MAGIE je stará jako lidstvo samo. Její stopy nacházíme společně s nejstaršími důkazy lidské existence. Budu citovat z knihy Dějiny magie od autora Richarda Cavendishe. Věřte mi, v této složité době, stojí opravdu za povšimnutí.
Všechny čtyři národy spjaté s magii – Egypťáné, Peršané, Chaldejci a Židé – měly mocné a propracované kněžské systémy. Také indičtí bráhmani a keltští druidové jsou považování za mistry magie a posvátna. Nejznámější z vyšších řeckých kouzelníků, kteří své znalosti magie údajně získali na Východě, byl Pythagoras. Pocházel ze Samu, jeho žáci ho oslovovali “ ON“ nebo „Božský“. Věřil v reinkarnaci a putování duší, a taky že klíč k pochopení Kosmu leží v číslech. Pythagorejská filosofie učila o poznání pravého JÁ. Filostratos a Apollónios jako zastánci a pokračovatelé tohoto učení, ovládající umění šamanů a kouzelníků byli pronásledovaní a obviňovaní z černé magie.
Orfické hnutí, nazvané podle Orfea, vyznávalo božskou jiskru v člověku, která je v těle uvězněna jako v hrobce. Cesty k osvobození božského já od dalšího převtělování do pozemských forem spatřovalo v askezi a vegetariánství. Také gnostické sekty východního Středomoří věřili v existenci božské jiskry uvězněné v těle a ve zlém světě hmoty. Já si tady dovolím říct, že nejde o vězení, ale o zažehnutí ohně v lidském srdci a propojení s energií živlu ohně a celým vesmírem.
Dalším významným mágem byl Hermes Trismegistos, který ovládal techniky opouštění astrálního těla a rozšíření vědomí v představách, meditacích, extázi a vizích. Říkali mu Třikrát Mocný a ztotožňovali ho s bohem Thovtem, egyptským bohem moudrosti a magie. Není podstatné, nakolik byly tyto schopnosti reálné, podstatné je, že sloužili k dosažení nesprávných cílů, k získání a udržení moci.
Tady se zmíním o něčem, co se uchovalo do dnešní doby. Každý rok v únoru zamířili mladí muži do jeskyně na Palatinském pahorku nazývané Lupercal,“ Vlčí místo“. tady měla doupě vlčice. která vychovala Romula a Réma. Oděni byli jen v bederních rouškách z kůže obětovaných zvířat, v rukou měli pruhy kozí kůže a každého koho potkali, jimi uhodili. Později se tomu říkalo luperkálie a mladým mužům „kozli“. Tato zvířata jsou pověstná svou bojovností a sexuální výkonností. Bičování sloužilo k posílení sexuální energie
Ptolemaios se zabýval „aspekty“ neboli vzájemným postavením planet. Arabové rozvinuli teorii, podle níž konjunkce Jupitera, Marsu a Saturnu značí epidemie, hladomor a války. Jedna z takových konjunkcí, která nastala ve znamení Vodnáře v roce 1345, byla zpětně označena za nebeskou příčinu vypuknutí černé smrti v roce 1348. V takové konjunkci Jupitera se Saturnem ve znamení Vodnáře se podle astrologů nacházíme teď.
Velice deprimující kapitoly v této knize představují hony na čarodějnice. Chápat hony na čarodějnice pouze jako určitý druh šílenství nebo hysterie znamená nepochopit podstatu věci. Hony na čarodějnice bychom mohli spíše přirovnat ke krokům proti domnělým komunistům v dnešní Americe (citace autora) či k zásahům proti údajným nepřátelům společnosti v současném Rusku: „jde o organizované pokrytecké potlačování složek, o nichž se věří, že představují největšího nepřítele, přičemž potlačování je racionální jen v úzkých mezích logiky , vyplývajících z chvilkových ortodoxních názorů.“ Protestanští i katoličtí žalobci byli ve své víře zajedno v tom, že Satan ohrožuje celou strukturu civilizace a že jejich počínání proti němu schvaluje Bůh. Zneklidňující otázka proč – byla připisována “ rostoucí zkažeností lidstva“. Vědecká revoluce v 17. století a Descartova filosofie způsobily, že představa Satana byla pro intelektuály čím dál tím nepřijatelnější. V 17. století vznikl nový obraz kosmu, v němž byla příroda strojem, který se sám pohání. Bylo ponecháno místo pro Boha, který stroj navrhl a uvedl do chodu, avšak ani Bůh a ani ďábel už nezasahovali do záležitostí světa, ať v kladném či záporném slova smyslu.
Jaká je současnost? Věda a technika se proměnily ve dravé šelmy, život se stal složitým a nelidským a člověk si mnohdy připadá jako pokusná krysa v laboratorním bludišti. Racionální a agnostické filosofie, úpadek autority křesťanství, přispěly k pocitu nejistoty a nedostatku sebejistoty. W.B.Yeats výmluvně označil okultní renesanci své doby za „vzpouru duše proti intelektu“.Společnost, filosofie a věda si od 17.století cenila jenom rozumu a intelektu na úkor jiných stránek. Kniha Dějiny magie upozorňuje na to, jak myslíme a uvažujeme. Když ne bílá, pak černá. Když ukazujeme na zlo, pak hledáme dobro. Sami si vytváříme vzorce chování, které napodobujeme. Minulost nás musí učit, je to naše kniha života. Nedokážeme to, protože nám chybí úcta a respekt. Jenom tam, kde je pokora, může existovat láska. Bůh stvořil člověka, až když mu připravil pro život podmínky, tak stojí v bibli. Má všechno a stejně je nespokojený. Stále bude hledat věčný život, nesmrtelnost, dokonalost a magii.