Skoro každý z nás zná biblický pŕíběh Kaina a Ábela. Kain byl prvním potomkem Adama a Evy a zabil svého bratra Ábela. Příčinou k tak podlému činu měl být obětní dar Hospodinu, který on nepřijal. Jiný příběh Abraháma a jeho „prvorozeného “ syna mluví taky o oběti. Abrahám má svého syna Izáka obětovat Hospodinu, aby tak prokázal svou víru. Hospodin život Izáka zachoval.
Oba příběhy mluví o obětech Bohu. Nejdřív byly lidskými oběťmi hlavně děti, protože dítě bylo považováno za boží dar, který chce Bůh za určitých okolností zpátky. Později to byla zvířata nebo oběti v podobě bezmezné služby Bohu. Pokusme se na tyto příběhy podívat.
A řekl Hospodin Kainovi: “ Proč jsi tak vzplanul? A proč máš sinavou tvář? Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty však máš nad ním vládnout.“ Bůh Kaina varuje před hněvem, který vládne zlu. Hněv proměnil lásku bratra v nenávist. Protože Adam a Eva byli v bibli jako první rodiče, je u zabití bratra bratrem zobrazena i skutečnost prvního zabití člověka člověkem. Kain se stal vyhnancem a psancem. Byl poznamenán znakem známým jako Kainovo znamení. Odešel do země Nódů na východ od Edenu. I jeho život Bůh zachoval. Eva porodila ještě jednoho syna Šéta, ten se narodil až po bratrovraždě.
Izák není prvorozeným synem Abraháma. Tím je Izmael, kterého mu porodila otrokyně. Sára, zákonitá manželka Abraháma, ji ale vyhnala i se synem do pouště. Izák i Izmael jsou dvě výrazné biblické osobnosti. Když budeme pátrat v jejich životě, tak dojdeme k realitě současnosti.
Jedno mají tyto příběhy společné. Rozdíly mezi dětmi vyrůstajícími bez lásky rodičů. Rodičovská láska nesmí být poznamenána rasovou nenávistí nebo náboženským vyznáním.
Jaká asi byla Eva matka a jaký byl Adam otec? Co ovlivnilo jejich výchovu? Když se Kain narodil, Eva řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ Věřila, že si ho Hospodin sám vybral, proto měl všechny výhody. A kam to pak vedlo?
Jaká je současnost? Partnerské vztahy nefungují, proto nemůže fungovat ani rodičovská láska. Musíme pochopit, že život je cenný nejen v té fyzické podobě, kterou známe a i to, jak vypadáme, ale v té podobě, kterou odevzdáváme budoucím pokolením. Rodičovská láska je tady odjakživa. Milovat a ochraňovat své děti musíme neustále, i když jim nehrozí nebezpečí. Rodičovská láska obdarovává a naplňuje, když se mysl propojí s pocitem. Právě tento pocit vede mysl k tomu, aby rozpoznala, co je pro dítě nejlepší.
Tyto příběhy o Adamovi a Evě, Abrahámovi a Izákovi jsou tisíce let staré a nedokážeme se z nich poučit. Rodičovská láska se vytrácí. Pro rodiče jsou smyslem života děti, ne sobectví a starost o sebe. To, že dítě potřebuje ze všeho nejdřív náruč matky a až potom to ostatní nám přímo ukazuje, že lásku k dítěti máme v sobě. Jenom si tento pocit nedokážeme uchovat. Pokud tohle nepochopí KAŽDÝ jedinec, nemůže to pochopit společnost. Láska je jako ranec plný hodnot, který by měl člověk neustále nosit sebou, ale proč, na to už musí přijít sám.