SIRÉNY

SIRÉNY byly nymfy bohyně Persefoné. Krásné a půvabné, uměly nádherně zpívat a tančit. Když Persefónu unesl Hádes do podsvětí, začaly se mstít. Jako dcery boha Acheloa (Achelóos), jméno nese podle největší řeky v Anatolii, lákaly námořníky svým zpěvem, který jich zbavoval rozumu. Jedna z bájí dál praví, že se do syna boha Kéfisa (Kéfisos), který se jmenoval Narkissos (Narcis), zamilovala nymfa jménem Echo. Byl to bezcitný krasavec, neustále se prohlížel ve vodě studánky, až do ní spadl a utonul. Co mají tyhle bájné SIRÉNY společného s dnešní realitou? Možná víc, než si umíme představit.

Narcismus je jedna z poruch osobnosti, která se vyskytuje u žen i mužů. Já jsem ženy s touto poruchou osobnosti pojmenovala SIRÉNY, protože mi svým chováním nápadně připomínají tyto bájné nymfy. Nejvíce pozornosti věnují svému vzhledu. Mají pocit vlastní dokonalosti, skutečně se cítí jako bohyně. Pro svou fyzickou krásu dělají maximum, mají rády pestré barvy, minisukně a boty na podpatcích nosí hodně vyzívavě. Sebevědomí jim rozhodně nechybí. Neustále mají pocit, že jsou středem zájmu mužů. SIRÉNY se mužům nabízejí s rozvahou, nevtírají se, mají pozorovací talent, který jim umožňuje správně vystihnout situaci. Nikdy nepřekročí své hranice. Každý muž, ke kterému se přiblíží, má pocit, že jeví o něj zájem. SIRÉNY přesně vědí, co chtějí, když si s mužem začnou doslova pohrávat. Vyloučí pány, co si myslí, že SIRÉNA hledá sex a povyražení. Opak je pravdou. Jejím cílem je slušný muž, který se umí chovat. SIRÉNA se předvádí, přitom pečlivě vyzvídá přesně to, co potřebuje znát. Její úlovek musí být delší dobu nespokojený ve vztahu, ve kterém nefunguje intimní život. Vybírá si muže, kteří mají problémy se sexualitou a pak doslova rozhodí sítě. Sex se snaží co nejdéle oddalovat, ale muže obratně svádí. Nebrání se dotekům, erotickým hrátkám, nechá se fotit, nebo se fotí sama ale tak, aby nepřekročila hranice vkusu. Není jí cizí sex po telefonu. SIRÉNA si muže hezky připraví a pak souhlasí se sexem. To už přesně ví, co muž očekává a všechno mu splní. Je polapen do sítě, ze které se ven nedostane. SIRÉNA je trpělivá, do ničeho muže nenutí, potřebuje ale neustálou pozornost. Ovládne jeho myšlení a on začne dělat jenom to, co ona chce. Změnu svého chování si muž vůbec neuvědomuje a nepřipouští. SIRÉNA ho táhne ke dnu. V té době jsou již v partnerském vztahu. Přestane se mu dařit v zaměstnání, opouštějí ho přátele, pokud není rozvedený, pak ho SIRÉNA k tomu postupně dovede. Změnu v jeho chování nikdo nechápe, ztrácí zájem i o děti. V té době je muž na ni navázaný a začíná žárlit. Získala všechno, co očekávala a přestane ji to bavit. Muže už unavuje, že jí musí neustále projevovat pozornost. Ona je přece nymfa, dcera bohů, zaslouží si přece jen to nejlepší. Ve vztahu nevyhledává jiné muže, ale jejich pozornost ano. Vztah se SIRÉNOU nemá šanci přežít, pokud se nestane normální ženou a nezačne se léčit. Do té doby se jí povede rozbít několik manželství.

SIRÉNY jsou ve sváděni mužů velice uspěšné. Zastavit je může jenom muž, když si uvědomí, že problémy se sexualitou má řešit s partnerkou nebo s odborníkem. Žena, která se chová vyzívavě, přimo se nabízí a pak sex odmítne, protože je tolerantní a trpělivá, sleduje od počátku své vlastní cíle. Nejde jí o peníze, které stejně získá, ale o to, aby muže zničila, což se jí také povede. Na partnerském vztahu jí nezáleží.

Narcis je hezká květina, která byla v Řecku považována za květinu smrti. Když na jaře rozkvete, přináší radost a potěšení. A taky lásku. SIRÉNY neví, co je láska, v jejich náručí ji žádný muž nenajde.

 

 

 

 

 

 

SRDCE

Když je SRDCE smutné nebo se raduje, oči roní slzy.

„V SRDCI se nejdříve zrodila touha – to byl první výron mysli. V SRDCI hledajíce rozvážně moudří v nejsoucnu nalezli odůvodnění jsoucna. Napříč rozpjali k měření šňůru – bylo vůbec něco dole, bylo něco nahoře? Oplodňující moc byla a síly, dole prasíla, nahoře podnět.

Ten, jenž toto stvořil svou mocí, ať sám vše vykonal nebo ne, on, bdící nad světem v nejvyšším nebi, jistě to ví… nebo neví to ani on sám.“

„Jen SRDCE zná hořkost vlastní duše, ani do jeho radosti se nikdo cizí nemůže vmísit.“

Jak je to s našim SRDCEM a pocity? Než jsem se rozhodla napsat tento článek, napadla mě jedna myšlenka, která se mi neustále vracela. Naše SRDCE tluče pro život i pro lásku. To, že je SRDCE pumpa, která umožňuje koloběh krve do celého těla a zase zpátky, nás učili ve škole. SRDCE a krev patří k sobě. Ale pochopit vazbu SRDCE na pocity, je mnohem složitější. To se musíme vrátit zpátky k evoluci.  Nejjednodušší bude podívat se na vývoj malého človíčka v těle matky. Kolem pátého a šestého týdne těhotenství dokáže lékař rozpoznat tlukot srdíčka. Kdy a jak dojde k tomu okamžiku, že srdíčko malého človíčka začne tlouct? Myšlenky mě dál vedly k čínské filozofii, která o koloběhu života mluví takto: „Dřevo rodí oheň a ovládá zemi. Oheň rodí zemi a ovládá kov. Země rodí kov a ovládá vodu. Kov rodí vodu a ovládá dřevo a voda rodí dřevo a ovládá oheň.“ Mne zaujala hlavně ta poslední věta – voda rodí dřevo a ovládá oheň. Dřevo symbolizuje naše orgány a SRDCE je spojeno s ohněm. Ten reguluje vodu v těle a tím chrání SRDCE. Oheň a voda byly na počátku evoluce, kdy se začal rodit život. Když se buňky začínají na sebe vázat, tak dochází k vibracím a vzniká teplo. Tak velké, že zažehne oheň a srdíčko malého človíčka se roztluče. A je zde první pocit a to vnímání. Pak přichází další pocity, které SRDCE vnímá. Všechno, co se v našem těle odehrává, se SRDCE bezprostředně dotýká. Má teda svoji vlastní inteligenci, kterou já nazvu intuice. I ten pověstný šestý smysl se dotýká nejprve SRDCE a až pak všechno vyhodnotí naše mysl. SRDCE, mysl a rozum nejsou většinou v rovnováze. Jen málokdo z nás tu rovnováhu dokáže najít, proto se často dělíme na ty, co tíhnou k materiálním hodnotám nebo pak k hodnotám duchovním. Náš mozek má obrovskou kapacitu, rozum nám dává možnost myslet, ale na pocity často zapomínáme. Neuvědomujeme si, že naše SRDCE pocity potřebuje, že lásku, o které všichni tak často mluvíme cítí hlavně naše SRDCE. Někdo by mohl říct, že láska je jen záležitost našich hormonů, které uvolňuje mozek. Ale proč se nejprve ve vývoji človíčka roztluče srdíčko? Ano, krev nese živiny potřebné k životu, ale dnes se už mluví i o energiích, které jsou v našem těle také.

Bohužel se lidi na planetě Zemi začínají dělit na materiálně myslící a duchovní. Vztahy se rozpadají, protože se porušuje základní pravidlo a to, že protiklady se přitahují.  Přestáváme se vnímat a naslouchat si. Někdy vítězí chladný rozum, jindy vášnivé SRDCE. Tohle nás povede do záhuby. Materiálně myslící člověk postrádá emoce a duchovní člověk chce žít v souladu s přírodou a skromně. Evoluce nás už posunula na pomyslný vrchol proto, že jsme se tady ještě sami nezničili. Mozek a SRDCE jsou v jednom těle, proto bychom měli pravidlo protikladů v partnerském vztahu zachovat. Každý do vztahu přinese něco, co tomu druhému umožní myslet jinak, a tím poznávat sebe. Pokud je SRDCE reprezentant ohně, voda patří pocitům. Nedokážeme žít bez vody, tedy ani bez pocitů. Na to nesmíme nikdy zapomenout. A zdravé SRDCE je zárukou dlouhého života.

 

 

SOUMRAK DUŠÍ

FIAT LUX “ Budiš světlo. Řekl Bůh: Buď světlo a světlo bylo dobré. “ Tu sídlí síla, ze všech sil nejmocnější, která překoná každou jemnou věc a pronikne každou věcí pevnou. Takto stvořen byl vesmír. Co je DUŠE? Existuje vůbec? Nechci psát žádné definice. Ty nám byly ve škole často předkládány jako fakta, abychom se po čase dozvěděli, že všechno je jinak. Skoro v každém článku opakuji větu, že člověk je součástí přirodního systému, který podléhá zákonitostem vesmíru. Ponechám stranou vlastní identitu, ale zachovám tu lidskou. Ta přece existuje už několik tisíciletí, člověk jen tak nezmizí z povrchu Země, ale v této identitě lidských bytostí zůstává ukryta i identita každého z nás. Takže nemůžeme vyloučit, že při zrození nové lidské bytosti se neobjeví i ćást naší identity, protože při dokonalosti tak složitého systému se jednotlivé částice nemohou ztrácet nebo úplně zaniknout. Tady někde je ukryto tajemství DUŠE. . Není osobní, ale když je součástí fyzického těla dokonale s ním splyne. Ona je tím  „světlem.“ Je neustále propojena se životem a smrtí. Naše mysl ji občas vnímá a cítí, ale slovy ji neumí definovat. Jediné, co tyhle světýlka dokáže všechny nechat svítit je pocit lásky.

Lidé se často chovají jako roboti. Snaží se vytvořit dokonalé stroje, ale to je zbytečné, protože oni se jimi sami stávají. Některé emoce musí zůstat, protože máme v sobě silný pud sebezáchovy. Jaké je to dívat se na sebe do zrcadla ve tmě? Někdy stačí jen slabé světlo a uvidíme to, co chce vidět naše mysl. Ona víc nepotřebuje. DUŠE se stáhne tak, jako když přichází soumrak. Ten má své kouzlo, ale pak přijde noc. DUŠE nemůže jen tak odejít, je vázaná na život. Jaké to je žít stále za soumraku? Mysl si hraje s fyzickým tělem a dělá si co chce. Stačí ji vášeň, ta lásku „zastoupí.“ Dnes je to tak a zítra jinak. Proč ne? Dnes tě miluji a zítra ne. Nic k tobě necítím. Co s tím má co dělat DUŠE? Ona disponuje životní sílou. Energii, která se váže na naše vnímání. Nejde o jednotlivé pocity, ale o celkový vhled do našeho nitra. Když je DUŠE v soumraku, z lidí se stávají jen mechanické stroje, které občas procitnou. Životní síla a naše DUŠE nám nedovolí, abychom přestali úplně vnímat. Když se dostaneme na dno, životní síla nás probudí.  Ale než se tak stane, zůstává kolem hodně zloby a násilí. Abychom se mohli posouvat dopředu a vyvíjet, přitahují se k sobě protiklady. Vzájemně se od sebe učíme, chováme se k sobě s láskou a porozuměním. Za chvíli se nenávidíme a rozcházíme. Pak za nás rozhodne mysl a spojí dva lidi, kteří myslí stejně bez lásky a světla s duší chodící v soumraku.

Co bude za 500 let? Evoluce člověka bude u konce. Na jedné straně chodící stroje a na té druhé lidi vnímající svou DUŠI. Dokážeme se vrátit k přirodě nebo zanikneme jako civilizace před námi?

EVA

A stanete se jedním tělem… Takhle mluví bible o spojení Evy a Adama. Opustíte své rodiče a budete spolu žít. Je možné tuto metaforu brát doslova, nebo to autor myslel jen obrazně? Mohl autor v té době vědět, že rodiče předají dítěti genetické informace společně? A nebo stále platí výrok známého filozofa: „Vím, že nic nevím.“ To, co víme určitě je, že Eva má od prvopočátku schopnost porodit dítě. Co to pro ni dnes znamená?

Současná Eva stále touží být matkou, ale zdaleka to není v dnešním světě její prioritou. Celé generace bojovala o to, aby se stala rovnou Adamovi. V některých zemích je rovnoprávnost mužů a žen samozřejmostí, v jiných je žena jenom služka a doslova automat na rození dětí. Nemůžeme zapomínat na to, že mnoho žen muselo umřít, aby byla rovnoprávnost dosažena. Ženy mnohokrát dokázaly mužům, že si rovnoprávnost zaslouží. Eva musela ujít dlouhou cestu než se stala tou, kterou je dnes. Není správné ptát se, jaká je Eva dnes, ale jaká by měla být? Role matky jí právem náleží, protože miluje a chrání své děti všude na planetě. Lásku ke svým dětem nikdy neztratila. Právě mateřství jí dává sílu zvládat problémy a složité životní situace. Omezuje ji její věčná nespokojenost a to od doby, kdy museli s Adamem odejít z ráje.

A stanete se jedním tělem…V přirodě není pro samičku a samce nic důležitější, než péče o potomky. Starají se o svá mláďata s takovou láskou a péči, že by se od nich měl člověk učit. Naučí je všechno, co je potřeba k přežití a samostatnosti a dokonale je připraví pro život. Adam a Eva mají ale kromě péče o potomky i svůj vlastní život. Nesmí zapomínat, že tvoří rodinu. Partnerský vztah se vyvíjí a děti rostou. V této fázi je ve vztahu každý sám za sebe ale partneři si uvědomují, že co je dobré pro mne, nemusí být dobré pro ostatní. Porozumět si navzájem, být k sobě tolerantní, vážit si jeden druhého, chovat se k sobě důstojně a s respektem. Toto jsou pravidla pro rodinu. A pak jsou pravidla pro Adama a Evu. Partnerský vztah je o respektu muže a ženy a jejich potřeb. Adam miluje svou Evu, protože je matkou, Eva miluje Adama, protože je otcem, ale nejdůležitějši je vědět, co znamenají jeden pro druhého. Naučit se vnímat partnera a současně vidět sebe. Pak se vytrácí naše ego a zůstává JÁ. A stanete se jedním tělem… svatý Pavel se často vracel k myšlence, kdo je v životě důležitější, jestli muž nebo žena a jestli má žena muže poslouchat.“ Ale je to žena, kdo porodí muže. “ Adam i Eva jdou životem spolu a nikdo z nich napřed. Někdo nechce přemýšlet nad svým JÁ, protože řeší spoustu věcí, ale na chvíli se zastavit a podívat se, kdo vedle  leží a jenom ho chytnout za ruku, to stačí.

Nechci psát o Evě, která obnažená kráčí po chodníku a vydělává si prostitucí. O Evě, která nabízí své akty v časopisech. Nemám právo soudit, protože o svém těle si rozhoduje sama. Nechci psát o Adamovi, který vědomě podvádí svou Evu s jinou ženou. Můžu psát o tom, co všechno Adam a Eva dokázali a uskutečnili. Eva dnešní doby touží po pohlazení a objetí od Adama stejně jako kdysi, ale čím dál víc se od sebe vzdalují. Chtějí spolu mít děti, ale touží být svobodní. Odpověď na otázku, jaká by Eva měla být prostě neexistuje. Když se ale podívám do minulosti, přece jen najdu jeden záchytný bod, a proto na to, jaká by Eva měla být odpovím. Měla by zůstat mámou. Mámou, která tu volnost, po které touží dá svým dětem. Mámou, která tu lásku, po které touží, dá svým dětem. Mámou, která pochopí, že její dítě není jako ona, je to samostatná bytost, která má právo na svůj vlastní život, ale ona ho musí na život připravit. Pochopí, že skutečnou a tou pravou Evou může být až tehdy, když její děti vstoupí samostatně do života a dokážou důstojně žít. Pochopí, že nepřestala být ČLOVĚKEM.  A to, co by mělo Adama a Evu spojit je rodina, kterou vytvoří a zachovají pro své děti.

ADAM

A Bůh stvořil ČLOVĚKA ke svému obrazu… Tato věta poukazuje na to, že existovala určitá představa, která tady byla. Nechci pátrat, kde se vzala, protože ČLOVĚK je součástí přírodního systému a ten je podřízen zákonům vesmíru. ČLOVĚK má svůj vlastní systém fungování a v jeho prvopočátku nelze říct, že existuje rozdíl mezi mužem a ženou. Ty rozdíly přišly až tehdy, když muž a žena převzali své životní role. Nemůžou se od sebe oddělit, protože musí být zachováno zrození, tento zázrak nového života. Aby tomu skutečně tak mohlo být, musíme pochopit mužskou a ženskou sexualitu. Já chci ale psát o Adamovi.

Pro Adama je důležitá sexualita, jelikož má v jeho životě prioritní postavení. Má to složité, protože na rozdíl od Evy musí “ fungovat“. Eva nedokáže ovlivnit své početí a Adam své fungování. Mladý Adam si žádný problém nepřipouští. Bohatá tvorba hormonů všechno jistí a Adam si své sexuality užívá. Často si neuvědomuje, co všechno má na jeho život a sexualitu vliv. Nepřipouští si, že jeho sexualita přímo souvisí s jeho egem a vůbec mu „nedochází“, do jaké míry ovlivňuje sexualita jeho myšlení. Dokáže být na své sexuální výkony pyšný, a pak když má problém, jednoduše obviní partnerku, že za nedostatečný výkon může ona. Když si Adam přizná, že se s jeho sexualitou něco děje, najdou se svoji partnerkou řešení, když ho ona dokáže pochopit také. Tady v této rovině je to jenom o toleranci. Adam většinou zvolí řešení jiné, hledá novou Evu nebo Lilith, teda milenku. Musí si přece dokázat, že problém není na jeho straně, ale na straně současné partnerky a že jeho sexualita je v pořádku. Nesmí utrpět jeho ego, které mu nová žena vždy zvedne. V jeho mysli vznikne chaos, protože život není jen o sexu, a on se musí rozhodnout, kterou ženu chce, když má už svoji rodinu a potomky. Pokud ten chaos ve své mysli ustojí, zůstane s partnerkou a novou ženu si ponechá jako milenku. V opačném připadě všechno opustí. To, co získá nejde srovnávat s tím, co ztratí, až čas ukáže důsledky jeho rozhodnutí.

tady bych se vrátila k úplnému prvopočátku. Sexualita Adama je postavena na jeho schopnosti zajistit potomky. Toto je v jeho genetickém kódu prioritou. To, že si chce sexu taky užít s hezkou ženou následuje až pak, kde už nehrají roli jeho pudy, ale jeho vášně a jeho mysl. Hezká žena mu zajistí vzrušení a propojí se sexuální energie. Někdy Adam zvolí chvilkové uspokojení, aby uklidnil svoji mysl. Co je správné, normální nebo rozumné a co ne? Co dělat když… Neexistuje jednoznačná rada a ani odpověď. Adam musí být především zodpovědný a spolehlivý. Děti potřebují rodinu a rodiče. Pro své děti musí být též vzorem, protože děti se se svojí sexualitou seznamují v rodině a je třeba je vést k tomu, že existuje i sexuální zdrženlivost, kdy se učíme ovládat své chování. Pokud nebude mít Adam kontrolu nad svým egem, nebude mít kontrolu ani nad svou sexualitou a dovolí mysli, aby si s ní pohrála. Mysl si hraje ráda, pokud jí v tom nezabrání rozumem nastavené morální a etické zábrany, které musí mít Adam jako ČLOVĚK.