Veškerá existence se řídí zákonem věčné karmy. Jak zaseješ, tak sklidíš. Všechno, co uděláme, ať je dobré, nebo špatné, ve skutečnosti děláme sami sobě. Strovoloský mág.
„Občas se sám sebe ptám,“ pokračoval Daskalos, „proč dal Bůh člověku tolik svobody,aby způsoboval svým bližním tolik strašlivého utrpení? A to vysvětlit neumíš? Ano, teoreticky to vysvětlit umím, jenže jsem lidská bytost a tak je pro mně těžké přijmout to emocionálně. Konec konců člověk je bůh a božské právo svobody mu nikdo nemůže upřít. Jenže ty zpochybňuješ to, proč by lidé měli mít schopnost působit tolik bolesti a zla. Ano, proč by na to měli mít lidské bytosti právo? A pak ten nekonečný odvěký ping-pong. Já ti uškodím, ty uškodíš mně, já tě zabiji, ty zabiješ mně. A pořád dál a dál. Jenže zákon karmy říká: Žádná lidská bytost netrpí bez toho, aby si to zasloužila. Jenže ty nemůžeš znát důvod onoho utrpení, ale jednou ty důvody pochopíš.“
JÁ: Za vším je rozhodnutí. Jedna lidská bytost rozhodne o životě jiné lidské bytosti. Protože každá lidská bytost má své vlastní JÁ. Vytvoří se silně zakořeněná koncepce, která je stabilní a neměnná. Ve vzduchu je strach, iluze a připoutání. Čím silnější jsou iluze, tím silnější jsou činy, které nás povedou do cyklické existence. Čím silnější jsou naše skutky, připoutávající nás do cyklické existence, tím větší je naše utrpení, a to na stranách dobra i zla. Jevy existují prostřednictvím síly, kterou jim dává jejich určení, jako pouhá existence závislá na síle. Jevy nemůžou vzniknout jen tak, samy o sobě bez možné existence síly. Existence síly je závislá na mysli a myšlenkách, je to cesta k danému jevu. A někde na pomyslném konci je smrt.
Často je i agrese tou silou, která pozvedne duše ze stavu letargie, a která jim umožní odtrhnout se z energetického proudu padlého světa. I agrese je cesta k Bohu.
Jestliže je duše věčná a nesmrtelná, je možné, že v rozlehlém a neměřitelném prostoru po dlouhé a všelijaké věky, může poklesnout od nejvyššího dobra k nejnižšímu zlu nebo může být vyvedená z naprostého zla k nejvyššímu dobru. Órigenés /185-254 n.l/
Když se Absolutno stává relativním, zakoušíte protiklady. V absolutním stavu není rozlišení.(JEDNOTA). Když se ONO rozdělí na dvě části, je to zkušenost hmoty a ducha. Ještě se chci zastavit u toho, jaký je rozdíl mezi skutečným a pochopitelným. Pochopitelné je výsledkem času a prostoru, což je stav, který ve Skutečném neexistuje. Přesto jsou čas a prostor projevem skutečnosti , které říkáme Věčná přítomnost. Minulost, přítomnost a budoucnost, které vyjadřují následnost událostí a jevy v čase a prostoru, tudíž patří k pochopitelné projekci Skutečného. Ve hrubé hmotě se dojmy pohybují zvenčí směrem dovnitř, když se pak dostaneme do psychických světů, už nezískáváme dojmy tímto způsobem, tedy zvenčí dovnitř, ale z našeho nitra. Ve hrubohmotném světě musíme k věcem sami přistupovat, abychom je mohli poznat, v psychických světech všechno přichází k nám. Když si vybavíte vzpomínku na hezké chvíle, určitou konkrétní událost trvající několik hodin v určitém konkrétním čase, trvá tahle vzpomínka v mysli jen několik vteřin, nebo minut. Vnímáte ji bez času a prostoru. Nebo obráceně, když se vám v mysli vynoří myšlenka, kterou neznáte, je nová a zajímavá, posadíte ji do konkrétního prostoru a času. Neurověda by tento proces nazvala cestou somatických markerů. Zakladatelem teorie somatických markerů je neurovědec Antonio Damasio.
Ještě se vrátím ke svému oblíbenému tématu, a tím je podvědomí. Často stojí proti našemu JÁ, může nám i ublížit, protože každá věc potřebuje k promítnutí do hmotného světa čas a prostor, přichází ze světa příčin do skutečnosti. Tady se setkávají kladné principy s překážkami hmotného světa. Vezmeme si příklad našeho JÁ, které má problém třeba s nepřiměřeným požíváním alkoholu. Jak se tohoto problému zbavíme a naše podvědomí nám v tom pomůže? Může nám pomoct, když své podvědomí odpojíme od času a prostoru. Když nás naše mysl začne svádět k pití, naše touha je extrémní, musíme své podvědomí přesvědčit, že se nenapijeme. Nejdřív si v mysli oddělíme vědomí od podvědomí. TO, co si s námi hraje je naše vědomí plné myšlenek, a podvědomí zapojíme tak, že si alkohol zakážeme. Musíme podvědomí říct jasně a srozumitelně NENAPIJI SE. Tahle informace musí docestovat k našemu podvědomí, které nás pak ochrání. Zapůsobí jeho pozitivní stránka bez prostoru a času. Můžeme tomu říct taky autosugesce. Princip autosugesce je v konání, ne v mluvení. Pochopíme, jak velké síly můžou vládnout našimi pozitivními nebo negativními myšlenkami, proto je budeme používat s nadhledem a pokorou. Podobným způsobem můžeme pracovat i na tom, aby náš spánek byl klidný. Zakážeme si negativní myšlenky, pak je naše podvědomí jako obloha plná jasných hvězdiček.