Jakub 1 : 14,15 Když je někdo pokoušen, vždycky jej vleče a vábí jeho vlastní chtíč. Chtíč, jakmile počne, rodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt.

Všude kolem nás hlavně po internetu se to neustále sytí radami o tom, jak řešit problémy v partnerských vztazích, nebo co dělat proto, aby jsme problémům dokázali zabránit. Představte si, že před sebou máte obrovský pytel, který není průhledný a někde v něm věc, kterou potřebujete najít a ani přesně nevíte, jestli v tom pytli ta věc doopravdy je. Buď tu věc budete hledat intuitivně a přehrabovat se, nebo  všechno vysypete na hromadu, a pak najdete to, co hledáte, nebo taky ne. Dřiv, než se do přehrabováni pustíte by jste měli vědět, co s tou věcí hodláte dělat a proč je pro vás důležitá. Protože když ji najdete zjistíte, že vám to celé nedává smysl. Já tu hledanou věc pojmenuji POKUŠENÍ.

Jednou jsem v knížce narazila na hezký výraz IDENTITA vztahu. Každý z nás přináši do vztahu něco svého, takže když se to pak spojí s něčím, co přináši ten druhý partner, získá vztah svoji vlastní identitu. Na své párové identitě pak dvojice společně pracuje. I když se nám může zdát, že existují určité vzorce identity, je to jen na povrchu. Stači si uvědomit, že ve vztahu je každý sám za sebe, každý máme svoji osobnost a pokud začnou problémy ve vztahu, vracíme se ke své vlastní osobnosti. Spouštěčem problémů je naše nespokojenost. Nespokojenost odevzdáváme vztahu, a proto je nespokojený i náš partner. Tady by měla pomoct vzájemná komunikace. Když mluvíme o identitě vztahu, musíme být schopni identifikovat problém, který nespokojenost způsobuje, ale ne způsobem, že se začneme vzájemně obviňovat. Začináme rozebírat vztah a zapomínáme na to, že tím neřešíme vlastní nespokojenost. Na identitě vztahu pracujeme společně a je těžké dohledat kdo za co může. Ve vztahu máme svoji vlastní osobnost, naše ego, naše sebevědomí,  v ohrožení je základní stavební kámen vztahu, teda důvěra.

Začiná hledání POKUŠENÍ v pytli. Na pomoc si vezmeme všechno, co máme k dispozici. Své vlastní JÁ, ego, svoji mysl, myšlenky,sociální sítě, mobil. Když máme ve své blízkosti kamarády, kolegy, nebo i každého z nich jednotlivě, přijímáme to jako bonus. Pytel je otevřen a hledání může mít mnoho podob. Nápomocen nám bude náš vlastní chtíč. Hledání netrvá dlouho, POKUŠENÍ je na světe. Ještě musíme domyslet, jak s ním naložime, aby nám bylo k užitku. V té chvíli si vůbec neuvědomujeme, že je to právě POKUŠENÍ, které nám niči identitu vztahu. Pokud má tvář hezké ženy v podobě krásné kolegyně, nebo mužného svalovce z fitka, nebo bohatého podnikatele, který odmítá stárnout,  je identita vztahu v ohrožení. POKUŠENÍ nám sice naruší identitu, ale nemusí zničit partnerský vztah. Pokud nás chtíč nezbaví zdravého úsudku, může nás nasměřovat k tomu, aby jsme správně posoudili, v čem spočívá náš problém. Identita vztahu má svoji hodnotu, kterou si musíme sami určit. Pokud jsou součástí i naše děti, je hodnota vysoká. My ale neřešime hodnotu vztahu, ale vlastní hodnotu. Pořád dokola rozebíráme problémy, pocity viny,vracíme se ke své vlastní identitě a identita vztahu mizí. Kam se ztrácí? POKUŠENÍ dostáva reální hodnotu. Nic nezmizí, jenom změní formu. Musíme si uvědomit, co stratíme a co získáme. Nemáme problém jen s partnerským vztahem, ale problém máme i s hodnotami. Hodnoty neposuzujeme stejně. Mluvíme o prioritách, o tom, jak je seřadit, ale to není totéž. Jako přiklad uvedu děti. Všichni si přejeme, aby naše děti byly zdravé a šťastné, aby měly hezkou budoucnost. Jsou to naše poklady. Když budeme uvažovat o dětech jako o hodnotách, necháme POKUŠENÍ v pytli. Nebudeme ho otevírat. Ať je hodnota našich dětí pro nás ta nejvyšši. Partnerské problémy budeme řešit tak, aby jsme identitu vztahu neporušili. Možná někdy bude identita vztahu identická s významem slova rodina.