POSELSTVÍ.

Podle Jana: Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo Bohem.

“ Vpravdě, vpravdě ti říkám, pokud se nenarodí někdo znovu, nemůže vidět Boží království.“ Nikodým mu řekl: Jak se může člověk narodit, když je starý? Podruhé vstoupit do lůna matky a narodit se?“ Ježíš odpověděl: “ Pokud se někdo nenarodil z vody a ducha, nemůže vstoupit do Božího království, co se narodí z těla, je tělo a co se narodilo z ducha je duch, nediv se, že jsem to pověděl. Musíte se narodit znovu. Vítr vane kam chce, slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Takový je každý, kdo je zrozen z ducha.“

“ Rabi, kdo hřešil, ten člověk, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý? “ Ježíš odpověděl: „Nehřešil ani ten člověk, ani jeho rodiče. Bylo to, aby v jeho případě byly učiněny zjevnými Boží skutky. „

Bože, tys dal svatému apoštolu Janovi nahlédnout do tajemství svého věčného Slova, ukaž i nám bohatství tvé lásky, osviť naši mysl a otevři naše srdce, abychom správně poznávali a ochotně přijímali, co nám o tobě zvěstoval. “ Toto je mé přikázání. Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.“ (Jan 15.12).

JÁ: Ukázkou z evangelia podle Jana chci přiblížit spojení velkého mystika a duchovního léčitele Daskala s Ježíšovým učedníkem Janem, který ho celý jeho život provázel. Tohle úžasné propojení ducha, mysle a rozumu nám umožňuje vstoupit do světa mystiky a poznání. Co spojuje tyhle dvě osobnosti, z jiného času a prostoru, které od sebe dělí tolik let? Láska a pokora k Bohu, léčitelské schopnosti a SLOVO. Hloubka učení, které oba šířili slovem i skutky tady bude navěky. Vstoupit do kruhu Badatele pravdy chce jenom otevřenou mysl.

“ Viděl jsem dokonce i to, že to byl nějaký australský virus. Víte, všechny viry se od sebe liší tvarem. Z tvaru potom odvodím, o jaký druh jde. Když se na vás soustředím, “ pokračoval Daskalos, “ vidím sebe. Stanu se zrcadlem, v němž se odrážíte. Co je to zrcadlo? Očištěná mysl. Dejme tomu, že mi ukážete fotografii někoho, kdo bydlí v Americe. Když se této fotografie dotknu, dostanu se do styku s aurou tohoto člověka. To, na co se soustředím, mohu vidět sám v sobě, sám se stanu zrcadlem jež odráží všechno, s čim se chci dostat do kontaktu. Je to nová schopnost, kterou v sobě máme latentně a kterou nakonec získá celá lidská rasa. “

“ Slyším lidi říkat,“ pokračoval Daskalos, “ že Bůh je světlo nebo supersvětlo, jenže světlo anebo supersvětlo nezažili. Pokud nemáš vlastní zkušenost, nemůžeš to vědět. Zopakuji, co řekl na minulé přednášce otec Jochanán: “ Myšlenky a přesvědčení jsou příliš slabými křídly, pokud se chceme vznést do vysokých výšek poznání, “ uzavřel to Daskalos.

Líbil se mi jeden aforizmus indického mistra, který řekl Jakovos, jeden z Daskalových žáků. Každý, kdo mě hledá, najde mě, každý, kdo mě najde, pozná mě, každý, kdo mě pozná, miluje mě. Každého, koho miluji, zabiji .Znamená to, že setkání na duchovní úrovni není totéž, jako setkání na úrovni pocitů a emocí. Z lásky se může stát nenávist a nenávist se může změnit na lásku.

Tohle jsou jenom střípky z trilogie ze světa zázračného duchovního léčitele Daskala. Něco, co zaujalo mně a stoji za to, se o to podělit. Ale vrátím se k tomu, o čem jsem chtěla psát. O tom jak důležité je SLOVO. Nejenom Boži, které ukazuje cestu, ale každé slovo v našem životě. Mluvit umíme, ale ćasto zapomínáme, že co jednou řekneme, už nevezmeme zpět. Denně slyšíme vulgarizmy, nadávky, je jedno, co řekneme a taky komu. Teď je čas přání. Společně si popřejeme zdraví a lásku. Význam těchto dvou slovíček je obrovský, tak jak celý vesmír. Jejich síla je v pochopení smyslu života. Cenu života, zdraví a lásky nejde vyčíslit a ani změřit. Na počátku jejich hodnoty je naše SLOVO.

T A O – Jung navrhuje jako vhodný překlad jít vědomě, nebo vědomým způsobem. Jestliže se na TAO díváme jako na metodu nebo vědomý způsob, kterým spojujeme to, co je rozdělené, pravděpodobně jsme došli blíže k psychologickému významu pojmu. Protiklad, který ukrývalo naše podvědomí a vědomí ho poskytlo mysli, je zpětně sjednocen s podvědomými zákony našeho bytí a účelem tohoto sjednocení je dosažení vědomého života nebo vyjádřením slovy Číňanů, uvědoměním si TAO. Věci udělané jsou souborem oddělitelných částí složených dohromady jako třeba stroje, nebo neoddělovanými na povrchu ale směrem dovnitř jako třeba sochy. Zato věci rostlé samy se často dělí na části zvnitřku směrem ven. TAO se řídí samo sebou.

Cesta KCHUN (Země), tři jinové čáry, spočívá ve splývání s ČCHIEN(Nebe), tři jangové čáry, v poslušnosti nebi a v časném konání. Ten rod, jenž vrší dobro, musí nakonec míti přebytek moci, ten, jenž vrší zlo, musí nakonec míti přebytek slabosti. To, že poddaný zabíjí svého vládce, syn zabíjí svého otce, není záležitostí jednoho rána, jednoho večera, k tomu docházelo postupně, došlo k tomu, protože to, co mělo být učiněno, nebylo učiněno včas.

Když jednáme nebo reagujeme ze skrytých motivů zlosti, obrany, nebo obviňování, jsou to pravděpodobně jen nešťastné následky. Vzbuzujeme v jiných lidech zlost a rozčilení a sabotujeme vlastní sebeúctu. Ukládáme si do mysli špatné vzpomínky. Naše problémy jsou důsledkem naši vnitřní reakce na situaci. To, kým jsme, ukládáme do svého jednání. Když se tyto věci ocitnou v ohrožení, dostaví se strach a pochybnosti, protože tyto věci, o kterých pochybujeme, jsme si uložili jako součást sebe a pomůžou nám rozkódovat vlastní identitu. Můžeme oddělit od našeho podmíněného JÁ to umělé, které se vytvořilo v důsledku chování ostatních lidí vůči nám a v důsledku našich reakcí na ostatní lidi a situace.CESTA a CÍL jsou neoddělitelné.

JÁ. Chci upozornit na to, že pokud něco, co zaměstnává naši mysl, probíhá a my jsme si jisti, že máme nad vším kontrolu, naše podvědomí to vyhodnocuje svým vlastním způsobem a k sjednocení s vědomím dochází jinak, než zobrazuje naše vnímání a představa. Zjednodušeně řečeno, věci nedopadnou podle našich představ. Stejně tak nás dokážou oklamat naše smysly, když jsme si jisti, že to, co vidíme a slyšíme je ve skutečnosti jinak. Mysl nelze používat k hledání něčeho v mysli, protože mysl a objekt jsou vlastně sjednocené.

K otázkám cest a cílů patři i spravedlnost. K té hmotné spravedlnosti jsme si vytvořili zákony a pravidla, které se vážou na konzumní způsob života. Ale existuje i jiný uhel pohledu, ke kterému nás vede současná situace. V Tarotu bývá spravedlnost zobrazena jako žena, která v jedné ruce drží meč a v druhé zrcadlo. Zrcadlo zobrazuje dluhy, které lidstvo teď musí splácet. To zrcadlo zobrazuje podvědomí. Obraz toho, co se uložilo do podvědomí a má na nás velký vliv. Ovlivňuje naše jednání a chování. Každý máme svoji vlastní cestu a cíl, ale jako lidské bytosti se k sobě můžeme chovat s úctou a respektem.

Rozdíl mezi člověkem a Bohem spočívá v tom, že Bůh v sobě obsahuje všechny věci, neboť je jejich zdrojem, zatím co člověk všechny věci obsahuje proto, že je jejich středem. Renesanční mág Pico della Mirandola.

ČERNÉ DÍRY – neodrážejí a ani nevydávají žádné světlo. Z černé díry není cesta ven. Změna gravitace na HORIZONTU je extrémní na velmi krátké vzdálenosti. Pokud tam vstoupíte, stanete se špagetou a budete se natahovat, až se stanete proudem subatomárních částic do středu díry. Rozpadnete se na atomy. Užijete si zakřivení prostoru a času, čím rychleji budete padat, tím pomaleji se budete pohybovat v čase. PARADOXEM černé díry se skutečnost, že budete na dvou místech najednou jako svoje kopie. Není tady jenom jedna realita. Je to citace článku, jakých na internetu najdete víc. Mně tento článek vedl k vlastnímu zamyšlení. Představuji si černou díru jako karafu s vínem, ve které probíhá neustály proces zrání. Na počátku jsou bobule hroznů a na konci dokonalý nápoj. Tady je stvořitelem člověk, tam, za působení živlů, teda ohně, vody, vzduchu a země, VESMÍR. Pokud se takovou karafou stane samotný člověk, který nezvládá své pocity a emoce a pronásledují ho jenom negativní myšlenky, může se snadno ocitnout v „černé díře“, dostaví se těžké deprese, syndrom vyhoření, nebo pokus o sebevraždu. Tohle je naše lidská realita. Občas mluvíme o temných a světlých stránkách našeho života. To, co je důležité, je neztrácet kontakt s vlastním životem. Život je dar s přímou vazbou na světlo, bez světla nemůžeme existovat. A skrze světlo formovat i myšlenky.

„Když říkáš myšlenka, snad tím nemyslíš nepřítomnost citu lásky? Láska není cit. Je to nejvlastnější povaha Absolutna. Musíme se naučit rozlišovat lásku a Lásku. Musíme se naučit rozlišovat svíčku, či hořící dřevo od Slunce. Svět běžných citů, a to i těch, jenž pokládáme za nejšlechetnější, se z vyšší úrovně vědomí jeví jen jako kus hořícího dřeva, který vydává jen velmi matné světlo.“ Jenže, Daskale, když říkáš, že při druhé smrti vstoupíš do světa myšlenek znamená to snad, že se zbavíme citů a pocitů? Nebudeme už muset cítit?“ Opět je třeba rozlišovat mezi pocitem jako podstatou a pocitem jako jevem. Ve vyšších noetických světech se stáváš Láskou, jsi Láskou. Není to jako v nižších sférách, kde druhého miluješ hlavně proto, že je odrazem tvé vlastní egocentrické sebelásky. „Na této planetě umí opravdu milovat jen málo lidí.“

Skutečnou Lásku je možné procítit i tady na Zemi. Je to stav blaženosti, který k nám přichází spontánně, nečekaně a často nás překvapí. Je to splynutí se vším co nás v dané chvíli obklopuje. Je to dotek božího světla, které nás provází, ale v této chvíli si ho reálně uvědomíme. Fiat lux – budiž světlo.

Veškerá existence se řídí zákonem věčné karmy. Jak zaseješ, tak sklidíš. Všechno, co uděláme, ať je dobré, nebo špatné, ve skutečnosti děláme sami sobě. Strovoloský mág.

„Občas se sám sebe ptám,“ pokračoval Daskalos, „proč dal Bůh člověku tolik svobody,aby způsoboval svým bližním tolik strašlivého utrpení? A to vysvětlit neumíš? Ano, teoreticky to vysvětlit umím, jenže jsem lidská bytost a tak je pro mně těžké přijmout to emocionálně. Konec konců člověk je bůh a božské právo svobody mu nikdo nemůže upřít. Jenže ty zpochybňuješ to, proč by lidé měli mít schopnost působit tolik bolesti a zla. Ano, proč by na to měli mít lidské bytosti právo? A pak ten nekonečný odvěký ping-pong. Já ti uškodím, ty uškodíš mně, já tě zabiji, ty zabiješ mně. A pořád dál a dál. Jenže zákon karmy říká: Žádná lidská bytost netrpí bez toho, aby si to zasloužila. Jenže ty nemůžeš znát důvod onoho utrpení, ale jednou ty důvody pochopíš.“

JÁ: Za vším je rozhodnutí. Jedna lidská bytost rozhodne o životě jiné lidské bytosti. Protože každá lidská bytost má své vlastní JÁ. Vytvoří se silně zakořeněná koncepce, která je stabilní a neměnná. Ve vzduchu je strach, iluze a připoutání. Čím silnější jsou iluze, tím silnější jsou činy, které nás povedou do cyklické existence. Čím silnější jsou naše skutky, připoutávající nás do cyklické existence, tím větší je naše utrpení, a to na stranách dobra i zla. Jevy existují prostřednictvím síly, kterou jim dává jejich určení, jako pouhá existence závislá na síle. Jevy nemůžou vzniknout jen tak, samy o sobě bez možné existence síly. Existence síly je závislá na mysli a myšlenkách, je to cesta k danému jevu. A někde na pomyslném konci je smrt.

Často je i agrese tou silou, která pozvedne duše ze stavu letargie, a která jim umožní odtrhnout se z energetického proudu padlého světa. I agrese je cesta k Bohu.

Jestliže je duše věčná a nesmrtelná, je možné, že v rozlehlém a neměřitelném prostoru po dlouhé a všelijaké věky, může poklesnout od nejvyššího dobra k nejnižšímu zlu nebo může být vyvedená z naprostého zla k nejvyššímu dobru. Órigenés /185-254 n.l/

Když se Absolutno stává relativním, zakoušíte protiklady. V absolutním stavu není rozlišení.(JEDNOTA). Když se ONO rozdělí na dvě části, je to zkušenost hmoty a ducha. Ještě se chci zastavit u toho, jaký je rozdíl mezi skutečným a pochopitelným. Pochopitelné je výsledkem času a prostoru, což je stav, který ve Skutečném neexistuje. Přesto jsou čas a prostor projevem skutečnosti , které říkáme Věčná přítomnost. Minulost, přítomnost a budoucnost, které vyjadřují následnost událostí a jevy v čase a prostoru, tudíž patří k pochopitelné projekci Skutečného. Ve hrubé hmotě se dojmy pohybují zvenčí směrem dovnitř, když se pak dostaneme do psychických světů, už nezískáváme dojmy tímto způsobem, tedy zvenčí dovnitř, ale z našeho nitra. Ve hrubohmotném světě musíme k věcem sami přistupovat, abychom je mohli poznat, v psychických světech všechno přichází k nám. Když si vybavíte vzpomínku na hezké chvíle, určitou konkrétní událost trvající několik hodin v určitém konkrétním čase, trvá tahle vzpomínka v mysli jen několik vteřin, nebo minut. Vnímáte ji bez času a prostoru. Nebo obráceně, když se vám v mysli vynoří myšlenka, kterou neznáte, je nová a zajímavá, posadíte ji do konkrétního prostoru a času. Neurověda by tento proces nazvala cestou somatických markerů. Zakladatelem teorie somatických markerů je neurovědec Antonio Damasio.

Ještě se vrátím ke svému oblíbenému tématu, a tím je podvědomí. Často stojí proti našemu JÁ, může nám i ublížit, protože každá věc potřebuje k promítnutí do hmotného světa čas a prostor, přichází ze světa příčin do skutečnosti. Tady se setkávají kladné principy s překážkami hmotného světa. Vezmeme si příklad našeho JÁ, které má problém třeba s nepřiměřeným požíváním alkoholu. Jak se tohoto problému zbavíme a naše podvědomí nám v tom pomůže? Může nám pomoct, když své podvědomí odpojíme od času a prostoru. Když nás naše mysl začne svádět k pití, naše touha je extrémní, musíme své podvědomí přesvědčit, že se nenapijeme. Nejdřív si v mysli oddělíme vědomí od podvědomí. TO, co si s námi hraje je naše vědomí plné myšlenek, a podvědomí zapojíme tak, že si alkohol zakážeme. Musíme podvědomí říct jasně a srozumitelně NENAPIJI SE. Tahle informace musí docestovat k našemu podvědomí, které nás pak ochrání. Zapůsobí jeho pozitivní stránka bez prostoru a času. Můžeme tomu říct taky autosugesce. Princip autosugesce je v konání, ne v mluvení. Pochopíme, jak velké síly můžou vládnout našimi pozitivními nebo negativními myšlenkami, proto je budeme používat s nadhledem a pokorou. Podobným způsobem můžeme pracovat i na tom, aby náš spánek byl klidný. Zakážeme si negativní myšlenky, pak je naše podvědomí jako obloha plná jasných hvězdiček.

STROVOLOSKÝ MÁG, Spiros Sathi Daskalos. Velký mistr, duchovní učitel a léčitel, který celý svůj život nezištně pomáhal druhým. Jeho odkaz tu zůstane navždy. Budu citovat z knihy, kterou o něm napsal Kyriacos c.Markides, protože slova velkého Mistra můžu jen opakovat.

„Tak především, ta uzdravení, o nichž jste slyšel, (mluvil s autorem) nejsou mým dílem, ale dílem Ducha svatého. Já jsem pouhým kanálem, jímž tato nadpřirozená inteligence prochází.“

DUCH SVATÝ- neosobní supervědomí, projev síly Absolutna, jenž umožňuje tvořit vesmíry. Dynamická část Absolutna.

DUŠE- je nesmrtelná, nikdy se nenarodila a nikdy nezemře. Kvalitativně je shodná s Absolutnem, je to tedy věčná “ Božská jiskra“ v nás.

ELEMENTÁL- myšlenková FORMA. Každá myšlenka spojená s pocitem, kterou člověk vyšle je elementál. Má vlastní životnost a stává se nezávislý na tom, kdo ho projektuje.

ÉTERICKÁ LÁTKA – energie, která umožňuje léčit.

ÉTERICKÝ DVOJNÍK – energetické pole, každá částice lidského těla má svůj protějšek. Tady se odráží všechno, co se děje v hmotném těle.

IDEA ČLOVĚKA – archetyp v rámci Absolutna. Lidská bytost je stvořena tak, že božský paprsek projde Ideou člověka. Velice hezky to popsal ve svých dílech Descartes a Spinoza.

PSYCHICKÉ TĚLO – jedno z energetických neboli jemnohmotných těl člověka, tělo citů a pocitů, emocionální tělo, má přímou vazbu na hrubohmotné tělo.

SOUČASNÁ OSOBNOST – to, co chápeme, neustále se vyvíjí a snaží se splynout s trvalou osobností.

TRVALÁ OSOBNOST – ta část, která nese zážitky ze všech našich inkarnací. Je součástí našeho JÁ.

AKÁŠICKÁ KRONIKA – univerzální paměť. Vše, co kdy existovalo. existuje a bude existovat je zaznamenáno v v tomto univerzálním superpočítači. Citace: Děje se to tak, že se vstoupí do akášické kroniky, jako když učenec vstoupí do knihovny. Ale stejně, jako učenec, i mystik musí napřed něco vědět o tom, co chce zkoumat. “ Jsem rád, řekl jsem žertem ( autor knihy), že ve vesmírném řádu existuje prostor i pro obyčejné vědomosti. Jinak by nemělo smysl chodit do školy a číst.“

Elementálové se děli na dva druhy. Ti, kteří jsou tvořeni nevědomě – to jsou elementálové toužebných myšlenek, a ti, kteři jsou tvořeni záměrně, elementálové myšlenkových tužeb. JÁ : Pokud nás ovládají pocity a emoce, naše myšlenky jsou povrchní a nemají trvalou hodnotu. Zastavím se u jednoho pocitu a to je pocit HNĚVU. Impendit ira aminum, ne possit cernare verum. Cato. Hněv bráni duchu poznat pravdu. Pokud se zrodí myšlenka, která v nás vyvolá hněv, je tady předpoklad, že myšlenka pochází z noetické vesmírné látky a stává se předmětem vizuální představivosti. Můžeme s ní pracovat. Uvědomíme si, že hněv není dobrý rádce a myšlenku pak posadíme do láskyplné podoby, aby nás nesvedla k pocitu ublížit. Začneme tvořit hodné elementály. Citace: Elementálové toužebných myšlenek odpovídají obyčejným lidem, kteří nechápou povahu myšlení a touhy, často se stávají obětí vlastních elementálů. Není to jen o jednoduchosti a primitivismu, ale taky o nevědomosti. Zákon přírody říká, že jakmile jednou elementál vznikne, nakonec se vrátí do podvědomí toho, kdo ho vytvořil. Elementálové, jež vytvářejí lidé, nejsou andělští ani démoničtí. Člověk může tvořit oba druhy. Démoni mají určitou formu podvědomí, která jim umožňuje mluvit s lidmi. S démony se můžete hádat, ale s anděly ne. Anděl je zákon. Nemá žádnou volbu a může konat jedině dobro. Démon s člověkem spolupracuje, vstřebává část jeho logiky a rozumu. Démon žije naplno v lidských citech. Andělé a démoni nejsou ve vzájemném konfliktu. Tento konflikt se jeví pouze lidskému vědomí Zajímají odlišné postavení v podvědomí člověka, aby nám umožnili poznat dobro a zlo.

Pro mystika neexistuje hmota, jenom Mysl. Hmota jako pán je zlo. Hmota jako sluha je požehnání. Umožňuje nám získávat zkušenosti Je projevem Absolutna, jimž nám umožňuje rozvíjet naše vědomí sebe sama. I když existuje rozdíl mezi hmotnou a nadpřirozenou říší, na psychické úrovni neexistuje omezení. Ve skutečnosti neexistuje trest, jenom zkušenost. Peklo a ráj jsou relativní pojmy. Badatel pravdy musí rozvíjet schopnost rozlišovat mezi skutečným psychickým světem a subjektivním psychickým prostředím, které si lidi vytvářejí s pomocí elementálů, jenž si sebou přinášejí z hmotního světa.

Budha řekl, že nirvána je stav nicoty. Ve skutečnosti to tak není. Pořád při tom víte, že vy jste vy. Jako současná osobnost se odrážíte ve třech zrcadlech – v zrcadle hmoty, v zrcadle psychické existence a v zrcadle noetické existence konkrétních myšlenek. NESTANETE SE ŽIVÝM JEVEM, POKUD NEVRHÁTE ODRAZ.

Citace : Když se dostanu do svého nitra, což je z lidského pohledu nicota a z pohledu bytí plnost v sobě samém, vím, že je mou přirozeností znovu se dostat do světa hmoty. Dokonce i v tak úžasném stavu pociťujeme touhu po návratu. Co to je, tento stav ne-existence a přesto soběstačného bytí? Snad je to samotná povaha bytí, jejichž nutkání spočívá v tom, odrážet se v sobě samém.

JÁ. Myslím si, že je to koloběh. Základem je život a smrt. Buď se přibližujeme k životu, nebo ke smrti. V auře, kterou si vytváříme kolem sebe se to odrazí. Vibrace se propojí a dochází ke komunikaci podle toho, co obsahuje náš odraz, naše zrcadlo. Takhle to funguje i se společností. To, co dnes odráží naše společnost, nebudu ani popisovat. Můžeme vytvářet novou povahu osobnosti stejně i povahu společnosti změnou myšlenek. Často mluvíme o tom, že jsme povrchní. Představujeme si povrchnost jako určitý druh špíny, marastu, nečistot. Ale ono je to obráceně. To, co si představujeme ve skutečnosti klesá a usazuje se uvnitř. Podobně i naše sebevědomí. Pak si vypěstujeme prostředí, které k nám nepatři. Sebevědomí si zvedáme uměle a nepřirozeně, protože děláme kopie. Originál vždy hledáme v sobě.

Citace: Musíme si uvědomit, že úrovně a pod úrovně psychických a noetických světů zabírají stejný prostor. A tento prostor zahrnuje v každém místě naší planety její střed, povrch i prostor nad povrchem. Všechny roviny a pod úrovně psychonoetických světů se nacházejí všude zároveň. Je to stav bytí, vibrace a způsob naladění se na ně.

JÁ: Kniha mi pomohla ujistit se v tom, že nic není předem zapsané a budoucnost je neustále vytvářena v rámci věčné přítomnosti. Lidská svoboda je skutečnost a ne jenom abstraktní pojem. To neznamená, že některé události, které je možné rozpoznat přes psychonoetický zážitek, se nestanou tak jak se zobrazují. To znamená, že jim nebylo možno zabránit. Je možné se toho hodně naučit přes soustředění a prožitek. Není dobré používat omamné látky, které navodí tranz, protože chceme všechno hned.

Tento článek ukončím modlitbou velkého Mistra. Je to přísaha člověka, který bude zasvěcen do kruhu Badatelů pravdy.

Slibuji sám sobě, že budu v každé době a na každém místě sloužit Absolutnu, jemuž patřím celým svým srdcem. Že budu v každé době a na každém místě připraven sloužit Božímu plánu. Že budu používat k dobru božské dary, myšlenky a slova, v každé době, každém místě a za všech okolností. Že budu trpělivě a bez stížností snášet všechny formy zkoušek a soužení, jež na mně může uvalit nejmoudřejší božský zákon. Že budu milovat své bližní lidské bytosti a sloužit jim upřimně z hloubi svého srdce i duše bez ohledu na to, jak se ke mě budou chovat. Že budu každý den meditovat a rozjímat o Absolutnu se zřetelem na to, aby byly mé myšlenky, tuhy a skutky v naprostém souladu s Božskou vůli. Že každý večer prozkoumám a prověřím, zda jsou všechny mé myšlenky, touhy, slova, činy v naprostém souladu s Božským zákonem.

Stát se Badatelem pravdy nemůže každý jenom na základě svého přání. Musí být připravený naslouchat všemu a neodvracet se od ničeho, co se mu nelíbí. Musí mít pod kontrolou své touhy a pocity a zvládat svůj hněv. Mít v sobě pokoru. Nesmí být soudcem, pokud nezná sám sebe. A k poznání sebe sama vede dlouhá cesta.