Kruh Badatelů pravdy

KAZATEL 7.9 – 20

“ Neukvapuj se ve svém duchu, takže by ses urazil, “ protože urážlivost spočívá v náručí hlupáků. Neříkej. „Proč se stalo, že se dřívější dny prokázaly jako lepší než tyto?“, vždyť to není z moudrosti, “ že ses na to ptal.“ Moudrost společně s dědictvím je dobrá a výhodná pro ty, kteří vidí slunce. “ Vždyť moudrost je pro ochranu, stejně jako peníze jsou pro ochranu, ale výhoda poznání je, že moudrost zachová naživu ty, kteří ji vlastní. “ V dobrý den ukaž, že jsi v dobrotě a v neblahý den viz, že Bůh učinil i ten, stejně jako onen proto, aby lidstvo nemohlo po nich objevit vůbec nic. Existuje spravedlivý, který hyne ve své spravedlivosti, a existuje ničemný, který ve své špatnosti trvá dlouho.“ Je lepší, aby ses chopil toho jednoho, ale neodtahuj ruku ani od druhého, “ neboť kdo se bojí Boha, vyjde s tím vším.“ Není totiž na zemi žádný spravedlivý člověk, který stále činí dobro a nehřeší.

JÁ: Autor tady dává moudrost a spravedlnost do určitého poměru. Moudrost zvedá nad spravedlnost. Pokud budeme moudří, dokážeme být spravedliví. A moudří jsou ti, kteří vidí slunce. Větou, aby lidstvo po nich nemohlo objevit vůbec nic autor naznačuje, že lidstvo je součásti přírodního systému, který se řídí vlastními zákony.“ Kdo se bojí Boha, vyjde s tím vším, tady říká, že vyjít s tím vším, znamená mít vůči přírodě úctu a respekt. To se ale bez pokory nenaučíme.

KAZATEL 9. 1 – 3

„Vzal jsem si to vše totiž k srdci, abych dokonce prozkoumal všechno to, že spravedliví i moudří a jejich díla jsou v ruce Boha. Lidé si nejsou vědomí ani lásky ani nenávisti, které byly dříve než oni. Všichni jsou stejní v tom, co všichni mají. Totéž se nakonec stává spravedlivému i ničemnému, dobrému a čistému i nečistému a tomu, který obětuje i tomu, který neobětuje. Dobrý je stejný jako hříšník, kdo přísahá, je stejný jako ten, kdo se bojí složení přísahy. Ve všem, co se děje pod sluncem, je neblahé to, že srdce lidských synů je také plné špatného, protože všem se nakonec stává totéž, a po celý svůj život mají v srdci šílenství, a potom – k mrtvým“.

Posílej svůj chléb po povrchu vod, neboť po mnoha dnech jej opět najdeš. Dříve, než bude odstraněna stříbrná šňůra a zlatá miska se rozdrtí a rozbije se džbán u zřídla. a bude rozdrceno čerpací kolo pro cisternu, potom se prach vrátí do země právě jak byl, a duch sám se vrátí k Bohu, který jej dal. Dělání mnoha knih není konec a mnoho se jim oddávat je únavné pro tělo.

JÁ. Tyto slova z Bible jsou určeny k zamyšlení. Věta, je neblahé to, že srdce lidských synů je také plné špatného, protože všem se nakonec stává totéž… je i po tolika letech aktuální. Člověk toho udělal mnoho.hlavně pro své pohodlí. Každému přeji láskyplný domov a hlavně zdraví. Máme spravedlnost ukotvenou v zákonech na ochranu společenství. Ale nepoznáme spravedlnost, která by chránila živou bytost. Nad touto spravedlností stojí moudrost a poznání. Každá živá bytost má v přírodním systému své místo, které jí právem náleží. Kniha KAZATEL ukazuje cestu a směr stejně jako rodiče vedou své děti.

A na závěr jedna z myšlenek Edgara Cayceho. Jediné, co ti bude navždy patřit, je pouze to, co daruješ v podobě rady, úsměvu či jak žiješ vlastní život. Způsob, jakým se chováš ke svým bližním, jak se řídíš příkazy lásky, trpělivosti a laskavosti, pouze to, co daruješ, se stane tvým vlastnictvím v jiných říších vědomí.

Kruh Badatelů pravdy

NĚCO K ZAMYŠLENÍ…

LUKÁŠ 15:11 Nějaký člověk měl dva syny. Mladší řekl otci, aby mu dal část majetku, která mu náleží. Pak odcestoval do ciziny, a tam promrhal celý majetek, protože žil prostopášným životem. Když všechno utratil, nastal hladomor. Pásl vepře a živil se tím, čím oni. Nikdo mu nic nedal. Zatoužil vrátit se domů k otci, klidně jako nádeník.Po návratu prosil otce o odpuštění. Reakcí otce byla radost. „Protože tento můj syn byl mrtvý, ale opět ožil. Byl ztracen, ale našel se.“ Starší syn se na otce zlobil. Jemu otec nikdy neumožnil, aby se potěšil s přáteli a vystrojil hostinu. A když se ho zeptal proč, otec mu odpověděl: “ Dítě, byl jsi vždycky se mnou a všechno, co je moje, je tvoje.“ Tohle Ježíšovo podobenství bylo jedno z oblíbených Mistra Daskala a často se k němu ve svých přednáškách vracel. Prvotní myšlenka tohoto poselství je ta, že otec miloval oba syny stejně. Mladšímu synovi umožnil odejít, aby si část života prožil sám, protože jenom tak byl schopný pochopit, co je v životě pro něj důležité.On potřeboval tuhle osobní zkušenost. Radost otce spočívala v tom, že jeho syn pochopil hodnoty a cenu vlastního života. I v dnešním světě se stává, že mezi sourozenci existuje rivalita, protože jedno z dětí si myslí, že jeho sourozenec má určité výhody. Proto je důležité umět lásku projevit. Rodiče nemusí dávat dětem najevo, že je milují stejně podle určitých nastavených kritérii a očekávání, ale jenom projevit lásku. Když umíme lásku projevit, líp pochopíme osobnost dítěte a jeho potřeby.

Mým oblíbeným Ježíšovým podobenstvím je to o deseti pannách z evangelia MATOUŠE 25: 1-13. Panny si vzaly své lampy a vyšly vstříc ženichovi. Pět z nich bylo rozvážných a pět pošetilých. Ty rozvážné si vzaly v nádobkách i olej. Ženich se pozdržel a ony všechny usnuly. Když přicházel, chtěly si dát do pořádku lampy. Ty pošetilé prosily o olej ty rozvážné, ale ony řekly:“Snad by pro nás i pro vás nebylo dost. Jděte místo toho k těm, kteří ho prodávají, a kupte si.“ Ženich otevřel bránu a ty přichystané vstoupily s ním na svatební hostinu a dveře se zavřely. Když se vrátily ty ostatní a prosily ženicha, aby jim otevřel, on odpověděl: “ Povím vám pravdu, neznám vás.“ Panny byly kdysi symbolem čistoty a nedotknutelnosti. Ale za panenství se platilo. Žena měla svoji cenu ve svém panenství. Lampy, které vyzařovaly světlo, měly poukázat na to, že hodnota člověka je v jeho nitru. A tyto hodnoty se nedají koupit. Hodnoty jako láska, úcta a respekt si v sobě vytváříme od dětství. Toto světlo jako symbol živí tyto hodnoty v nás, aby jsme jich nikdy neztratili. Vstup ženicha do chrámu představuje naše tělo. Ono je našim chrámem. Svatební hostina znamenala vstup do božího království. Děj tohoto příběhu se odehrává v duchovní rovině. Ženich řekl ženám, že jich nezná, ne že jich dovnitř nepustí. Dal jim čas, aby pochopily. Neopustil je, ale vyhradil si právo, že přichází neohlášen v neznámou hodinu. Proto nikdy nesmíme ztrácet víru a naději. Pravdu můžeme hledat svým vlastním způsobem. Stačí nechat mysl otevřenou.

Kruh Badatelů pravdy

POSELSTVÍ.

Podle Jana: Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo Bohem.

“ Vpravdě, vpravdě ti říkám, pokud se nenarodí někdo znovu, nemůže vidět Boží království.“ Nikodým mu řekl: Jak se může člověk narodit, když je starý? Podruhé vstoupit do lůna matky a narodit se?“ Ježíš odpověděl: “ Pokud se někdo nenarodil z vody a ducha, nemůže vstoupit do Božího království, co se narodí z těla, je tělo a co se narodilo z ducha je duch, nediv se, že jsem to pověděl. Musíte se narodit znovu. Vítr vane kam chce, slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Takový je každý, kdo je zrozen z ducha.“

“ Rabi, kdo hřešil, ten člověk, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý? “ Ježíš odpověděl: „Nehřešil ani ten člověk, ani jeho rodiče. Bylo to, aby v jeho případě byly učiněny zjevnými Boží skutky. „

Bože, tys dal svatému apoštolu Janovi nahlédnout do tajemství svého věčného Slova, ukaž i nám bohatství tvé lásky, osviť naši mysl a otevři naše srdce, abychom správně poznávali a ochotně přijímali, co nám o tobě zvěstoval. “ Toto je mé přikázání. Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.“ (Jan 15.12).

JÁ: Ukázkou z evangelia podle Jana chci přiblížit spojení velkého mystika a duchovního léčitele Daskala s Ježíšovým učedníkem Janem, který ho celý jeho život provázel. Tohle úžasné propojení ducha, mysle a rozumu nám umožňuje vstoupit do světa mystiky a poznání. Co spojuje tyhle dvě osobnosti, z jiného času a prostoru, které od sebe dělí tolik let? Láska a pokora k Bohu, léčitelské schopnosti a SLOVO. Hloubka učení, které oba šířili slovem i skutky tady bude navěky. Vstoupit do kruhu Badatele pravdy chce jenom otevřenou mysl.

“ Viděl jsem dokonce i to, že to byl nějaký australský virus. Víte, všechny viry se od sebe liší tvarem. Z tvaru potom odvodím, o jaký druh jde. Když se na vás soustředím, “ pokračoval Daskalos, “ vidím sebe. Stanu se zrcadlem, v němž se odrážíte. Co je to zrcadlo? Očištěná mysl. Dejme tomu, že mi ukážete fotografii někoho, kdo bydlí v Americe. Když se této fotografie dotknu, dostanu se do styku s aurou tohoto člověka. To, na co se soustředím, mohu vidět sám v sobě, sám se stanu zrcadlem jež odráží všechno, s čim se chci dostat do kontaktu. Je to nová schopnost, kterou v sobě máme latentně a kterou nakonec získá celá lidská rasa. “

“ Slyším lidi říkat,“ pokračoval Daskalos, “ že Bůh je světlo nebo supersvětlo, jenže světlo anebo supersvětlo nezažili. Pokud nemáš vlastní zkušenost, nemůžeš to vědět. Zopakuji, co řekl na minulé přednášce otec Jochanán: “ Myšlenky a přesvědčení jsou příliš slabými křídly, pokud se chceme vznést do vysokých výšek poznání, “ uzavřel to Daskalos.

Líbil se mi jeden aforizmus indického mistra, který řekl Jakovos, jeden z Daskalových žáků. Každý, kdo mě hledá, najde mě, každý, kdo mě najde, pozná mě, každý, kdo mě pozná, miluje mě. Každého, koho miluji, zabiji .Znamená to, že setkání na duchovní úrovni není totéž, jako setkání na úrovni pocitů a emocí. Z lásky se může stát nenávist a nenávist se může změnit na lásku.

Tohle jsou jenom střípky z trilogie ze světa zázračného duchovního léčitele Daskala. Něco, co zaujalo mně a stoji za to, se o to podělit. Ale vrátím se k tomu, o čem jsem chtěla psát. O tom jak důležité je SLOVO. Nejenom Boži, které ukazuje cestu, ale každé slovo v našem životě. Mluvit umíme, ale ćasto zapomínáme, že co jednou řekneme, už nevezmeme zpět. Denně slyšíme vulgarizmy, nadávky, je jedno, co řekneme a taky komu. Teď je čas přání. Společně si popřejeme zdraví a lásku. Význam těchto dvou slovíček je obrovský, tak jak celý vesmír. Jejich síla je v pochopení smyslu života. Cenu života, zdraví a lásky nejde vyčíslit a ani změřit. Na počátku jejich hodnoty je naše SLOVO.

Kruh Badatelů pravdy

T A O – Jung navrhuje jako vhodný překlad jít vědomě, nebo vědomým způsobem. Jestliže se na TAO díváme jako na metodu nebo vědomý způsob, kterým spojujeme to, co je rozdělené, pravděpodobně jsme došli blíže k psychologickému významu pojmu. Protiklad, který ukrývalo naše podvědomí a vědomí ho poskytlo mysli, je zpětně sjednocen s podvědomými zákony našeho bytí a účelem tohoto sjednocení je dosažení vědomého života nebo vyjádřením slovy Číňanů, uvědoměním si TAO. Věci udělané jsou souborem oddělitelných částí složených dohromady jako třeba stroje, nebo neoddělovanými na povrchu ale směrem dovnitř jako třeba sochy. Zato věci rostlé samy se často dělí na části zvnitřku směrem ven. TAO se řídí samo sebou.

Cesta KCHUN (Země), tři jinové čáry, spočívá ve splývání s ČCHIEN(Nebe), tři jangové čáry, v poslušnosti nebi a v časném konání. Ten rod, jenž vrší dobro, musí nakonec míti přebytek moci, ten, jenž vrší zlo, musí nakonec míti přebytek slabosti. To, že poddaný zabíjí svého vládce, syn zabíjí svého otce, není záležitostí jednoho rána, jednoho večera, k tomu docházelo postupně, došlo k tomu, protože to, co mělo být učiněno, nebylo učiněno včas.

Když jednáme nebo reagujeme ze skrytých motivů zlosti, obrany, nebo obviňování, jsou to pravděpodobně jen nešťastné následky. Vzbuzujeme v jiných lidech zlost a rozčilení a sabotujeme vlastní sebeúctu. Ukládáme si do mysli špatné vzpomínky. Naše problémy jsou důsledkem naši vnitřní reakce na situaci. To, kým jsme, ukládáme do svého jednání. Když se tyto věci ocitnou v ohrožení, dostaví se strach a pochybnosti, protože tyto věci, o kterých pochybujeme, jsme si uložili jako součást sebe a pomůžou nám rozkódovat vlastní identitu. Můžeme oddělit od našeho podmíněného JÁ to umělé, které se vytvořilo v důsledku chování ostatních lidí vůči nám a v důsledku našich reakcí na ostatní lidi a situace.CESTA a CÍL jsou neoddělitelné.

JÁ. Chci upozornit na to, že pokud něco, co zaměstnává naši mysl, probíhá a my jsme si jisti, že máme nad vším kontrolu, naše podvědomí to vyhodnocuje svým vlastním způsobem a k sjednocení s vědomím dochází jinak, než zobrazuje naše vnímání a představa. Zjednodušeně řečeno, věci nedopadnou podle našich představ. Stejně tak nás dokážou oklamat naše smysly, když jsme si jisti, že to, co vidíme a slyšíme je ve skutečnosti jinak. Mysl nelze používat k hledání něčeho v mysli, protože mysl a objekt jsou vlastně sjednocené.

K otázkám cest a cílů patři i spravedlnost. K té hmotné spravedlnosti jsme si vytvořili zákony a pravidla, které se vážou na konzumní způsob života. Ale existuje i jiný uhel pohledu, ke kterému nás vede současná situace. V Tarotu bývá spravedlnost zobrazena jako žena, která v jedné ruce drží meč a v druhé zrcadlo. Zrcadlo zobrazuje dluhy, které lidstvo teď musí splácet. To zrcadlo zobrazuje podvědomí. Obraz toho, co se uložilo do podvědomí a má na nás velký vliv. Ovlivňuje naše jednání a chování. Každý máme svoji vlastní cestu a cíl, ale jako lidské bytosti se k sobě můžeme chovat s úctou a respektem.

Kruh Badatelů pravdy

Rozdíl mezi člověkem a Bohem spočívá v tom, že Bůh v sobě obsahuje všechny věci, neboť je jejich zdrojem, zatím co člověk všechny věci obsahuje proto, že je jejich středem. Renesanční mág Pico della Mirandola.

ČERNÉ DÍRY – neodrážejí a ani nevydávají žádné světlo. Z černé díry není cesta ven. Změna gravitace na HORIZONTU je extrémní na velmi krátké vzdálenosti. Pokud tam vstoupíte, stanete se špagetou a budete se natahovat, až se stanete proudem subatomárních částic do středu díry. Rozpadnete se na atomy. Užijete si zakřivení prostoru a času, čím rychleji budete padat, tím pomaleji se budete pohybovat v čase. PARADOXEM černé díry se skutečnost, že budete na dvou místech najednou jako svoje kopie. Není tady jenom jedna realita. Je to citace článku, jakých na internetu najdete víc. Mně tento článek vedl k vlastnímu zamyšlení. Představuji si černou díru jako karafu s vínem, ve které probíhá neustály proces zrání. Na počátku jsou bobule hroznů a na konci dokonalý nápoj. Tady je stvořitelem člověk, tam, za působení živlů, teda ohně, vody, vzduchu a země, VESMÍR. Pokud se takovou karafou stane samotný člověk, který nezvládá své pocity a emoce a pronásledují ho jenom negativní myšlenky, může se snadno ocitnout v „černé díře“, dostaví se těžké deprese, syndrom vyhoření, nebo pokus o sebevraždu. Tohle je naše lidská realita. Občas mluvíme o temných a světlých stránkách našeho života. To, co je důležité, je neztrácet kontakt s vlastním životem. Život je dar s přímou vazbou na světlo, bez světla nemůžeme existovat. A skrze světlo formovat i myšlenky.

„Když říkáš myšlenka, snad tím nemyslíš nepřítomnost citu lásky? Láska není cit. Je to nejvlastnější povaha Absolutna. Musíme se naučit rozlišovat lásku a Lásku. Musíme se naučit rozlišovat svíčku, či hořící dřevo od Slunce. Svět běžných citů, a to i těch, jenž pokládáme za nejšlechetnější, se z vyšší úrovně vědomí jeví jen jako kus hořícího dřeva, který vydává jen velmi matné světlo.“ Jenže, Daskale, když říkáš, že při druhé smrti vstoupíš do světa myšlenek znamená to snad, že se zbavíme citů a pocitů? Nebudeme už muset cítit?“ Opět je třeba rozlišovat mezi pocitem jako podstatou a pocitem jako jevem. Ve vyšších noetických světech se stáváš Láskou, jsi Láskou. Není to jako v nižších sférách, kde druhého miluješ hlavně proto, že je odrazem tvé vlastní egocentrické sebelásky. „Na této planetě umí opravdu milovat jen málo lidí.“

Skutečnou Lásku je možné procítit i tady na Zemi. Je to stav blaženosti, který k nám přichází spontánně, nečekaně a často nás překvapí. Je to splynutí se vším co nás v dané chvíli obklopuje. Je to dotek božího světla, které nás provází, ale v této chvíli si ho reálně uvědomíme. Fiat lux – budiž světlo.