S nevěrou se v dnešní dobe setkáváme často. Tohle slovo u někoho vyvolává děsivou noční můru, u jiného je to součást životního stylu. Spojeno se skutečným pocitem nebo osobním zážitkem, často znamená velkou změnu v životě. Nevěřit, zklamat nebo oklamat, vždy znamená ztratit důvěru blízkého člověka. Láska, důvěra a upřímnost jsou základní pilíře partnerského vztahu. Pokud se jeden z pilířů naruší, vztah přestane být stabilní. Co vede čověka k tomu, aby to udělal vědomě, když má možnost volby? Říct si sám sobě NE, přece není tak těžké. O virech, které napadnou fyzické tělo, věda ví již mnoho. Ale o virech, které napadnou duši, nic. Proto, když začneme řešit nevěru, když už o ni víme, nebo tušíme, je často již pozdě. Lidská duše je zranitelná, proto má své vlastní obranné mechanismy. Jaké to jsou? Jsou to morální hodnoty, nastavené už po mnoho lidských generací. Ty, o kterých někdy mluvíme, ale musíme je mít taky v sobě. To, jakou lásku si dokážeme nabídnout, jak se dokážeme vnímat a pochopit, jak se k sobě chováme, jestli k sobě dokážeme být upřímní, to vše představuje ty obranné mechanismy, o kterých mluvím. Všichni je známe, víme o nich, jenom nám časem začnou být lhostejné. Jsou pro nás důležité jiné hodnoty a naše duše se stane zranitelnou. Když ji napadne virus, už není cesty spět. Pak se musí naše duše dlouho léčit, aby našla znovu rovnováhu a klid. Hledáme zůsob, jak se se vším vyrovnat. Jeden z podpůrných léků je odpuštění. Když se vztah rozpadne, duše si ponese následky do nových vztahů. Úplně se už nevyléčí nikdy. Ale virus nevěry nás nemusí nikdy napadnout. Tomu jsme schopni na rozdíl od viru chřipky zabránit sami.