OČISTEC V BIBLI

Hospodin, Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích, avšak viníka nenechá bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení.

M: 12.31-32. Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti DUCHU svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno, ale kdo by řekl slovo proti DUCHU svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.

Klement Alexandrijský je prvním, kdo rozlišuje dvě kategorie hříšníků a dvě kategorie trestů v tomto i v příštím životě. Pro polepšitelné hříšníky je trest v tomto životě výchovný, pro nenapravitelné „kárný“. V příštím životě budou dva ohně. Oheň pohlcující a stravující, pro ostatní oheň, který prosvěcuje, který nestravuje jako oheň výhně, nýbrž je to oheň moudrý, inteligentní, který prostoupí duši, jež skrze něj projde.

Víra v očistec v první řadě předpokládá víru v nesmrtelnost a vzkříšení, neboť jedině v tom případě může pro člověka mezi jeho smrt a vzkříšení vstoupit nějaké nové dění. Nesmrtelnost, již se dosahuje skrze život jedince. Náboženství, která věří – jako budhismus, nebo katarství – v reinkarnaci, v neustálé stěhování duší, víru v očistec vylučují.  Tomáš Akvinský říká,  že duše nejsou trestány za to, co je v nich vyšší, nýbrž za to, co je v nich nižší. Bůh je v těchto věcech spravedlivý, ale nemluví o úměrnosti. Na cestu počtářského handlování  s oním světem se Akvinský nepouští ani v nejmenším. Pro Boha jsou duše mrtvých živé. Pokání.podle Akvinského připadá v úvahu jen za života, kdežto po smrti je možný jenom trest.

JOB. 14, 2-5.  Uvedu tuto část Joba, protože mám k Jobovi blízký vztah. Člověk zrozený z ženy má život krátký a je zahlcen nepokojem. Vypučel jako květ a je odříznut, utíká jako stín a nezachovává si existenci. Ano, na takového si otevřel své oko a mně vedeš k soudu se sebou. Kdo může zplodit někoho čistého z nečistého? Ani jeden. JÁ odpovídám: Když člověk pochopí a uvědomí si, jakoby prošel ohněm a  byl vzkříšen. Z nečistého povstalo čisté .Tohle je odměna a boží spravedlnost.

Dalších pár myšlenek bude z knihy Jamesa D. Tabora, JEŽÍŠOVA DYNASTIE, autora, který se snaží na podkladě archeologie a historie poskládat střípky toho, kdo byl ve skutečnosti JEŽíŠ. Autor knihy má obrovskou pokoru k historii o JEŽÍŠOVI jako člověku. 

Odpouštěj a bude ti odpuštěno, dávej a bude ti dáno, neboť v míře, v jaké dáš, dostaneš i ty. Vyznávejte se navzájem ze svých hříchů a modlete se jeden za druhého. Pečuj o ty, kdo jsou proti tobě, modli se za ty, kdo s tebou zacházejí zle, čiň dobro těm, kdo tě nenávidí, žehnej těm, kdo tě proklínají. Přibliž se k Bohu a Bůh se přiblíží k tobě. Očistěte svá srdce, hříšníci, očistěte svá srdce i vy, kdo jste dvojí mysli. Naříkejte a truchlete a plačte. Pokořte se před Bohem a budete povýšeni.

JÁ: JEŽÍŠ nikdy nemluvil o pozemském království, ale o království na zemi. V bibli slovo očistec nenajdeme.“ Co je to platné, moji bratři, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit… Stejně tak i víra, není- li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.“ (Jakubův 2.14,17)  JEŽÍŠ věděl, že lidi žijí v nuzných podmínkách, že je trápí hlad, bída, utrpení. Věděl, že život ne zemi nejde jen tak změnit. Miloval děti a pro ně chtěl lepši budoucnost. Pro nás všechny. Očistec může být fáze klidu a odpočinku. Nejde ho definovat jako organizaci, instituci, nebo hnutí. Často hledáme své místo v životě. Máme pochybnosti, obavy, strach o budoucnost. Každá naše myšlenka, kousek po kousku se ukládá v paměti naši i vesmírné. Nic nezmizí a ani se nerozplyne. Nikdy neztratíme vlastní identitu. Možná se dozvíme, jakou cestou jsme mohli jít. Budeme pokračovat a dostaneme na výběr? Jaké to bude pro nás v “ očistci?“ Možná takové, jak nám to JEŽÍŠ slíbil. Jako na zemi , tak i v nebi.