Tohle „desatero“ poukazuje na to, co je potřeba si uvědomit, aby Váš vztah s partnerem fungoval. Partnerský vztah představuje složitý mechanismus, který nejde nastavit, i když si to někteří z nás myslí. Naše mysl si často pohrává s představami, jak by měl vztah fungovat, až se z něj vytratí realita a tohle „desatero“ Vám ji připomene.

 

LÁSKA VERSUS VÁŠEŇ

Lásku si ve vztahu  často zaměňujeme s vášní. Vášeň je propojena s myslí, která ji řídí. Často přichází hned na počátku vztahu a  my jsme zamilovaní. Toužíme po sobě, rozběhne se komunikace, sex nám přináší uspokojení a štěstí. Tohle se skutečnou láskou nemá mnoho společného, protože vztah se nachází teprve na startovní čáře. Skutečná láska přijde ale až s poznáním. Pocit lásky se musí vracet, ale pocity vášně chladnou až zmizí. Když s partnerem dokážeme pocit lásky sdílet, nemůže se nikdy vytratit.

 

DŮVĚRA

Do vztahu musíme jít připraveni. Pokud máme za sebou rozchod, není správné se pouštět do nového vztahu, i když si myslíme, že to zvládneme. Nejdřív musíme věřit sobě, že jsme na nový vztah připraveni, a to nelze bez analýzy předchozího vztahu. Umět posoudit nejen chyby partnera, ale hlavně své klady a zápory, je předpoklad, že se vyhneme stejným chybám ve vztahu dalším. Teprve pak můžeme pomalu začít hledat důvěru v partnerovi. Důvěra je základní stavební kámen ve vztahu. Pokud máme pochybnosti, budeme se s partnerem dál scházet a do vztahu nepůjdeme. Žádné „zkusíme to a uvidíme“, tohle riziko je zbytečné. Když k sobě budeme upřimní, pak je teprve možné pochybnosti rozptýlit.

 

ZODPOVĚDNOST

Za sebe a svoji polovinu vztahu máme zodpovědnost. Jsme ve vztahu a musíme si uvědomit, jakou roli zastáváme. Muž musí chránit partnerku a svoji rodinu. Vytvořit domov a zázemí, o které se bude žena starat. Je možná určitá tolerance, jak si své povinnosti rozdělíme, ale role si vyměnit nesmíme. Poslední slovo musí mít chlap, to ale neznamená, že názor parnerky nemá stejnou váhu.

 

HNĚV

Občas se stane, že se názory a postoje partnerů liší. A když se vytratí porozumění a tolerance, naše mysl pozvedne vášně hněvu. Hněv se dělí na vnitřní a vnější. Vnitřní hněv je velice nebezpečný, protože zůstává v nás a časem se změní na zahořklost. Stává se rakovinou vztahu, který se začíná rozkládat. Vnější hněv můžeme rozptýlit, pokud si budeme ochotni naslouchat. Názor svého partnera vždy respektujme. To neznamená, že se třeba se s ním ztotožnit. Pokud respekt ztratíme, přestaneme slyšet a vnímat a naše mysl nebude reagovat na nic, co se nám partner snaží říct.

 

ŘEŠTE SEBE, NE VZTAH

Pokud začneme vnímat problém, zamyslíme se také sami nad sebou. Naše podvědomí je jako zrcadlo. Odráží všechno, co vyzařujeme a náš partner to příjímá. Pak se často podivujeme nad tím, koho vlastně vedle sebe máme. Problém s partnerem je taky náš problém, který nevidíme v sobě, ale u partnera. Někdy to nedokážeme rozpoznat, protože zapracuje naše mysl, která problém vyhodnocuje. Nedívejme se tedy na to, co vnímáme na povrchu, ale podívejme se na problémdo hloubky. Když je potřeba vyčistit rybník, tak také se musí vypustit všechna voda.

 

MINULOST

Mnozí z nás se snaží od problémů otíkat a neřešit je. Někteří je vidět nechtějí, protože si myslí, že jejich nejsou. Tvrdí, že minulost mají vyřešenou a uzavřenou. Přistupují k ní jako ke svým datům v počítači, vymazat a hotovo. Bohužel takhle to nefunguje. Musíme si všichni uvědomit, že jsme na této planetě v dokonalém systému. Jedna forma vystřídá tu druhou až tehdy, když ta předchozí dosáhne vrcholu. Pokud vrcholu nedosáhne, nic nejde změnit. Naše nedořešené věci nás opět doženou. Mysl si to trochu pozmění, ale podstata zůstane stejná. Proto řešte nejdřív sami sebe a potom vztah.

 

EGO, ID, JÁ

Protože život nás všech je v dnešní době často povrchní, není nutné EGO rozebírat. To má tu nejlepší živnou půdu pro svoji existenci. Mysl využívá inteligenci a prohání se tělem jako ve vlnách oceánu. Ke štěstí jí stačí jenom vášeň a rozkoš. ID je tady od počátku existence. Jsou to naše pudy potřebné k přežití, ale běda, pokud nad nimi ztratíme kontrolu. Nejsilnější z nich je pud sebezáchovy, který si občas uvědomujeme. JÁ je někde mezi EGEM a ID. Je to neustále měnící se forma, hledající určitou stabilitu a ukotvení. Aby se JÁ mohlo projevit, musí si uchovat svoji přirozenost. Přirozenost představuje svobodnou vůli a sílu ji projevit. Pokud budeme sami sobě učitelem a ne cizincem, budeme mít svoji vlastní tvář.

 

SEX

Dnes o sexu mluví i děti ve školce. Naše sexualita nám patří od našeho narození, ale neměla by být spojována s naším egem nebo idem, ale s naší přirozeností. Pokud spojíme sex s láskou a zrozením nového života, vznikne nová částice do přírodního systému této planety. Tyto částice se pak shlukují a vytváři identitu planety. Pokud budeme vnímat lásku, sex a zrození jednotlivě, uvidíme kazdodenní realitu života. Znásilňování, zabíjení a sex bez morálních hranic. Sexuální energie nesmí sloužit našemu chtíči a požitkům, protože povede každý vztah do záhuby. Je tady k zrození nových životů a regeneraci životní energie, která se taky vyčerpává a vytrácí. Mysl při sexu nechte odpočinout a užívejte si pocitů, které se sexem přichází. Ale morální zábrany nechte nastaveny. Pokud padnou, v dalším vztahu je budete stavět těžko znovu.

 

PRIORITY

Tato část „desatera“ patří egu. Mysl využívá inteligenci k našemu prospěchu i ke škodě, ale vždy nám ponechává možnost volby. Umožní nám žít v luxusu, protože životní úroveň neustále roste. To nejdůležitější jsou naše děti. Nechme dětem jejich přirozenost, nedopusťme, aby jejich život řídilo naše ego. Matka a otec jsou vzor jejich budoucích partnerů. Dětem nastavujeme zrcadlo podvědomí. V dospělosti svých dětí se pak podivujeme nad tím, když poznáváme své vlastní chyby ve výchově.

 

ROVNOVÁHA

Je důležité si uvědomit, že každý v sobě neseme mužský a ženský element. To, že naše fyzická stránka nás reprezentuje jako muže nebo ženu neznamená, že se tak projevujeme. Rovnoprávnost dala mužům a ženám stejná práva, ale narušila rovnováhu elementů muže a ženy. V časech války, kdy muži umírali, převzali ženy zodpovědnost aby přežily. Muž má rodinu ochraňovat, nese proto tíhu zásadních rozhodnutí. Rovnováha vztahu není jen v rovině EGA, teda naší mysli. Sestoupíme do roviny JÁ, pokud budeme souhlasit s tím, že naše podvědomí je naším zrcadlem,. To odpovídá chování partnera tomu, co tam „vidí“. Obraz vyhodnocuje mysl partnera s pomocí představy, kterou vnímá. Pak budeme partnerovi oponovat, protože se nám to nelíbí, ale jde vlastně o náš problém, ne partnera, on ho jen zrcadlí. Pokud je náš partner „lepší“ než my, pak ho srážíme dolů, aniž si to uvědomujeme. Než začneme řešit problém, je tedy vždy jednodušší, zamyslet se nejdřív nad sebou. Pak přizveme na pomoc EGO a necháme mysl najít nejlepší řešení. Hledání rovnováhy je vlastně neustále probíhající proces.

„DESATERO“ vztahu má poukázat, že stojí za to pokusit se o záchranu vztahu. Když to ale jeden z partnerů vzdá, pak je lepší vztah ukončit a posunout se dál. Pokud partneři najdou ztracenou DŮVĚRU, je možné vztah zachránit. Já vám moc přeji, abyste ji našli.