NĚCO K ZAMYŠLENÍ…

LUKÁŠ 15:11 Nějaký člověk měl dva syny. Mladší řekl otci, aby mu dal část majetku, která mu náleží. Pak odcestoval do ciziny, a tam promrhal celý majetek, protože žil prostopášným životem. Když všechno utratil, nastal hladomor. Pásl vepře a živil se tím, čím oni. Nikdo mu nic nedal. Zatoužil vrátit se domů k otci, klidně jako nádeník.Po návratu prosil otce o odpuštění. Reakcí otce byla radost. „Protože tento můj syn byl mrtvý, ale opět ožil. Byl ztracen, ale našel se.“ Starší syn se na otce zlobil. Jemu otec nikdy neumožnil, aby se potěšil s přáteli a vystrojil hostinu. A když se ho zeptal proč, otec mu odpověděl: “ Dítě, byl jsi vždycky se mnou a všechno, co je moje, je tvoje.“ Tohle Ježíšovo podobenství bylo jedno z oblíbených Mistra Daskala a často se k němu ve svých přednáškách vracel. Prvotní myšlenka tohoto poselství je ta, že otec miloval oba syny stejně. Mladšímu synovi umožnil odejít, aby si část života prožil sám, protože jenom tak byl schopný pochopit, co je v životě pro něj důležité.On potřeboval tuhle osobní zkušenost. Radost otce spočívala v tom, že jeho syn pochopil hodnoty a cenu vlastního života. I v dnešním světě se stává, že mezi sourozenci existuje rivalita, protože jedno z dětí si myslí, že jeho sourozenec má určité výhody. Proto je důležité umět lásku projevit. Rodiče nemusí dávat dětem najevo, že je milují stejně podle určitých nastavených kritérii a očekávání, ale jenom projevit lásku. Když umíme lásku projevit, líp pochopíme osobnost dítěte a jeho potřeby.

Mým oblíbeným Ježíšovým podobenstvím je to o deseti pannách z evangelia MATOUŠE 25: 1-13. Panny si vzaly své lampy a vyšly vstříc ženichovi. Pět z nich bylo rozvážných a pět pošetilých. Ty rozvážné si vzaly v nádobkách i olej. Ženich se pozdržel a ony všechny usnuly. Když přicházel, chtěly si dát do pořádku lampy. Ty pošetilé prosily o olej ty rozvážné, ale ony řekly:“Snad by pro nás i pro vás nebylo dost. Jděte místo toho k těm, kteří ho prodávají, a kupte si.“ Ženich otevřel bránu a ty přichystané vstoupily s ním na svatební hostinu a dveře se zavřely. Když se vrátily ty ostatní a prosily ženicha, aby jim otevřel, on odpověděl: “ Povím vám pravdu, neznám vás.“ Panny byly kdysi symbolem čistoty a nedotknutelnosti. Ale za panenství se platilo. Žena měla svoji cenu ve svém panenství. Lampy, které vyzařovaly světlo, měly poukázat na to, že hodnota člověka je v jeho nitru. A tyto hodnoty se nedají koupit. Hodnoty jako láska, úcta a respekt si v sobě vytváříme od dětství. Toto světlo jako symbol živí tyto hodnoty v nás, aby jsme jich nikdy neztratili. Vstup ženicha do chrámu představuje naše tělo. Ono je našim chrámem. Svatební hostina znamenala vstup do božího království. Děj tohoto příběhu se odehrává v duchovní rovině. Ženich řekl ženám, že jich nezná, ne že jich dovnitř nepustí. Dal jim čas, aby pochopily. Neopustil je, ale vyhradil si právo, že přichází neohlášen v neznámou hodinu. Proto nikdy nesmíme ztrácet víru a naději. Pravdu můžeme hledat svým vlastním způsobem. Stačí nechat mysl otevřenou.