APOŠTOL PAVEL A ZÁKON
Pavel se narodil v Tarze, byl to Žid z Benjamínovho kmene a při obřízce dostal jméno Šavel (Šá´ul – vyprosený). Otec ho poslal do Jeruzaléma, aby tam získal další vzdělání a stal se učedníkem Gamaliela. K tomu se vyučil řemeslu tkalce stanů, a taky se tím živil. Trpěl slabostí a neznámou nepříjemnou nemocí. Ježíše osobně neznal. Ježíš se mu zjevil na cestě do Damašku a Pavel se tak stal vyvoleným, aby kázal mezi pohany. Třináct Listů, které se v Novém zákoně uvádějí pod jménem apoštola Pavla nejsou literárním dílem a ani soukromou korespondencí. Obsahují základní pravdy křesťanského života a jejich aplikaci na životní potřeby a problémy církevních společenstev té doby.
List Římanům je poselstvím, někdy nazýván Pavlem jako „evangelium“, jeho myšlenky nás zaujmou a dokáži oslovit naše vědomí natolik, že změní náš život. Je potřeba je pochopit.
Proto právě jako skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili. Až do ZÁKONA byl totiž hřích na světě, ale z hříchu nebyl nikdo obviňován, když není ZÁKON. Smrt přesto kralovala od Adama až do Mojžíše i nad těmi, kteří nehřešili podobným přestupkem jako Adam, on se podobá tomu, kdo měl přijít. „Jestli dělám to, co nechci, přiznávám ZÁKONU, že je dobrý. Potom to nedělám já, ale hřích, který ve mně sídlí.“
Vy však nejste v souladu s tělem, ale s duchem, jestliže ve vás opravdu přebývá Boží duch. A tak, bratři, nejsme zavázáni tělu, aby jsme žili ve shodě s tělem, jistě zemřete, umrtvujete -li však zvyklosti těla duchem, budete žit. Vždyť jste neobdrželi ducha otroctví, který působí strach, ale obdrželi jste ducha přijetí za syny a tímto duchem voláme ABBA OTČE. Duch sám vydává svědectví, že jsme boží děti. Jsme- li tedy boží děti, jsme taky dědicové, protože toto je boží dědictví. Jsem totiž přesvědčen, říká Pavel, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vlády, ani věci nynější, ani věci budoucí moci, ani výška, ani hloubka a ani žádná jiná stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Písmo říká faraonovi: “ Chci ukázat v souvislosti s tebou svou moc a taky mé jméno bylo zaznamenáno po celé zemi.“ Smiluje se tedy nad kým si přeje, ale koho si přeje, toho nechává, aby se zatvrdil.
Vím totiž, že v mém těle nesídlí dobro, protože chtít dobro, to je mi blízké, no dělat dobro ne. Nedělám dobro, které chci, ale zlo, které nechci. Když dělám to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně sídlí.
JÁ: Pavel ve svých Listech vysvětluje podstatu křesťanského učení. Je tady BOŽÍ ZÁKON, který jasně určuje, co je dobré a co zlé. Je tady taky milost, milosrdenství, smíření, spravedlnost. No existují taky pojmy to není dobré a to není zlé, kde připouštíme možnost manévrování mezi dobrem a zlem. Pavel mluví o životě s duchem svatým, o vnitřním boji a staví proti sobě hřích a ZÁKON. Ti, kteří jsou ve shodě s tělem zaměřují svoji mysl na věci těla, ale ti, kteří jsou ve shodě s duchem, na věci ducha. Není to tak, že Bůh určuje, nebo nás nutí dělat, co je správné, upozorňuje na to, že každá příčina má své následky. To je zákon karmy. Takže BOŽÍ ZÁKON a karma úzce souvisí. Existuje rozpor mezi učením apoštola Pavla a Ježíše v tom, že Pavol rozdělil dobro a zlo podle starého zákona, a když mluvil o ZÁKONU, mluvil vlastně o BOHU. Ježíš před ZÁKONEM upřednostňuje boží milosrdenství, milost, smíření, spravedlnost a lásku. Nesnaží se o zmírnění trestu, nebo viny, ale ale je milostiv ke všem hříchům, tam, kde je dar života, je i naděje a možnost nápravy. Všichni chceme slunce a potřebujeme vodu. Když někdo spáchá hřích, necháme ho žit ve tmě a bez vody?
LUKÁŠ 8: 17-18. „Vždyť nic není utajeného, co se neukáže, ani nic není pečlivě skrytého, co se nikdy nestane známým a nikdy nevyjde najevo. Kdo má, bude mu dáno více, ale kdo nemá, i to, co jsi představuje, že má, mu bude odňato. Dávejte si pozor, komu nasloucháte.“
Ježíš odpověděl: „První je toto. Slyš Izraeli. Hospodin, Bůh náš, jest jediný Pán, miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly. Druhé je toto: Miluj svého bližního, jako sám sebe. Většího přikázání nad tato dvě není.“ evang, sv, Marka 12.28-34. Cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.