Kruh Badatelů pravdy

Rozdíl mezi člověkem a Bohem spočívá v tom, že Bůh v sobě obsahuje všechny věci, neboť je jejich zdrojem, zatím co člověk všechny věci obsahuje proto, že je jejich středem. Renesanční mág Pico della Mirandola.

ČERNÉ DÍRY – neodrážejí a ani nevydávají žádné světlo. Z černé díry není cesta ven. Změna gravitace na HORIZONTU je extrémní na velmi krátké vzdálenosti. Pokud tam vstoupíte, stanete se špagetou a budete se natahovat, až se stanete proudem subatomárních částic do středu díry. Rozpadnete se na atomy. Užijete si zakřivení prostoru a času, čím rychleji budete padat, tím pomaleji se budete pohybovat v čase. PARADOXEM černé díry se skutečnost, že budete na dvou místech najednou jako svoje kopie. Není tady jenom jedna realita. Je to citace článku, jakých na internetu najdete víc. Mně tento článek vedl k vlastnímu zamyšlení. Představuji si černou díru jako karafu s vínem, ve které probíhá neustály proces zrání. Na počátku jsou bobule hroznů a na konci dokonalý nápoj. Tady je stvořitelem člověk, tam, za působení živlů, teda ohně, vody, vzduchu a země, VESMÍR. Pokud se takovou karafou stane samotný člověk, který nezvládá své pocity a emoce a pronásledují ho jenom negativní myšlenky, může se snadno ocitnout v „černé díře“, dostaví se těžké deprese, syndrom vyhoření, nebo pokus o sebevraždu. Tohle je naše lidská realita. Občas mluvíme o temných a světlých stránkách našeho života. To, co je důležité, je neztrácet kontakt s vlastním životem. Život je dar s přímou vazbou na světlo, bez světla nemůžeme existovat. A skrze světlo formovat i myšlenky.

„Když říkáš myšlenka, snad tím nemyslíš nepřítomnost citu lásky? Láska není cit. Je to nejvlastnější povaha Absolutna. Musíme se naučit rozlišovat lásku a Lásku. Musíme se naučit rozlišovat svíčku, či hořící dřevo od Slunce. Svět běžných citů, a to i těch, jenž pokládáme za nejšlechetnější, se z vyšší úrovně vědomí jeví jen jako kus hořícího dřeva, který vydává jen velmi matné světlo.“ Jenže, Daskale, když říkáš, že při druhé smrti vstoupíš do světa myšlenek znamená to snad, že se zbavíme citů a pocitů? Nebudeme už muset cítit?“ Opět je třeba rozlišovat mezi pocitem jako podstatou a pocitem jako jevem. Ve vyšších noetických světech se stáváš Láskou, jsi Láskou. Není to jako v nižších sférách, kde druhého miluješ hlavně proto, že je odrazem tvé vlastní egocentrické sebelásky. „Na této planetě umí opravdu milovat jen málo lidí.“

Skutečnou Lásku je možné procítit i tady na Zemi. Je to stav blaženosti, který k nám přichází spontánně, nečekaně a často nás překvapí. Je to splynutí se vším co nás v dané chvíli obklopuje. Je to dotek božího světla, které nás provází, ale v této chvíli si ho reálně uvědomíme. Fiat lux – budiž světlo.

Kruh Badatelů pravdy

Veškerá existence se řídí zákonem věčné karmy. Jak zaseješ, tak sklidíš. Všechno, co uděláme, ať je dobré, nebo špatné, ve skutečnosti děláme sami sobě. Strovoloský mág.

„Občas se sám sebe ptám,“ pokračoval Daskalos, „proč dal Bůh člověku tolik svobody,aby způsoboval svým bližním tolik strašlivého utrpení? A to vysvětlit neumíš? Ano, teoreticky to vysvětlit umím, jenže jsem lidská bytost a tak je pro mně těžké přijmout to emocionálně. Konec konců člověk je bůh a božské právo svobody mu nikdo nemůže upřít. Jenže ty zpochybňuješ to, proč by lidé měli mít schopnost působit tolik bolesti a zla. Ano, proč by na to měli mít lidské bytosti právo? A pak ten nekonečný odvěký ping-pong. Já ti uškodím, ty uškodíš mně, já tě zabiji, ty zabiješ mně. A pořád dál a dál. Jenže zákon karmy říká: Žádná lidská bytost netrpí bez toho, aby si to zasloužila. Jenže ty nemůžeš znát důvod onoho utrpení, ale jednou ty důvody pochopíš.“

JÁ: Za vším je rozhodnutí. Jedna lidská bytost rozhodne o životě jiné lidské bytosti. Protože každá lidská bytost má své vlastní JÁ. Vytvoří se silně zakořeněná koncepce, která je stabilní a neměnná. Ve vzduchu je strach, iluze a připoutání. Čím silnější jsou iluze, tím silnější jsou činy, které nás povedou do cyklické existence. Čím silnější jsou naše skutky, připoutávající nás do cyklické existence, tím větší je naše utrpení, a to na stranách dobra i zla. Jevy existují prostřednictvím síly, kterou jim dává jejich určení, jako pouhá existence závislá na síle. Jevy nemůžou vzniknout jen tak, samy o sobě bez možné existence síly. Existence síly je závislá na mysli a myšlenkách, je to cesta k danému jevu. A někde na pomyslném konci je smrt.

Často je i agrese tou silou, která pozvedne duše ze stavu letargie, a která jim umožní odtrhnout se z energetického proudu padlého světa. I agrese je cesta k Bohu.

Jestliže je duše věčná a nesmrtelná, je možné, že v rozlehlém a neměřitelném prostoru po dlouhé a všelijaké věky, může poklesnout od nejvyššího dobra k nejnižšímu zlu nebo může být vyvedená z naprostého zla k nejvyššímu dobru. Órigenés /185-254 n.l/

Když se Absolutno stává relativním, zakoušíte protiklady. V absolutním stavu není rozlišení.(JEDNOTA). Když se ONO rozdělí na dvě části, je to zkušenost hmoty a ducha. Ještě se chci zastavit u toho, jaký je rozdíl mezi skutečným a pochopitelným. Pochopitelné je výsledkem času a prostoru, což je stav, který ve Skutečném neexistuje. Přesto jsou čas a prostor projevem skutečnosti , které říkáme Věčná přítomnost. Minulost, přítomnost a budoucnost, které vyjadřují následnost událostí a jevy v čase a prostoru, tudíž patří k pochopitelné projekci Skutečného. Ve hrubé hmotě se dojmy pohybují zvenčí směrem dovnitř, když se pak dostaneme do psychických světů, už nezískáváme dojmy tímto způsobem, tedy zvenčí dovnitř, ale z našeho nitra. Ve hrubohmotném světě musíme k věcem sami přistupovat, abychom je mohli poznat, v psychických světech všechno přichází k nám. Když si vybavíte vzpomínku na hezké chvíle, určitou konkrétní událost trvající několik hodin v určitém konkrétním čase, trvá tahle vzpomínka v mysli jen několik vteřin, nebo minut. Vnímáte ji bez času a prostoru. Nebo obráceně, když se vám v mysli vynoří myšlenka, kterou neznáte, je nová a zajímavá, posadíte ji do konkrétního prostoru a času. Neurověda by tento proces nazvala cestou somatických markerů. Zakladatelem teorie somatických markerů je neurovědec Antonio Damasio.

Ještě se vrátím ke svému oblíbenému tématu, a tím je podvědomí. Často stojí proti našemu JÁ, může nám i ublížit, protože každá věc potřebuje k promítnutí do hmotného světa čas a prostor, přichází ze světa příčin do skutečnosti. Tady se setkávají kladné principy s překážkami hmotného světa. Vezmeme si příklad našeho JÁ, které má problém třeba s nepřiměřeným požíváním alkoholu. Jak se tohoto problému zbavíme a naše podvědomí nám v tom pomůže? Může nám pomoct, když své podvědomí odpojíme od času a prostoru. Když nás naše mysl začne svádět k pití, naše touha je extrémní, musíme své podvědomí přesvědčit, že se nenapijeme. Nejdřív si v mysli oddělíme vědomí od podvědomí. TO, co si s námi hraje je naše vědomí plné myšlenek, a podvědomí zapojíme tak, že si alkohol zakážeme. Musíme podvědomí říct jasně a srozumitelně NENAPIJI SE. Tahle informace musí docestovat k našemu podvědomí, které nás pak ochrání. Zapůsobí jeho pozitivní stránka bez prostoru a času. Můžeme tomu říct taky autosugesce. Princip autosugesce je v konání, ne v mluvení. Pochopíme, jak velké síly můžou vládnout našimi pozitivními nebo negativními myšlenkami, proto je budeme používat s nadhledem a pokorou. Podobným způsobem můžeme pracovat i na tom, aby náš spánek byl klidný. Zakážeme si negativní myšlenky, pak je naše podvědomí jako obloha plná jasných hvězdiček.

Noetický vesmír

STROVOLOSKÝ MÁG, Spiros Sathi Daskalos. Velký mistr, duchovní učitel a léčitel, který celý svůj život nezištně pomáhal druhým. Jeho odkaz tu zůstane navždy. Budu citovat z knihy, kterou o něm napsal Kyriacos c.Markides, protože slova velkého Mistra můžu jen opakovat.

„Tak především, ta uzdravení, o nichž jste slyšel, (mluvil s autorem) nejsou mým dílem, ale dílem Ducha svatého. Já jsem pouhým kanálem, jímž tato nadpřirozená inteligence prochází.“

DUCH SVATÝ- neosobní supervědomí, projev síly Absolutna, jenž umožňuje tvořit vesmíry. Dynamická část Absolutna.

DUŠE- je nesmrtelná, nikdy se nenarodila a nikdy nezemře. Kvalitativně je shodná s Absolutnem, je to tedy věčná “ Božská jiskra“ v nás.

ELEMENTÁL- myšlenková FORMA. Každá myšlenka spojená s pocitem, kterou člověk vyšle je elementál. Má vlastní životnost a stává se nezávislý na tom, kdo ho projektuje.

ÉTERICKÁ LÁTKA – energie, která umožňuje léčit.

ÉTERICKÝ DVOJNÍK – energetické pole, každá částice lidského těla má svůj protějšek. Tady se odráží všechno, co se děje v hmotném těle.

IDEA ČLOVĚKA – archetyp v rámci Absolutna. Lidská bytost je stvořena tak, že božský paprsek projde Ideou člověka. Velice hezky to popsal ve svých dílech Descartes a Spinoza.

PSYCHICKÉ TĚLO – jedno z energetických neboli jemnohmotných těl člověka, tělo citů a pocitů, emocionální tělo, má přímou vazbu na hrubohmotné tělo.

SOUČASNÁ OSOBNOST – to, co chápeme, neustále se vyvíjí a snaží se splynout s trvalou osobností.

TRVALÁ OSOBNOST – ta část, která nese zážitky ze všech našich inkarnací. Je součástí našeho JÁ.

AKÁŠICKÁ KRONIKA – univerzální paměť. Vše, co kdy existovalo. existuje a bude existovat je zaznamenáno v v tomto univerzálním superpočítači. Citace: Děje se to tak, že se vstoupí do akášické kroniky, jako když učenec vstoupí do knihovny. Ale stejně, jako učenec, i mystik musí napřed něco vědět o tom, co chce zkoumat. “ Jsem rád, řekl jsem žertem ( autor knihy), že ve vesmírném řádu existuje prostor i pro obyčejné vědomosti. Jinak by nemělo smysl chodit do školy a číst.“

Elementálové se děli na dva druhy. Ti, kteří jsou tvořeni nevědomě – to jsou elementálové toužebných myšlenek, a ti, kteři jsou tvořeni záměrně, elementálové myšlenkových tužeb. JÁ : Pokud nás ovládají pocity a emoce, naše myšlenky jsou povrchní a nemají trvalou hodnotu. Zastavím se u jednoho pocitu a to je pocit HNĚVU. Impendit ira aminum, ne possit cernare verum. Cato. Hněv bráni duchu poznat pravdu. Pokud se zrodí myšlenka, která v nás vyvolá hněv, je tady předpoklad, že myšlenka pochází z noetické vesmírné látky a stává se předmětem vizuální představivosti. Můžeme s ní pracovat. Uvědomíme si, že hněv není dobrý rádce a myšlenku pak posadíme do láskyplné podoby, aby nás nesvedla k pocitu ublížit. Začneme tvořit hodné elementály. Citace: Elementálové toužebných myšlenek odpovídají obyčejným lidem, kteří nechápou povahu myšlení a touhy, často se stávají obětí vlastních elementálů. Není to jen o jednoduchosti a primitivismu, ale taky o nevědomosti. Zákon přírody říká, že jakmile jednou elementál vznikne, nakonec se vrátí do podvědomí toho, kdo ho vytvořil. Elementálové, jež vytvářejí lidé, nejsou andělští ani démoničtí. Člověk může tvořit oba druhy. Démoni mají určitou formu podvědomí, která jim umožňuje mluvit s lidmi. S démony se můžete hádat, ale s anděly ne. Anděl je zákon. Nemá žádnou volbu a může konat jedině dobro. Démon s člověkem spolupracuje, vstřebává část jeho logiky a rozumu. Démon žije naplno v lidských citech. Andělé a démoni nejsou ve vzájemném konfliktu. Tento konflikt se jeví pouze lidskému vědomí Zajímají odlišné postavení v podvědomí člověka, aby nám umožnili poznat dobro a zlo.

Pro mystika neexistuje hmota, jenom Mysl. Hmota jako pán je zlo. Hmota jako sluha je požehnání. Umožňuje nám získávat zkušenosti Je projevem Absolutna, jimž nám umožňuje rozvíjet naše vědomí sebe sama. I když existuje rozdíl mezi hmotnou a nadpřirozenou říší, na psychické úrovni neexistuje omezení. Ve skutečnosti neexistuje trest, jenom zkušenost. Peklo a ráj jsou relativní pojmy. Badatel pravdy musí rozvíjet schopnost rozlišovat mezi skutečným psychickým světem a subjektivním psychickým prostředím, které si lidi vytvářejí s pomocí elementálů, jenž si sebou přinášejí z hmotního světa.

Budha řekl, že nirvána je stav nicoty. Ve skutečnosti to tak není. Pořád při tom víte, že vy jste vy. Jako současná osobnost se odrážíte ve třech zrcadlech – v zrcadle hmoty, v zrcadle psychické existence a v zrcadle noetické existence konkrétních myšlenek. NESTANETE SE ŽIVÝM JEVEM, POKUD NEVRHÁTE ODRAZ.

Citace : Když se dostanu do svého nitra, což je z lidského pohledu nicota a z pohledu bytí plnost v sobě samém, vím, že je mou přirozeností znovu se dostat do světa hmoty. Dokonce i v tak úžasném stavu pociťujeme touhu po návratu. Co to je, tento stav ne-existence a přesto soběstačného bytí? Snad je to samotná povaha bytí, jejichž nutkání spočívá v tom, odrážet se v sobě samém.

JÁ. Myslím si, že je to koloběh. Základem je život a smrt. Buď se přibližujeme k životu, nebo ke smrti. V auře, kterou si vytváříme kolem sebe se to odrazí. Vibrace se propojí a dochází ke komunikaci podle toho, co obsahuje náš odraz, naše zrcadlo. Takhle to funguje i se společností. To, co dnes odráží naše společnost, nebudu ani popisovat. Můžeme vytvářet novou povahu osobnosti stejně i povahu společnosti změnou myšlenek. Často mluvíme o tom, že jsme povrchní. Představujeme si povrchnost jako určitý druh špíny, marastu, nečistot. Ale ono je to obráceně. To, co si představujeme ve skutečnosti klesá a usazuje se uvnitř. Podobně i naše sebevědomí. Pak si vypěstujeme prostředí, které k nám nepatři. Sebevědomí si zvedáme uměle a nepřirozeně, protože děláme kopie. Originál vždy hledáme v sobě.

Citace: Musíme si uvědomit, že úrovně a pod úrovně psychických a noetických světů zabírají stejný prostor. A tento prostor zahrnuje v každém místě naší planety její střed, povrch i prostor nad povrchem. Všechny roviny a pod úrovně psychonoetických světů se nacházejí všude zároveň. Je to stav bytí, vibrace a způsob naladění se na ně.

JÁ: Kniha mi pomohla ujistit se v tom, že nic není předem zapsané a budoucnost je neustále vytvářena v rámci věčné přítomnosti. Lidská svoboda je skutečnost a ne jenom abstraktní pojem. To neznamená, že některé události, které je možné rozpoznat přes psychonoetický zážitek, se nestanou tak jak se zobrazují. To znamená, že jim nebylo možno zabránit. Je možné se toho hodně naučit přes soustředění a prožitek. Není dobré používat omamné látky, které navodí tranz, protože chceme všechno hned.

Tento článek ukončím modlitbou velkého Mistra. Je to přísaha člověka, který bude zasvěcen do kruhu Badatelů pravdy.

Slibuji sám sobě, že budu v každé době a na každém místě sloužit Absolutnu, jemuž patřím celým svým srdcem. Že budu v každé době a na každém místě připraven sloužit Božímu plánu. Že budu používat k dobru božské dary, myšlenky a slova, v každé době, každém místě a za všech okolností. Že budu trpělivě a bez stížností snášet všechny formy zkoušek a soužení, jež na mně může uvalit nejmoudřejší božský zákon. Že budu milovat své bližní lidské bytosti a sloužit jim upřimně z hloubi svého srdce i duše bez ohledu na to, jak se ke mě budou chovat. Že budu každý den meditovat a rozjímat o Absolutnu se zřetelem na to, aby byly mé myšlenky, tuhy a skutky v naprostém souladu s Božskou vůli. Že každý večer prozkoumám a prověřím, zda jsou všechny mé myšlenky, touhy, slova, činy v naprostém souladu s Božským zákonem.

Stát se Badatelem pravdy nemůže každý jenom na základě svého přání. Musí být připravený naslouchat všemu a neodvracet se od ničeho, co se mu nelíbí. Musí mít pod kontrolou své touhy a pocity a zvládat svůj hněv. Mít v sobě pokoru. Nesmí být soudcem, pokud nezná sám sebe. A k poznání sebe sama vede dlouhá cesta.

OHEŇ, VODA, VZDUCH, ZEMĚ.

H.P, Blavatská a její tajná kniha DZYAN.

Žádné náboženství není hodnotnější než Pravda.

STROFA III.9.10.11. Světlo je chladný plamen a plamen je ohněm a oheň tvoří horko, které plodí vodu ve velké matce. Otec – matka spřádá síť, horní konec je upevněn k duchu, teda světlu jednotné temnoty a dolní ke svému stinnému konci, hmotě. A síť je vesmírem spředeným ze dvou substancí stvořených v Jediné. Šíří se, když na něm spočine dech ohně, smrští se, když se jej dotkne dech matky. Dech potřeboval tvar, otcové mu jej dali. Dech potřebovat hmotné tělo, země jej utvořila. Dech potřeboval DUCHA života a zrcadlo těla. Dech potřeboval substanci pro svoje touhy. Dech potřeboval mysl, ale tu mu neměl kdo dát. Moudrost nemohla sestoupit všude.

Etika TAO. Osvícený člověk je nezaujatý a navrací se k dětské prostotě. Je zbaven pout, je měkký a právě proto je s to vše přemoci, neboť měkké přemáhá tvrdé. Spravuje se mírou země, země mírou nebes, nebesa mírou TAA a TAO mírou sebe sama.

Podvědomí potřebuje k promítnutí do hmotného těla čas a prostor. Každá věc musí mít čas a prostor, aby mohla přejít ze světa příčin do skutečnosti.

Oheň stvořil světlo a světlo zrak. Oheň a voda stvořili pohyb a ten utvářel sluch. Země stvořila hmotu a hmat. Hmota potřebovala čich a chuť. Tady mezi živly a smysly jsou základy naši sexuality. Sexuální prožitky a pocity rozkoše nás vlastně navrací k původní formě naší existence. Naše touhy nás můžou posunout k poznání duchovních hodnot, nebo taky zničit. Zajímavé může být sebepoznání skrze živly prostřednictvím pocitů. Představa ohně může přivodit pocity horka, představa vody pocity chladu, vzduch přivodí lehkost a země pocity tíhy. Představa vody nám pomůže zbavit se negativních pocitů, stavů úzkosti a depresí. Živel ohně může v nás probudit vášně a skryté zdroje energií. Když si představíme dotek našich chodidel se zemí a uvědomíme si spojení s ní, můžeme jí takhle odevzdat zátěž, kterou nosíme v sobě. Propojení se zemí nám přinese úlevu. Práce se živly vyžaduje soustředění a koncentraci. Je to ale jednodušší, než práce s vědomím. Vědomí víc potřebuje mysl a živly pocity. Člověk je netrpělivý a baví ho experimentovat. Meditací experimentuje s vědomím a ještě si pomáhá halucinogeny. A výsledek? Rozbouřená mysl jako vlny v moři. Strategie není složitá. Postupovat od jednoduššího ke složitějšímu. Nemůžeme chtít po miminku, aby nejdřív mluvilo a potom chodilo. Rozpoznání živlů v sobě nás posune víš, k vibracím a pak k vědomí. Práce s vědomím vyžaduje obrovskou pokoru. Je to úcta ke všemu kolem nás, nejenom k tomu, co vytvořil člověk. Mezi věděním a moudrostí je ohromný rozdíl, ačkoli je obojí do jisté míry identické. Zdroj moudrosti je v principu příčiny a důsledku. Nezávisí na rozumu, paměti, ale na zralosti a čistotě. Ke pojení našeho JÁ s vesmírným JÁ je velmi dlouhá cesta. A co je hlavní, že každý si ji musí vyšlapat sám.

Rozum ve službách duchovna.

Pokud se neučiníš pevným Bohu, nebudeš moci Boha pochopit, protože podobné je chápáno podobným. Vyjdi ze svého těla a rozprostři se k nesmírné velikosti, překonej všechen čas a staň se věčností, jen tak pochopíš Boha. Zahrň v sobě počátky všech stvořených věcí, z vody a ohně, suchého a mokrého, buď zároveň všude, na nebi i na moři, buď najednou nezrozeným i v lůně, mladým i starým, mrtvým i mimo smrt, a pokud dovedeš všechny tyto věci obsáhnout ve své mysli, doby a místa a látky, kvality i kvantity, pak porozumíš Bohu. HERM TRISMEGISTA neboli Třikrát mocný.

My sami jsme na Zemi jako jiskra a zhyneme ve tmě… Boží jiskra oplývá teda věčným životem, avšak její pobyt na Zemi je dočasný.Tvrdí se tu teda, že člověk je především duše, a rovněž to, že duše je Boží jiskra. A je samozřejmé, že v našem světě všemu tomu, co žije věčně, co je nesmrtelné, není dáno, aby bylo zrozeno. Duše zažehne srdce. VELESOVA KNIHA, ROD IV, 4:2

CITACE: Vnějšky prvních, se staly vnitřky jiných. Neurčitost budoucích událostí umožňuje člověku stávat se jejich počátkem. Nedokonalost světa je zrozením člověka. Veškeré dojmy, které člověk prožil v tomto světě, se přetvářejí v dalším ztělesnění v jeho přirozené vlastnosti.

CITACE: Moudrost nezávisí jen na rozumu, ani na paměti, nýbrž na zralosti, čistotě a dokonalosti každého z nás. Moudrost můžeme považovat za vývojový stupeň vlastního JÁ. K poznání docházíme nejen rozumem, ale i intuicí. Vědění a moudrost musí držet stejný krok. NEHÁZEJTE PERLY SVINÍM. /Ježíš/

V modlitbě říkáme: „Ve jménu Otce i syna i Ducha svatého…“Když budeme předpokládat, že Duch nebyl nikdy zrozen, nevznikl, nebyl stvořen, můžeme se domnívat, že se jedná o energii, o které všichni mluvíme, teda je všude kolem nás. Teď si pomůžu Kabalou. “ Ať bude světlo“, a bylo světlo. A uviděl Všemohoucí, že je to dobré a Bůh oddělil světlo od tmy. Co to znamená? Člověk musí jít ke své nápravě ve shodě s Bohem a první přikázáni, které je povinen plnit je rozdělit myšlenky a přání uvnitř sebe tak, aby viděl, jaká jsou z nich „světlá“, teda nebe, a jaká jsou „tmavá“, teda země. V Kabale se tento proces nazývá “ akarat ara“, pochopení zla. Člověk začíná analyzovat, jaké vlastnosti se vztahují k duševním a jaké k živočíšním. Srovnáváni těchto vlastností, jejich rozpojení, oddělení jedné od druhé představuje první krok k nápravě. To je první den stvoření člověkem, ČLOVĚKA v sobě. Kabala nás nenechává prožit náš život v prachu, ale pozvedá náš rozum k vrcholu poznání. Ve východních učeních se člověk omezuje a vymezuje, není tam cíl tvoření, člověk vnímá své psychotické pocity jako vyšší vědomí. Kabala teda vyvíjí egoismus a přání člověka. Její zrození jako vědy se předpokládá na dobu před 5800 lety. / kniha Tajemný anděl/.

Chci poukázat na to, že duchovní vývoj provází člověka po celou dobu jeho existence. Je proto možné, že i tyto informace se můžou ukládat v genech, věda jich postupně v genech objeví. Pokud jme ochotni připustit existenci duše, je ona prostředníkem mezi pozemským teda hmotným a duchovním světem. Ego bylo ponecháno rozumu, protože ho potřebuje, Duchovní svět je možné pochopit prostřednictvím přírodního systému, který má svůj vlastní vývoj, ale jednotlivé vývojové souvislosti a vazby jsou postaveny na stejném principu, jako u duchovního světa. Ježíš mluvil o božím království a opakoval, že je na zemi stejně jako v nebi. Snažil se nám říct, že život člověka může být krátký a prázdny, ale stejně tak dlouhý a věčný. Život je dar. Jeho hodnota je věčná, protože má schopnost pokračovat. Rozum je vymezen jen na určitou dobu, ale může pokračovat v myšlenkách, které se uchovají pro další generace. Je dobré rozpoznat naše rozumové schopnosti, ale o tom, jak je využit by mělo rozhodnout nejen naše ego ale hlavně naše srdce. To je cesta k poznáni duchovního světa.