úzkosti a depresí. Živel ohně může v nás probudit vášně a skryté zdroje energií. Když si představíme dotek našich chodidel se zemí a uvědomíme si spojení s ní, můžeme jí takhle odevzdat zátěž, kterou nosíme v sobě. Propojení se zemí nám přinese úlevu. Práce se živly vyžaduje soustředění a koncentraci. Je to ale jednodušší, než práce s vědomím. Vědomí víc potřebuje mysl a živly pocity. Člověk je netrpělivý a baví ho experimentovat. Meditací experimentuje s vědomím a ještě si pomáhá halucinogeny. A výsledek? Rozbouřená mysl jako vlny v moři. Strategie není složitá. Postupovat od jednoduššího ke složitějšímu. Nemůžeme chtít po miminku, aby nejdřív mluvilo a potom chodilo. Rozpoznání živlů v sobě nás posune víš, k vibracím a pak k vědomí. Práce s vědomím vyžaduje obrovskou pokoru. Je to úcta ke všemu kolem nás, nejenom k tomu, co vytvořil člověk. Mezi věděním a moudrostí je ohromný rozdíl, ačkoli je obojí do jisté míry identické. Zdroj moudrosti je v principu příčiny a důsledku. Nezávisí na rozumu, paměti, ale na zralosti a čistotě. Ke pojení našeho JÁ s vesmírným JÁ je velmi dlouhá cesta. A co je hlavní, že každý si ji musí vyšlapat sám.

Rozum ve službách duchovna.

Pokud se neučiníš pevným Bohu, nebudeš moci Boha pochopit, protože podobné je chápáno podobným. Vyjdi ze svého těla a rozprostři se k nesmírné velikosti, překonej všechen čas a staň se věčností, jen tak pochopíš Boha. Zahrň v sobě počátky všech stvořených věcí, z vody a ohně, suchého a mokrého, buď zároveň všude, na nebi i na moři, buď najednou nezrozeným i v lůně, mladým i starým, mrtvým i mimo smrt, a pokud dovedeš všechny tyto věci obsáhnout ve své mysli, doby a místa a látky, kvality i kvantity, pak porozumíš Bohu. HERM TRISMEGISTA neboli Třikrát mocný.

My sami jsme na Zemi jako jiskra a zhyneme ve tmě… Boží jiskra oplývá teda věčným životem, avšak její pobyt na Zemi je dočasný.Tvrdí se tu teda, že člověk je především duše, a rovněž to, že duše je Boží jiskra. A je samozřejmé, že v našem světě všemu tomu, co žije věčně, co je nesmrtelné, není dáno, aby bylo zrozeno. Duše zažehne srdce. VELESOVA KNIHA, ROD IV, 4:2

CITACE: Vnějšky prvních, se staly vnitřky jiných. Neurčitost budoucích událostí umožňuje člověku stávat se jejich počátkem. Nedokonalost světa je zrozením člověka. Veškeré dojmy, které člověk prožil v tomto světě, se přetvářejí v dalším ztělesnění v jeho přirozené vlastnosti.

CITACE: Moudrost nezávisí jen na rozumu, ani na paměti, nýbrž na zralosti, čistotě a dokonalosti každého z nás. Moudrost můžeme považovat za vývojový stupeň vlastního JÁ. K poznání docházíme nejen rozumem, ale i intuicí. Vědění a moudrost musí držet stejný krok. NEHÁZEJTE PERLY SVINÍM. /Ježíš/

V modlitbě říkáme: „Ve jménu Otce i syna i Ducha svatého…“Když budeme předpokládat, že Duch nebyl nikdy zrozen, nevznikl, nebyl stvořen, můžeme se domnívat, že se jedná o energii, o které všichni mluvíme, teda je všude kolem nás. Teď si pomůžu Kabalou. “ Ať bude světlo“, a bylo světlo. A uviděl Všemohoucí, že je to dobré a Bůh oddělil světlo od tmy. Co to znamená? Člověk musí jít ke své nápravě ve shodě s Bohem a první přikázáni, které je povinen plnit je rozdělit myšlenky a přání uvnitř sebe tak, aby viděl, jaká jsou z nich „světlá“, teda nebe, a jaká jsou „tmavá“, teda země. V Kabale se tento proces nazývá “ akarat ara“, pochopení zla. Člověk začíná analyzovat, jaké vlastnosti se vztahují k duševním a jaké k živočíšním. Srovnáváni těchto vlastností, jejich rozpojení, oddělení jedné od druhé představuje první krok k nápravě. To je první den stvoření člověkem, ČLOVĚKA v sobě. Kabala nás nenechává prožit náš život v prachu, ale pozvedá náš rozum k vrcholu poznání. Ve východních učeních se člověk omezuje a vymezuje, není tam cíl tvoření, člověk vnímá své psychotické pocity jako vyšší vědomí. Kabala teda vyvíjí egoismus a přání člověka. Její zrození jako vědy se předpokládá na dobu před 5800 lety. / kniha Tajemný anděl/.

Chci poukázat na to, že duchovní vývoj provází člověka po celou dobu jeho existence. Je proto možné, že i tyto informace se můžou ukládat v genech, věda jich postupně v genech objeví. Pokud jme ochotni připustit existenci duše, je ona prostředníkem mezi pozemským teda hmotným a duchovním světem. Ego bylo ponecháno rozumu, protože ho potřebuje, Duchovní svět je možné pochopit prostřednictvím přírodního systému, který má svůj vlastní vývoj, ale jednotlivé vývojové souvislosti a vazby jsou postaveny na stejném principu, jako u duchovního světa. Ježíš mluvil o božím království a opakoval, že je na zemi stejně jako v nebi. Snažil se nám říct, že život člověka může být krátký a prázdny, ale stejně tak dlouhý a věčný. Život je dar. Jeho hodnota je věčná, protože má schopnost pokračovat. Rozum je vymezen jen na určitou dobu, ale může pokračovat v myšlenkách, které se uchovají pro další generace. Je dobré rozpoznat naše rozumové schopnosti, ale o tom, jak je využit by mělo rozhodnout nejen naše ego ale hlavně naše srdce. To je cesta k poznáni duchovního světa.

Jak se žije v kruzích?

Citace: Jediné je nekonečné a ničim nepodmíněné. Nemůže tvořit, protože ke konečnému a podmíněnému nemá žádný vztah. Bůh si nevytváři vztah a vazbu k tomu, co stvořil. Helena Petrovna Blavatská.

JÁ… TO se samo vrací k nekonečnému. ( Život a smrt )

Citace: Nekonečnost času neznamená nic víc, než že každá určitá velikost času je možná jen prostřednictvím dílčich omezení jediného času, který mají všechna tato omezení za základ. Púvodní představa času proto musí být dána jako neomezena.  Immanuel Kant.

Jak nacházím tvou lásku ve své, tak nebe s přírodou ať zplodí nové stvoření. Tvá jediná touha pak s naší působí, jak ve všem světle, tak i ve všech formách.                          Část aramejské motlitby.

Život novorozence pro nás začíná jeho nadechnutím. První vteřiny jsou hektické, pak se sklidní a dech se stává pravidelným. Umírající člověk vydechne naposled. Život a smrt se setkávají v jediném společném okamžiku, kdy si člověk uvědomuje, že tuhle cestu zná a kráči po ní sám. Kruh jeho života tady se uzavře. Jak si lze život v kruhu představit? Lépe to můžeme pochopit u cyklů ročních období. Jaro přináši znovuzrození, léto zrání, podzim sklizeň a v zimě přiroda odpočivá.  Každý z nás  jednotlivá období přijímá se samozřejmostí sobě vlastní, protože žijeme ve vlastních kruzích. Magie mluví o  ochraně v podobě magického kruhu, který nás má chránit od všeho zlého, co se nám v životě děje. Taky známe pojem bludný kruh, když si myslíme, že jsme někde uvízli a nemůžeme ven.Tento kruh kolem nás vytváři naše vlastní myšlení a uvažování. Cesta ven je možná, když změníme své názory a postoje. Magie patři do esoteriky a bludný kruh naši představě.

Naše tělo je z částic a podléhá neustálym změnám. Tak, jak něco neustále probíhá vevniř, je logické připustit, že se něco děje kolem nás. My vnímáme to, co se děje s tělem. Někdy nás naše smysly nebo mysl překvapí tím, že zjistíme, že se nám některé prožitky opakují a vrací zpátky. Takhle se učime a posouváme dál, to nám umožňují naše kruhy. I když nás opravdu chrání, nepředstavují pro nás žádnou izolaci, právě naopak. Kruhy se vzájemně dotýkají, propojují, nebo se můžou i překrýt. U těch, co se propojí, vznikne silný emocionální náboj pro znovuzrození.

Vrátim se ale do reálního života. První krok k tomu,  pochopit  to, je PŘIJÍMÁNÍ. Všechno, co se nám v životě děje je potřeba nejdřiv přijmout. Bohužel to negativní, to, co nám nevyhovuje zamitneme, nebo odmítáme přijmout. Protože jsme v kruhu, vrací se nám to začas zpátky. Přijetí nemusí znamenat souhlas a ani ztotožnění s tím, co se nás dotýká, znamená to zpracováni a vyhodnocení. Pak to můžeme odmítnout. Výsledek našich rozhodnutí je o naši duchovní zralosti a vyspělosti. Nejvyšši duchovní formy dokážou negativní zážitky vyhodnotit pro sebe jako pozitivní.

Kruhy, o kterých mluvím, si vytváři naše podvědomí samo. Existují kruhy, které si vytváři naše vlastní mysl, kruhy ega. Ty jsou škodlivé a nebezpečné, protože dokážou soustředit značné množství negativní energie. Je to kruh v kruhu. Takové ego přijímá všechno a vyhodnocuje jedině ke svému prospěchu. Na počátku jsou komplexy méněcennosti a „mindráky“, které naruši rovnováhu. Tu pak už nejde skoro najít.

U propojení kruhů je část společná, proto jsou potřebné otevřené emoce. Propojí se taky touhy, které dají možnost vzniku tomu, co může být krásné a smysluplné, novému životu.

Nelze si představit nekonečný vesmír jak něco, co nemá začátek a konec, ale lze si přestavit myšlenku, že něco bylo předtím, co je teď a bude potom. Aby se to za dlouhý čas vrátilo k tomu, co bylo předtím v pozměněné formě ale stejné podstaty.

 

 

 

 

POKUŠENÍ

Jakub 1 : 14,15 Když je někdo pokoušen, vždycky jej vleče a vábí jeho vlastní chtíč. Chtíč, jakmile počne, rodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt.

Všude kolem nás hlavně po internetu se to neustále sytí radami o tom, jak řešit problémy v partnerských vztazích, nebo co dělat proto, aby jsme problémům dokázali zabránit. Představte si, že před sebou máte obrovský pytel, který není průhledný a někde v něm věc, kterou potřebujete najít a ani přesně nevíte, jestli v tom pytli ta věc doopravdy je. Buď tu věc budete hledat intuitivně a přehrabovat se, nebo  všechno vysypete na hromadu, a pak najdete to, co hledáte, nebo taky ne. Dřiv, než se do přehrabováni pustíte by jste měli vědět, co s tou věcí hodláte dělat a proč je pro vás důležitá. Protože když ji najdete zjistíte, že vám to celé nedává smysl. Já tu hledanou věc pojmenuji POKUŠENÍ.

Jednou jsem v knížce narazila na hezký výraz IDENTITA vztahu. Každý z nás přináši do vztahu něco svého, takže když se to pak spojí s něčím, co přináši ten druhý partner, získá vztah svoji vlastní identitu. Na své párové identitě pak dvojice společně pracuje. I když se nám může zdát, že existují určité vzorce identity, je to jen na povrchu. Stači si uvědomit, že ve vztahu je každý sám za sebe, každý máme svoji osobnost a pokud začnou problémy ve vztahu, vracíme se ke své vlastní osobnosti. Spouštěčem problémů je naše nespokojenost. Nespokojenost odevzdáváme vztahu, a proto je nespokojený i náš partner. Tady by měla pomoct vzájemná komunikace. Když mluvíme o identitě vztahu, musíme být schopni identifikovat problém, který nespokojenost způsobuje, ale ne způsobem, že se začneme vzájemně obviňovat. Začináme rozebírat vztah a zapomínáme na to, že tím neřešíme vlastní nespokojenost. Na identitě vztahu pracujeme společně a je těžké dohledat kdo za co může. Ve vztahu máme svoji vlastní osobnost, naše ego, naše sebevědomí,  v ohrožení je základní stavební kámen vztahu, teda důvěra.

Začiná hledání POKUŠENÍ v pytli. Na pomoc si vezmeme všechno, co máme k dispozici. Své vlastní JÁ, ego, svoji mysl, myšlenky,sociální sítě, mobil. Když máme ve své blízkosti kamarády, kolegy, nebo i každého z nich jednotlivě, přijímáme to jako bonus. Pytel je otevřen a hledání může mít mnoho podob. Nápomocen nám bude náš vlastní chtíč. Hledání netrvá dlouho, POKUŠENÍ je na světe. Ještě musíme domyslet, jak s ním naložime, aby nám bylo k užitku. V té chvíli si vůbec neuvědomujeme, že je to právě POKUŠENÍ, které nám niči identitu vztahu. Pokud má tvář hezké ženy v podobě krásné kolegyně, nebo mužného svalovce z fitka, nebo bohatého podnikatele, který odmítá stárnout,  je identita vztahu v ohrožení. POKUŠENÍ nám sice naruší identitu, ale nemusí zničit partnerský vztah. Pokud nás chtíč nezbaví zdravého úsudku, může nás nasměřovat k tomu, aby jsme správně posoudili, v čem spočívá náš problém. Identita vztahu má svoji hodnotu, kterou si musíme sami určit. Pokud jsou součástí i naše děti, je hodnota vysoká. My ale neřešime hodnotu vztahu, ale vlastní hodnotu. Pořád dokola rozebíráme problémy, pocity viny,vracíme se ke své vlastní identitě a identita vztahu mizí. Kam se ztrácí? POKUŠENÍ dostáva reální hodnotu. Nic nezmizí, jenom změní formu. Musíme si uvědomit, co stratíme a co získáme. Nemáme problém jen s partnerským vztahem, ale problém máme i s hodnotami. Hodnoty neposuzujeme stejně. Mluvíme o prioritách, o tom, jak je seřadit, ale to není totéž. Jako přiklad uvedu děti. Všichni si přejeme, aby naše děti byly zdravé a šťastné, aby měly hezkou budoucnost. Jsou to naše poklady. Když budeme uvažovat o dětech jako o hodnotách, necháme POKUŠENÍ v pytli. Nebudeme ho otevírat. Ať je hodnota našich dětí pro nás ta nejvyšši. Partnerské problémy budeme řešit tak, aby jsme identitu vztahu neporušili. Možná někdy bude identita vztahu identická s významem slova rodina.