Víra byla vždy spojována s Bohem. Nesla sebou naději na lepší život a lásku, která patřila všem živým bytostem stejnou mírou. Člověk ale musel být hodný, aby si tyto CTNOSTI zasloužil. V dnešní době člověk používá hlavně rozum a inteligenci, víra v Boha získala jinou podobu, naději každý z nás vnímá a cítí, a lásku také nepřestal nikdy hledat. Co znamená v dnešní době CTNOST a má smysl o ní vůbec mluvit? Určitě má, protože představuje jakousi pomyslnou hranici mezi rozumem a citem. Rozum by měl nacházet moudrost, city přinášejí  lásku, víra je spojována s vůlí a naděje s úspěchem. Úspěch by měla doprovázet skromnost. A CTNOST tohle všechno zahrnuje v „rozumné míře.“ Každý, kdo je ctnostný, si své hranice dokáže najít. Je to skoro jako definice, kterou by stačilo dodržovat, takže žádné NEŘESTI by vlastně nebyly nebo by nebyl problém je zvládnout. Hranice je ale možné posouvat, až postupně zmizí. Někteří dokážou žít bez hranic. Člověk má rozum k uvažování, užívání si sexu a k činnostem, které vykonává, aby si zajistil život a luxus. Tahle myšlenka není moje, ale filosofa jménem Seneca a mně se moc líbí. Život si můžeme užívat, CTNOST načas odložit a oddat se NEŘESTEM.

Sex je součástí života. Ve škole se děti dozví jen o tom, že existují pohlavní nemoci a je potřeba se proti nim chránit. O tom, že existuje etika a co to je, vůbec nevědí. Slyší o problémech s drogami, alkoholem a  sexem, ale učíme je to způsobem – zkuste a najděte si své hranice. To, co je výchova a jak vychovávat děti, dnes už ani vědět nechceme. Nesprávný postoj k sexu je jedna z příčin nevhodného chování mladých lidí. Proč začínají se sexem tak brzy? Protože posouvají hranice dospělých. Zkouší, co vidí kolem sebe a odvaha jim nechybí. Jedna žena napsala do diskuze o nevěře se ženatým mužem:“ Já jsem to neplánovala, ale stalo se to. Prostě ho miluji.“ Nejsem  soudce, ale každý z nás má možnost volby a ona se sama rozhodla. Byla to její volba. Ten ženatý muž měl také možnost si zvolit. Není to problém vztahu s manželkou, ale jeho problém, který si měl řešit v sobě. Kdo nezná hranice a oddává se NEŘESTEM, nemá žádnou vůli a ztrácí svoji vnitřní hodnotu. Svůj rozum používá neuváženě, vytrácí se cit a dostane svůj prostor hněv. Alkohol rozbouří vášně, ale k uvolnění dochází jen krátkodobě. Mysl se snaží najít řešení, ale bez vůle to nezvládne. Aby se člověk mohl podívat na sebe, musí najít aspoň té málo CTNOSTI, kterou v sobě má. A Seneca říká, že kdo se oddává NEŘESTEM, zarmucuje svého ducha. A duch nemůže být současně zarmoucený i velký. Proč máme takové problémy se sexem, alkoholem nebo drogami? Proč dokážeme přijímat nevěru jako součást životního stylu? Neustále k nám proudí informace co je správné a co není, co nám škodí a co prospívá. Víme to a stejně jsme nevěrní, alkohol pijeme nad míru a kouříme, i když nám to škodí. CTNOST by nám měla hranice ukázat, ale nejdřív musíme přijmout fakt, že vůbec existuje. Musí se v nás zrodit, růst a pak vytvoří tu hranici mezi rozumem a citem. Etika neznamená jen pravidla, které se naučíme, reprezentuje naši osobnost a dává ji tvář. Hranice není proto, aby oddělila rozum a cit od sebe, ale ona je přivádí k sobě. Není z betonu a ani z kamene, právě naopak. Je jemná a průhledná a časem sama zmizí, ale až tehdy, když člověk dosáhne takovou úroveň existence, že ji nebude potřebovat.

NESPOKOJENOST – toto slovo zná každý z nás. Když jsem přemýšlela, ke kterému ze sedmi biblických hříchů má přímou vazbu, tak jsem zjistila, že ke všem. Přímo proti ní jako protipól stojí spokojenost, která znamená klid v našem vědomí a ten je přijímán s radostí. Navenek se projevuje dobrou náladou a poznáváním života z té lepší stránky. Naše vědomí vnímá spokojenost pozitivně a přece si ji nedokáže uchovat. Proč jsme vlastně skoro pořád s něčím nespokojeni? Neustálý stres, bezesné noci a následné zdravotní potíže, které pak potrápí naše fyzické tělo, nás stejně nevedou k tomu, aby jsme se NESPOKOJENOSTI zbavili. Proč? Protože nespokojenost se vždy váže na negativní myšlenku, kterou nám otevře naše MYSL. Měli bychom se tedy více zamýšlet nad tím, jaké myšlenky se nám „honí“ hlavou a  čím svoji MYSL vlastně zaměstnáváme. Internet nám nepřetržitě přináší nové informace, které se nám doslova přelévají do naši MYSLI, ale o našem reálném životě neví nic. Informace se v mysli koupou jako ve velké kádi a je úplně jedno, které vyplavou ven. A k tomu si ještě vezmeme na pomoc naše smysly. A protože kromě myšlení máme schopnost mluvit, pak si naše MYSL přiřadí k myšlenkám i slova. Pocity, které myšlenky provází necháváme spát, i když jsou často důležitější. Jedno čínské přísloví říká, že i když pták odletí, nechá v písku stopy. Přetížená MYSL se vzbouří nebo onemocní naše fyzické tělo. Naše NESPOKOJENOST by nám měla pomoct si některé věci uvědomit prostřednictvím pocitů.

Aby k tomu mohlo dojít, musíme si dokázat spojit myšlenku nebo slovo s pocitem. Protože je náš život často povrchní, nejčastěji si myšlenku spojíme jen s představou. Představy nám jsou nabízeny nepřetržitě prostřednictvím různých reklam. Když jme byli malí, byli jsme v kontaktu s našimi pocity mnohem víc, protože naše MYSL byla volná. K pocitům se musíme vracet stále, umožňují kontakt s realitou. MYSL si s představami vystačí, ale naše fyzické tělo již ne, a proto existuje NESPOKOJENOST. Ale kde ji máme? V MYSLI nebo ve fyzickém těle? V tom horším připadě ovládne naše vědomí.  Stane se pak velice nebezpečnou. Abychom to dokázali rozpoznat, musíme MYSL uvolnit a začít hledat pozitivní myšlenky. Je třeba uvolnit co nejvíc negativních myšlenek a problémů, které s nimi souvisí. Často je potřeba odhalit celou síť negativních myšlenek, které jsou již pospojovány přímo s negativními pocity, např. se smutkem, záští, zklamáním. Nebudeme šťastní hned, někdy se situace řeší dlouhodobě. Když jsme nespokojeni například se svým šéfem, musíme změnit přístup k němu. Nemusíme se mu přizpůsobit, jen změnit postoj. On si bude myslet, že dosáhl svého, no my budeme vědět, že to bylo naše rozhodnutí, které můžeme kdykoli změnit. Pravdu nám ukáže čas. NESPOKOJENOST nás má učit myslet pozitivně. Pokud nezačneme myslet pozitivně, budeme nespokojeni celý život. Neuchovávejme v MYSLI tolik negativních myšlenek, otevírejme v sobě víc pozitivních pocitů, které nám přinesou radost a uspokojení. Když si uvědomíme, že NESPOKOJENOST navazuje přímo na negativní myšlenky a pocity, dokážeme si pomoct sami a naše MYSL bude pak opět volná. Nastane klid pro naše vědomí a prospěje to našemu fyzickému tělu a zdraví.

Když jsem hledala, ke kterému ze sedmi biblických hříchů bych dokázala ZÁVISLOST přiřadit, napadlo mně obžerství. Představuje neutichající touhu po něčem, tedy prahnout a nikdy nemít dostatek a tyto touhy lidského chtíče se nezastaví před ničím. Nejvíc známé jsou ty po bohatství a kráse. Stáváme se na těchto touhách závislí. ZÁVISLOST si v začátcích nechceme připustit a zcela nechápeme, co se děje. Postačí, když si uvědomíme, že se k něčemu začínáme vázat a na něčem až příliš lpět. Lpět můžeme na věci, kterou máme nebo strašně moc chceme mít.

Jiná zcela odlišná forma lpění je, když začneme lpět přímo na té nezdravé touze, protože nemáme konkrétní představu, co vlastně chceme. Pokud se vytvoří ZÁVISLOST k nějaké představě, třeba vlastnímu domku nebo lepší práci, je možné hledat konkrétní postup, jak se k tomu domku nebo práci dostat a pak se zbavit ZÁVISLOSTI. Pokud je žena závislá nebo už posedlá svoji vlastní postavou, protože chce zůstat co nejdéle hezká a přitažlivá, přivodí si problémy a musí je řešit.

Být ZÁVISLÝ přímo na touhách znamená ztrácet kontrolu nad svým chováním, protože mysl je zmatená. Mysl musí jako generátor najít nejvhodnější řešení, ale jak ho má najít? Neví kam směřuje chtíč a co vlastně chce. Stát se ZÁVISLÝM na drogách, alkoholu, sexu znamená právě ZÁVISLOST na touhách. Člověk, který podlehne drogám nebo alkoholu nemá konkrétní představu o svém životě. Nemá žádný cíl, nebo ho ztratil a neví co se svým životem. Zbavit se ZÁVISLOSTI znamená najít smysl svého života a svojí mysli ukázat cestu, po které má člověka vést.

Nastane boj ZÁVISLOST versus ZODPOVĚDNOST. Ani jedna z vlastností nám není vrozená, ale dokážeme si ji vypěstovat jako kytku v květináči. Každý máme své touhy, to patří k naší přirozenosti, ale učme se důslednosti a disciplíně. Ta nás povede k ZODPOVĚDNOSTI a pak každou možnou ZÁVISLOST dostaneme pod kontrolu. Uvedu jeden zlozvyk a to kouření. Se ZÁVISLOSTÍ na kouření se potkává většina z nás. Někteří by se tohoto zlozvyku rádi zbavili, jiným nevadí. Může nám v tom pomoct naše mysl? A jak?

Nejdřív jí musíme říct jasně a jenom jednou větou: “ NEKOUŘÍM “ a to klidně nahlas. A pak si nezapálit. Alkoholik se taky nesmí napít. Chce to právě tu disciplínu a důslednost. Jenom tak zkrotíme ZÁVISLOST na touhách, když necháme mysl, aby jim poručila. Jednu důležitou schopnost, která touhy dokáže zvládnout máme vrozenou a to vůli. Ona nás vždy, když bude třeba podpoří a naše mysl to ví a umí ji probudit. Tímto článkem bych především chtěla docílit, abyste se hluboce zamysleli. Je důležité právě to hluboce, jinak si neuvědomíte, že mysl skutečně máte. Pak poznáte, co umí.

SOBECTVÍ má velice blízko k lakotě, dalšímu ze sedmi biblických hříchů. Většina z nás si myslí, že lakota se dotýká materiální existence, ale není tomu tak. V psychologické rovině představuje jakousi slepou uličku, ze které se vytrácí světlo. Tady se setkává se SOBECTVÍM a počátek tohoto setkání může být již v dětství. Dítě si dost brzy uvědomuje svoji závislost na matce, kterou si dokáže přivlastnit. Tomu naopak mohou napomoci rodiče často přehnanou péčí. Aby z něj nevyrůstal SOBEC, musí ho vést k samostatnosti a k poznání umět si vážit toho, co se mu nabízí. Do slepé uličky se dostane dítě, které vyrůstá v nedostatku i dítě, které vyrůstá v nadbytku, pokud bude vnímat jen sebe.

V pubertě nebo později v dospělosti nemusí být SOBECTVÍ jen negativním faktorem. Může být i jakousi hnací silou k tomu, jak dosáhnout určitého cíle, třeba v budování kariéry. Je velice těžké prosadit se a obstát v konkurenci, vyžaduje to často bezohlednost a bezcitnost. Rozhodující roli v tom hraje naše svobodná vůle. Dělat správná rozhodnutí znamená uvědomovat si, že to co je dobré pro mne, nemusí být dobré pro ostatní. Je rozdíl v SOBECTVÍ mezi mužem a ženou? Nebo mezi nadřízeným a podřízeným? Není, protože všichni myslí hlavně na sebe a svůj prospěch. Proč se člověk stane SOBCEM? Opět jsou v tom různé negativní zážitky a pocity z dětství, nebo později komplexy méněcennosti. Vytrácí se přirozenost osobnosti, kterou máme od narození a naše víra v sebe a vlastní schopnosti a možnosti. Jako obranu proti vlivu okolí a taky vůči sobě vytvoříme náhradního člověka – SOBCE, a ten potřebuje hladit svoje ješitné ego, aby mu líp rostlo.

Je možné, aby se mohl SOBEC změnit? Není to jednoduché, protože on sám často pozná, že sobecký je, ale nechce nebo nedokáže s tím nic udělat a někdy tyranizuje okolí a své nejbližší. Stane se z něj psychopat a potřebuje odbornou pomoc. Pokud to ještě není za hranicí našich možností, můžeme mu pomoc tak, že mu nastavíme zrcadlo. Vyžaduje to ale značnou vnitřní sílu, kterou v sobě musíme najít. A hlavní roli hraje právě SKROMNOST a pokora. Jako příklad uvedu talent hrát na hudební nástroj, třeba klavír. Je to dar, který je potřeba rozvíjet neustálým cvičením. Každý z nás má v sobě určité schopnosti nebo talent, který se musí vlastní pílí rozvíjet. Pracovat na sobě, ale zůstat SKROMNÝ a pokorný. Určitě přijde čas, kdy tyhle schopnosti ocení okolí. Můžeme SOBCI ukázat, že se dokážeme prosadit a být úspěšní i bez vlastní nadřazenosti. Pokud sobecký partner neustále zdůrazňuje, že je to on, kdo nosí domů peníze, musí jeho skromná partnerka ukázat na to, že se bez luxusu dokáže obejít, a pokud jsou v tom děti, vést je k tomu, že si budou vážit i maličkostí. Ona musí dětem nastavit zrcadlo, co je správné, a jak se chovat. Musí to být reálné zrcadlo a SKROMNOST musí být též projevitelná a viditelná. Partnerka nesmí být žádnou šedou myší, ale pracovat na své vlastní samostatnosti, protože se může stát, že se SOBEC v tom zrcadle neuvidí. Ona zůstane SKROMNÁ a tím ve své přirozenosti, vědoma si toho kdo je a tím rozpozná svoje schopnosti a možnosti, najde svoji vnitřní sílu pokaždé, když bude potřeba, aby zvládla řešit své problémy. SOBEC funguje ve svém nastaveném programu, který nedokáže změnit, ale tento program nezaručuje šťastný život, protože je to život bez lásky.

ZÁVIST je v bibli uváděna jako jeden z hříchů a bývá často spojována s pýchou. Setkávají se s ní už i děti ve školce a často jsou k ZÁVISTI vedeny rodiči, učitelkami nebo okolím. Nemusí v tom být nutně úmysl, je to nevědomost, neschopnost rozpoznat k čemu dítě vlastně vedeme. Soutěživost nebo soupeření povzbudí dítě k pozitivní aktivitě, pokud se děti nezačnou srovnávat. Děti se nesmí vést k tomu, aby byly závislé na pocitu, že musí být neustále lepší než ostatní. Pokud nebudou nejlepší, tak budou závidět tomu, kdo lepší je. Pak zmizí pocit radosti z toho, co dítě dělá a čemu se věnuje. Toto je malá ukázka toho, jak se ZÁVIST může probudit.

Tak se na nás nabalují všechny křivdy a negativní zážitky z dětství až do dospělosti. To vše pak přetrvává a odráží dokonce i v partnerských vztazích. Pak se stává, že jeden závidí nejen jiným kolem nás ale i partnerovi. Žárlivost je také forma ZÁVISTI a často může vést až k rozpadu vztahu. Neumíme se radovat z toho, co máme, protože neustále chceme to, co nemáme. Závidíme jinému, protože má to, co chceme. Pak můžeme všechno ztratit.

Když do kolektivu nastoupí člověk, kterému partnerský vztah funguje a kolem něj jsou lidé především rozvedení, začne se kolektiv vůči němu chovat jako masožravá kytka. Co se stane? Vyplavou na povrch všechny křivdy a negativní zážitky, které nejsou zpracované a začne se závidět. Začnou se hledat chyby a nedostatky u nového člověka, který má funkční vztah. Pokud je to “ funkční“ muž, začnou se ženy porovnávat s jeho partnerkou a aspoň jedna z nich musí být přece lepší než ona. Boj je o to větší, pokud tento muž má určitou suverenitu a zaručuje stabilitu. ZÁVIST pro „funkční “ partnerku přichází jako pokušení. Muž, který toto pokušení představuje, má za sebou též negativní zážitky, které nejsou zpracované, jinak by se radoval z toho, že tato žena je ve vztahu spokojená. Proti této masožravé kytce se postavíme tak, že si připomeneme, že vztah, ve kterém jsme, má své hodnoty. A že existují i hodnoty morální, které jsou důležité pro výchovu dětí. Důležité je, že pokud jsou ve vztahu problémy, musí si je řešit partneři sami a ne cizí lidi.

Tam, kde je ZÁVIST, tam je i LÍTOST. Muž, kterému vztah funguje, vzbuzuje důvěru. Jemu přece každá žena může říct vše, čím si prošla a jak to měla složité a těžké. On ji polituje u společného oběda nebo u kávy. Je tak chápající a mají toho tolik společného. V té chvíli ho nenapadá, že vztah je o dvou lidech, že ona si svého bývalého partnera sama vybrala, že to byla její svobodná vůle. Pokud někoho litujeme, musíme mít na paměti, že na povrch vyplouvají často i naše vlastní problémy a nedostatky, protože nejsme dokonalí. Když se chlap nechává litovat ženou, měl by se zamyslet nad tím, jakou roli chce ve vztahu vlastně zastávat. LÍTOST není lék a nepomáhá. Pokud někdo od nás očekává, že ho budeme litovat, měli bychom mu říct, že ho dokážeme chápat, ale rozhodujeme se ze svobodné vůle a musíme si nést následky svých rozhodnutí. Pomáhat je lidské, každý z nás se do problému může dostat, ale nelitujme, a pomoc nabízejme jen tehdy, když vidíme skutečnou snahu řešit problémy, protože ten první krok musí udělat každý sám. Nemocní, děti a zvířata nepotřebují litovat, ale potřebují naši vnitřní sílu a takovou pomoc, která jim pomůže jejich situaci líp zvládnout. Jak úžasná je ta chvíle, když dítě udělá svůj první krok, pak mu jenom utíráme slzy, když spadne a povzbuzujeme ho, protože víme, že pokroky musí dělat samo.