FIAT LUX “ Budiš světlo. Řekl Bůh: Buď světlo a světlo bylo dobré. “ Tu sídlí síla, ze všech sil nejmocnější, která překoná každou jemnou věc a pronikne každou věcí pevnou. Takto stvořen byl vesmír. Co je DUŠE? Existuje vůbec? Nechci psát žádné definice. Ty nám byly ve škole často předkládány jako fakta, abychom se po čase dozvěděli, že všechno je jinak. Skoro v každém článku opakuji větu, že člověk je součástí přirodního systému, který podléhá zákonitostem vesmíru. Ponechám stranou vlastní identitu, ale zachovám tu lidskou. Ta přece existuje už několik tisíciletí, člověk jen tak nezmizí z povrchu Země, ale v této identitě lidských bytostí zůstává ukryta i identita každého z nás. Takže nemůžeme vyloučit, že při zrození nové lidské bytosti se neobjeví i ćást naší identity, protože při dokonalosti tak složitého systému se jednotlivé částice nemohou ztrácet nebo úplně zaniknout. Tady někde je ukryto tajemství DUŠE. . Není osobní, ale když je součástí fyzického těla dokonale s ním splyne. Ona je tím  „světlem.“ Je neustále propojena se životem a smrtí. Naše mysl ji občas vnímá a cítí, ale slovy ji neumí definovat. Jediné, co tyhle světýlka dokáže všechny nechat svítit je pocit lásky.

Lidé se často chovají jako roboti. Snaží se vytvořit dokonalé stroje, ale to je zbytečné, protože oni se jimi sami stávají. Některé emoce musí zůstat, protože máme v sobě silný pud sebezáchovy. Jaké je to dívat se na sebe do zrcadla ve tmě? Někdy stačí jen slabé světlo a uvidíme to, co chce vidět naše mysl. Ona víc nepotřebuje. DUŠE se stáhne tak, jako když přichází soumrak. Ten má své kouzlo, ale pak přijde noc. DUŠE nemůže jen tak odejít, je vázaná na život. Jaké to je žít stále za soumraku? Mysl si hraje s fyzickým tělem a dělá si co chce. Stačí ji vášeň, ta lásku „zastoupí.“ Dnes je to tak a zítra jinak. Proč ne? Dnes tě miluji a zítra ne. Nic k tobě necítím. Co s tím má co dělat DUŠE? Ona disponuje životní sílou. Energii, která se váže na naše vnímání. Nejde o jednotlivé pocity, ale o celkový vhled do našeho nitra. Když je DUŠE v soumraku, z lidí se stávají jen mechanické stroje, které občas procitnou. Životní síla a naše DUŠE nám nedovolí, abychom přestali úplně vnímat. Když se dostaneme na dno, životní síla nás probudí.  Ale než se tak stane, zůstává kolem hodně zloby a násilí. Abychom se mohli posouvat dopředu a vyvíjet, přitahují se k sobě protiklady. Vzájemně se od sebe učíme, chováme se k sobě s láskou a porozuměním. Za chvíli se nenávidíme a rozcházíme. Pak za nás rozhodne mysl a spojí dva lidi, kteří myslí stejně bez lásky a světla s duší chodící v soumraku.

Co bude za 500 let? Evoluce člověka bude u konce. Na jedné straně chodící stroje a na té druhé lidi vnímající svou DUŠI. Dokážeme se vrátit k přirodě nebo zanikneme jako civilizace před námi?