JOBE, JOBE !

Kniha JOB obsahuje 42 kapitol. Je součástí Starého zákona a rozhodla jsem se ji zařadit do svých biblických textů, protože je aktuální i dnes. JOB ztratí všechno, rodinu, děti, i manželku. Aby vše bylo dokonáno, onemocní, je úplně sám a na dně, přemýšlí o svém životě. Potkává se s přáteli a společně mluví o Bohu a o tom, jestli existuje spravedlnost. Jak se mluví člověku, který přišel o všechno s ostatními, kteří to nezažili? JÓB viní sebe a ptá se, proč se narodil. Elifar mu říká, že to, co ubližuje nevychází z pouhého prachu a z pouhé zemské půdy nevyrážejí těžkosti. Člověk se rodí pro těžkosti tak, jako jiskry vyletují  vzhůru. Najde JOB  odpovědi? Některé verše jsou upravené, některé jsou psané podle Bible, protože texty jsou velmi náročné.

Bůh řekl Satanovi: „Je v tvé ruce. Jen dej pozor na samotnou jeho duši.“ A tak Satan odešel od boží OSOBY a postihl JOBA zhoubným bolákem od jeho nohy až po temeno hlavy. JOB řekl:“ Poučte mne a já budu mlčet a dejte mi porozumět, jaké chyby jsem se dopustil.“ Řeči přímosti byly -ach ne, bolestné. Ale co kárá to vaše kárání? Úkladně plánujete, že budete kárat SLOVA, když řeči zoufalce jsou jenom do větru?

Ale moudrost, kde ta se dá najít? A odkud ta moudrost pochází? Kdepak je místo porozumění? Bylo to dokonce utajeno před očima každého živého tvora a bylo to skryto před nebeskými létajícími tvory. Zničení i smrt řekli:“Svýma ušima jsme o ni slyšely zprávu.“Bůh je ten, kdo porozuměl její cestě a ona zná její místo, neboť sám hledí až ke koncům země. A dále řekl:“Pohleď, kázeň před Bohem, to je moudrost a odvrátit se od špatného, to je porozumění.“

Sám Bůh nastřádá to, čim někdo ubližuje, pro jeho vlastní syny, odmění ho, aby to věděl. Vždyť jaké bude mít potěšení ve vlastním domě po sobě, když bude počet jeho měsíců skutečně přeťat? Bude vyučovat poznání Boha i když sám soudí vysoké? Právě ten zemře během své plné soběstačnosti, a ten druhý zemře s hořkou duší, když nepojedl z dobrých věcí. Společně ulehnou do prachu a příkrov nad nimi utvoří larvy.

JOB 29.23-30.21 Bývali zaháněni z obce, lidé na ně křičívali jako na zloděje. Musejí pobývat přímo na svahu údolí bystřin, v prašných děrách a ve skalách. Křičívali v křoví, choulivali se pod kopřivami. Synové bláznivého i synové bezvýznamného, ti byli vymrskáni ze země. A nyní jsem se stal dokonce námětem jejich písně a jsem jim průpovídkou. Mají ke mně odpor, zůstávají ode mne daleko a nezadrželi své sliny před mým obličejem.

JÁ: Tyhle dva verše poukazují na to, že JOB se nedokáže zařadit znovu do žádné lidské společnosti. Mezi bohaté nepatři a mezi chudáky taky ne.

Eliha, syn Buzity Barachella. „Bůh promluví jednou a dvakrát- i když to člověk nebere v úvahu- ve snu, v nočním vidění, když na lidi padne hluboký spánek, během dřímot na lůžku. Tehdy odkrývá uši a klade svou pečeť na vybídnutí vůči nim, aby člověka odvrátil od jeho skutků… Když on působí klid, kdo potom může soudit? A když skryje obličej, kdo ho může spatřit? Je totéž zda je to vůči národu, nebo vůči člověku? A přece neřekl nikdo:“Kde je Bůh, můj vznešený průvodce? “ Ten, který v noci dává melodie, on nás poučuje víc než pozemská zvířata a činí nás moudřejšími než dokonce nebeské létající tvory. „Měly by mluvit dny a množství let, to by mělo dát na vědomí moudrost. Určitě je to ve smrtelných lidech DUCH a dech Všemohoucího, co jim dává porozumění. Jako moudři se neprokazují ti, kteří jsou pouze hojní na dny, ani ti, kteří jsou jenom staří, nerozumějí soudu.

Můžeš vytáhnout leviatana rybářským háčkem, nebo můžeš mu jazyk přidržet dole provazem? Můžeš mu vložit do nozder sítí, nebo můžeš mu trnem provrtat čelisti? Polož na něho ruku. Vzpomeň si na bitvu a už to víckrát nedělej. Člověk taky bude zvržen při pouhém pohledu na něho. Jeho duše rozpaluje uhly a z tlamy mu vychází plamen. Jeho srdce je odlito jako kámen,ano jako spodní mlýnský kámen.(ten bývá spojen s kouzly a čáry).je králem nad všemi majestátními divokými zvířaty. JÁ: Divoké zvíře se tady objevuje podobně jako ve ZJEVENÍ. Když probudíme divoké zvíře, nastane apokalypsa. Divoké zvíře tady demonstruje možnou sílu a působení Boha.

JOB 42. A JOB pak Bohu odpověděl a řekl: „Poznal jsem, že jsi schopen udělat všechno, a není myšlenka, která je pro tebe nedosažitelná. Kdože to zatemňuje radu bez poznání?Proto jsem hovořil, ale nerozuměl jsem věcem příliš podivuhodným pro mne, jež neznám. Slyš, prosím, a já budu mluvit, budu se tě tázat a ty mě informuj. Z doslechu jsem o tobě slyšel, ale nyní tě přece VIDÍ mé vlastní oko.

Bůh vrátí JOBOVI nový život, novou rodinu a děti. A JOB potom dál žil 140 let, uviděl své syny a své vnuky- čtyři generace. A posléze JOB zemřel spokojený se svými dny.

Nikdy nesmíme ztratit naději. JOB uvidí, že Bůh má  tvář, když mluví s člověkem a všemohoucnost, když řídí svůj dokonalý systém, který stvořil. Člověk je jenom na chvíli součástí tohoto systému. Učí se být moudrým, aby tomuto systému porozuměl. Může kráčet po cestě, kterou si sám musí najít a pochopit nekonečno.