Z knihy KAZATEL, bible kralická 1918.

To už bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo, neboť Bůh obnovuje to,co již pominulo.

A toť jest přebídná věc mezi vším tím, což se děje pod sluncem, že případnost jednostejná jest všechněch, ovšem pak ze srdce synů lidských plné jest zlého, a že bláznovství přidrží se srdce jejich, pokudž živí jsou, potom pak umírají. Ačkoli ten, který tovaryší se všechněmi živými má naději, an psu živému lépe jest,nežli lvu mrtvému, nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají odplaty, protože v zapomenutí přišla památka jejich. Anobrž i milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a již více nemají dílu na věky v žádné věci, která se děje pod sluncem. Všecko, což by před se vzala ruka tvá k činění, podle možnosti své konej, nebo není práce ani důmyslu, ani umění, ani moudrosti v hrobě, do nehož se béreš.

A obrátiv se, spatřil jsem pod sluncem, že nezáleží BĚH na rychlých, ani BOJ na udatných, nýbrž ani PŘÍZEŇ na umělých, ale podle času a příhody přihází se všechněm. Nebo tak nezná člověk času svého jako ryby, kteréž loveny bývají sítí škodlivou, a jako ptáci polapeni bývají osídlem, tak zlapáni bývají synové lidští v čas zlý, když na ně připadá v náhle. Také i tuto moudrost viděl jsem pod sluncem, kteráž za velikou byla u mne. Slov moudrých pokojně poslouchati sluší raději než křiku panujícího mezi blázny. Lepši jest moudrost než nástrojové válčení, ale nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého.

Tohle je jenom část z Knihy Kazatel, která patří do třetí časti hebrejského kánonu Bible, do Spisů. V rámci Spisů má specifické umístění mezi tzv. pět svátečních svitků, za autora je považován samotný Šalamoun. Čte se v rámci židovské liturgie o svátku Sukot. Kazatel nás učí mnoho let, a přece se nepoučíme. Celou dobu se díváme do očí marnosti, která nakonec vítězí, protože touha po moci, penězích, velikášství ovládne mysl, a ta pak plní naše přání. Válka vede k zotročení a ztrátě svobody. Dokáže nám Bible dát odpovědi na naše otázky? Ano, dokáže. Když je hledám, nacházím je, jenom musím najít svůj „počátek“. Ten můj je u apoštola Jana. Je důležitý pro mne i můj život. Hledala jsem jeho žáky, kterým předal učení Ježíše Krista. Jedním z nich byl svatý Polykarp ze Smyrny, který patří do skupiny „apoštolských otců“, ti přišli přímo do kontaktu s apoštoly. Padl mi přímo do očí a věděla jsem, že musím hledat dál. Byl nalezen ve Smyrně (dnešní Izmir) jako odložené dítě zbožnou vdovou a vyrůstal pravděpodobně v nežidovské rodině. Mladý Polykarp poslouchal apoštola Jana už jako dítě a Jan ho vysvětil ve Smyrně za biskupa, kde působil 70 let. Jan byl poslán do vyhnanství na ostrov Patmos. Považuje se za jisté, že tento světec byl oním andělem, kterého Pán chválí v Apokalypse. „Vím o tvém soužení a tvé chudobě, ale jsi bohat. Buď živý až na smrt a dám ti vítězný věnec života. Sk.2.9. Ignác Antiochijský svědčí o Polykarpovi jako o oddaném pastýři s nezlomnou vírou. Ignác Antiochijský byl v r.107 umučen.

Polykarp zpočátku neodpovídal, ale když na něho velmi naléhali, řekl:“Ne, neudělám to, co mně radíte“. Polykarp mluvil tiše, ale jeho oči vyzařovali takový klid, že to úředníka vyvedlo z míry. Polykarp uhodl, co se děje v jeho duši ulovené řetězem kázní řeckého zákona. Nemělo smysl dokazovat těmto lidem, že je nemožné zapřít toho, který se stal tak důležitým v jeho životě. „Kdo přikázáni jeho nezachovává, je lhář a pravdy v něm není. Kdo říká, že v něm zůstává, ten má chodit tak, jak chodil ON.“, vzpomněl si Polykarp na slova, která slyšel od apoštola Jana, když sedával u jeho nohou a poslouchal o skutcích a učení Spasitele. Polykarp viděl svoji smrt ve snu, hořící plameny polštáře pod hlavou. Když ale hranici zapálili, legenda praví, že se ho oheň nedotkl. Probodli ho mečem a tělo nechali shořet. Toto je část jeho modlitby před smrtí. …“přijmi nyní i mne mezi ně jako oběť hodnou a příjemnou, kterou jsi sám pravil, předznamenal, vykonal. Za to a za všechno tě chválím, slavím a blahoslavím skrze věčného a nebeského Archirejere Ježíše Krista, milovaného syna Tvého, skrze něhož ti budiž sláva spolu s ním ve svatém Duchu nyní i v budoucím věku“. Amen.

Kazatel končí jedinou větou a to: „Boha se boj a přikázání jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží. Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud, i každou věc tajnou, buďto dobrou, buďto zlou“.

Já: Slovo musí vést ke skutkům a činům. Svatý Jan, svatý Polykarp promlouvají i dnes, i když jejich slova nejsou slyšet. Co se ještě musí stát, když se člověk dostane do situace, kdy si raději zvolí smrt než život, protože nevidí východisko ze situace, ve které se nachází? Protože vstoupí do kruhu, který se točí kolem peněz,síly, moci a slávy. A když se kruh roztočí, protože jeden člověk chce válku, přímo rozhodne o životě a smrti. Na začátku není zlo, ale dobro. Dobro odkrývá lidské slabosti a přichází touhy. Člověk začne toužit, protože mu něco chybí a stává se na svých pocitech závislý. Pak přijde zloba, nenávist, zášť, všechno, co mysl dobře zná. Může to zastavit, vrátit se, nebo přestoupit jinam, ale nechce to udělat. Ale zastaví ho až sebedestrukce. Někdy je to alkohol, drogy, nemoc, nakonec zůstane sám. Všechno se obrátí proti němu. Žádný pocit radosti nenachází, protože proti lásce stojí pýcha a proti důvěřě závist a žárlivost. Proti upřimnosti faleš, přetvářka a lži. Cena, kterou zaplatí je vysoká. Proto, když Kazatel říká: „Boha se boj, neznamená to žádnou bezmeznou poslušnost a kázeň, jak nás církev učí, ale respekt a úctu k hodnotám, které dodnes přetrvali.

Prikázanie lásky: Jan 15-17: Toto je moje prikázanie. Aby ste sa milovali navzájom, ako som ja miloval vás. Nik nemá väčšiu lásku ako ten, kdo položí život za svojich priateľov. Vy ste moji priatelia, ak robíte, čo vám ja prikazujem. Už vás nenazývam sluhami, lebo sluha nevie, čo robí jeho pán. Nazval som vás priateľmi, pretože som vám oznámil všetko, čo som počul od svojho Otca. Nie vy ste si vyvolili mňa, ale ja som si vyvolil vás. A ustanovil som vás, aby ste išli a prinášali ovocie, a aby vaše ovocie zostalo, aby vám Otec dal všetko, o čo ho budete prosiť v mojom mene. Toto vám prikazujem, aby ste sa milovali navzájom. Je to z evangelia podle Jana z Bible, kterou vydal spolek sv. Vojtěcha v Trnavě, v roku 2016. A toto je výrok “ cara  Putina“, když mluvil k Rusům, při výročí anexe Krymu. „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátelé. A tvrdil, že je to napsáno v bibli. Opsala jsem to z jednoho článku už v češtině a myslím, že to nepotřebuje komentář.

A chci ještě přidat pár veršů velkého Nostradama, který se ve svých věštbách nemýlil. Pokud si někdo myslí, že ano, neumí je správně dešifrovat. Uplynulo velké číslo 7, přichází čas Hekatomb. Není vzdálen věk velkého tisíciletí, kdy mrtví vystupují ze svých hrobů.

Náhražky zlata a stříbra budou vyhnány do výše a vhozeny do ohne poté, co odňato mléko. (sankce?). Listy a úpisy ničeny. Dluh všechno vysílí a obrátí v chaos.

Mnozí se sejdou a budou hovořit o míru mezi vladaři a mocnými pány. Nebude jim však hned tak dopřán, dokud se nestanou poslušnějšími nad jiné.

Vesmír je jako velké plátno, na kterém je zachycen každý okamžik. Nic není zapomenuto. Všechny zimní bystřiny vycházejí k moři, a přece moře není plné. Oko se nenasytí viděním, ani se ucho nenaplní slyšením. Na lidi z dřívějších časů se nevzpomíná, a nebude se vzpomínat ani na ty, kteří přijdou později. Ukáže se, že ani na ně nebudou vzpomínat ti, kteří přijdou ještě později. Na moudrého se totiž nevzpomíná na neurčitý čas o nic víc, než na hlupáka. Ve dnech, které již přicházejí, bude každý jistě zapomenut. A jak zemře moudrý? Spolu s hlupákem. Tyhle věty jsou z bible, z KAZATELE, který takhle mluví o marnosti, aby jsme pak uvažovali o skutečných hodnotách. Ale chci se ještě vrátit k Putinovi. Neví, co je láska, ale o marnosti ví všechno.  A přece existuje člověk, kterého moc miluje. Je to jeho prvorozená dcera. Ona je jeho lidskou cestou ke svobodě.

JOBE, JOBE !

Kniha JOB obsahuje 42 kapitol. Je součástí Starého zákona a rozhodla jsem se ji zařadit do svých biblických textů, protože je aktuální i dnes. JOB ztratí všechno, rodinu, děti, i manželku. Aby vše bylo dokonáno, onemocní, je úplně sám a na dně, přemýšlí o svém životě. Potkává se s přáteli a společně mluví o Bohu a o tom, jestli existuje spravedlnost. Jak se mluví člověku, který přišel o všechno s ostatními, kteří to nezažili? JÓB viní sebe a ptá se, proč se narodil. Elifar mu říká, že to, co ubližuje nevychází z pouhého prachu a z pouhé zemské půdy nevyrážejí těžkosti. Člověk se rodí pro těžkosti tak, jako jiskry vyletují  vzhůru. Najde JOB  odpovědi? Některé verše jsou upravené, některé jsou psané podle Bible, protože texty jsou velmi náročné.

Bůh řekl Satanovi: „Je v tvé ruce. Jen dej pozor na samotnou jeho duši.“ A tak Satan odešel od boží OSOBY a postihl JOBA zhoubným bolákem od jeho nohy až po temeno hlavy. JOB řekl:“ Poučte mne a já budu mlčet a dejte mi porozumět, jaké chyby jsem se dopustil.“ Řeči přímosti byly -ach ne, bolestné. Ale co kárá to vaše kárání? Úkladně plánujete, že budete kárat SLOVA, když řeči zoufalce jsou jenom do větru?

Ale moudrost, kde ta se dá najít? A odkud ta moudrost pochází? Kdepak je místo porozumění? Bylo to dokonce utajeno před očima každého živého tvora a bylo to skryto před nebeskými létajícími tvory. Zničení i smrt řekli:“Svýma ušima jsme o ni slyšely zprávu.“Bůh je ten, kdo porozuměl její cestě a ona zná její místo, neboť sám hledí až ke koncům země. A dále řekl:“Pohleď, kázeň před Bohem, to je moudrost a odvrátit se od špatného, to je porozumění.“

Sám Bůh nastřádá to, čim někdo ubližuje, pro jeho vlastní syny, odmění ho, aby to věděl. Vždyť jaké bude mít potěšení ve vlastním domě po sobě, když bude počet jeho měsíců skutečně přeťat? Bude vyučovat poznání Boha i když sám soudí vysoké? Právě ten zemře během své plné soběstačnosti, a ten druhý zemře s hořkou duší, když nepojedl z dobrých věcí. Společně ulehnou do prachu a příkrov nad nimi utvoří larvy.

JOB 29.23-30.21 Bývali zaháněni z obce, lidé na ně křičívali jako na zloděje. Musejí pobývat přímo na svahu údolí bystřin, v prašných děrách a ve skalách. Křičívali v křoví, choulivali se pod kopřivami. Synové bláznivého i synové bezvýznamného, ti byli vymrskáni ze země. A nyní jsem se stal dokonce námětem jejich písně a jsem jim průpovídkou. Mají ke mně odpor, zůstávají ode mne daleko a nezadrželi své sliny před mým obličejem.

JÁ: Tyhle dva verše poukazují na to, že JOB se nedokáže zařadit znovu do žádné lidské společnosti. Mezi bohaté nepatři a mezi chudáky taky ne.

Eliha, syn Buzity Barachella. „Bůh promluví jednou a dvakrát- i když to člověk nebere v úvahu- ve snu, v nočním vidění, když na lidi padne hluboký spánek, během dřímot na lůžku. Tehdy odkrývá uši a klade svou pečeť na vybídnutí vůči nim, aby člověka odvrátil od jeho skutků… Když on působí klid, kdo potom může soudit? A když skryje obličej, kdo ho může spatřit? Je totéž zda je to vůči národu, nebo vůči člověku? A přece neřekl nikdo:“Kde je Bůh, můj vznešený průvodce? “ Ten, který v noci dává melodie, on nás poučuje víc než pozemská zvířata a činí nás moudřejšími než dokonce nebeské létající tvory. „Měly by mluvit dny a množství let, to by mělo dát na vědomí moudrost. Určitě je to ve smrtelných lidech DUCH a dech Všemohoucího, co jim dává porozumění. Jako moudři se neprokazují ti, kteří jsou pouze hojní na dny, ani ti, kteří jsou jenom staří, nerozumějí soudu.

Můžeš vytáhnout leviatana rybářským háčkem, nebo můžeš mu jazyk přidržet dole provazem? Můžeš mu vložit do nozder sítí, nebo můžeš mu trnem provrtat čelisti? Polož na něho ruku. Vzpomeň si na bitvu a už to víckrát nedělej. Člověk taky bude zvržen při pouhém pohledu na něho. Jeho duše rozpaluje uhly a z tlamy mu vychází plamen. Jeho srdce je odlito jako kámen,ano jako spodní mlýnský kámen.(ten bývá spojen s kouzly a čáry).je králem nad všemi majestátními divokými zvířaty. JÁ: Divoké zvíře se tady objevuje podobně jako ve ZJEVENÍ. Když probudíme divoké zvíře, nastane apokalypsa. Divoké zvíře tady demonstruje možnou sílu a působení Boha.

JOB 42. A JOB pak Bohu odpověděl a řekl: „Poznal jsem, že jsi schopen udělat všechno, a není myšlenka, která je pro tebe nedosažitelná. Kdože to zatemňuje radu bez poznání?Proto jsem hovořil, ale nerozuměl jsem věcem příliš podivuhodným pro mne, jež neznám. Slyš, prosím, a já budu mluvit, budu se tě tázat a ty mě informuj. Z doslechu jsem o tobě slyšel, ale nyní tě přece VIDÍ mé vlastní oko.

Bůh vrátí JOBOVI nový život, novou rodinu a děti. A JOB potom dál žil 140 let, uviděl své syny a své vnuky- čtyři generace. A posléze JOB zemřel spokojený se svými dny.

Nikdy nesmíme ztratit naději. JOB uvidí, že Bůh má  tvář, když mluví s člověkem a všemohoucnost, když řídí svůj dokonalý systém, který stvořil. Člověk je jenom na chvíli součástí tohoto systému. Učí se být moudrým, aby tomuto systému porozuměl. Může kráčet po cestě, kterou si sám musí najít a pochopit nekonečno.

Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!

Podle mezopotámských mýtů i některých židovských gnostiků, kabalistů, astrologů a spiritistů byla LILITH první žena tak jako Adam stvořena ze země. Divoká a nezávislá žena, která se odmítla podrobit vůli muže, stejně jako vůli Boží.

Bůh uvedl na Adama tvrdý spánek, a zatím, co on spal, vzal jedno z jeho žeber a nad jeho místem pak tělo uzavřel. Bůh pak ze žebra postavil ženu a přivedl ji k Adamovi.

Bůh ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám z cela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh znát dobré i špatné.

Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem. Velmi zvětším útrapy tvého těhotenství, v porodních křečích budeš rodit děti a budeš žádostivě toužit po svém manželovi a on bude nad tebou panovat. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do zemské půdy, neboť z něj si byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se navrátíš. Tak je napsáno v bibli.

„Lidem v manželství dávám pokyny, ne však já, ale PÁN, že by manželka neměla odejít od svého manžela, ale kdyby skutečně odešla, ať zůstane nevdaná, nebo ať se smíří se svým manželem, a manžel by neměl opustit svou manželku.“ 1k – 7:10-11 Rodinné svazky se můžou odchýlit od pravého dobra. Mt – 10.37-42. „Říkám vám, že každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva a žení se s jinou, cizoloží.“ Učedníci mu pak řekli: „Jestliže je muž v takové situaci vůči své manželce, není radno se ženit. “ Řekl jim: “ Ne všichni lidé učiní místo tomu slovu, ale jen ti, kteří mají ten dar. Jsou totiž eunuchové, kteří se tak narodili z lůna své matky a jsou eunuchové, kteří byly učiněny eunuchy lidmi a jsou eunuchové, kteří se sami učinili eunuchy, kvůli nebeskému království. Kdo tomu může učinit místo, ať tomu místo učiní.“ Pak mu přinášeli malé děti, aby na ně vkládal ruce a přikládal modlitbu, ale učedníci jim to vytýkali. Ale Ježíš jim řekl: „Jen nechte malé děti a přestaňte jim bránit, aby ke mně přicházely, neboť takovým patří nebeské království.“ Vložil na ně ruce a odešel. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne ho. Jen ať vaše ano znamená ANO, vaše ne, NE, neboť co je nad to, je od ničemného. „Proč potom Mojžíš rozkázal dát propustný list a manželku propustit? „Ale od počátku to nebylo tak. Mojžíš vám to dovolil pro tvrdost srdce.“ Evan,podle Matouše.

JÁ: Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! Známá fráze s hlubokým významem. CO Bůh spojil, slovíčko“co“ upozorňuje na to, že pokud připustíme, že vesmír představuje dokonalý systém, který se ve zlomku času neustále obnovuje, můžeme předpokládat, že Bůh spojí muže a ženu tak, jak je to správné, a že se nemýlí. Ten, kdo se zmýlí, je sám člověk, který to poruší. Má k tomu své důvody spojené s karmou svoji, nebo karmou společnosti, ve které žije. Bůh ponechal člověku možnost volby, má proto právo se sám rozhodnout. Proč Ježíš, o kterém víme jak je milosrdný a spravedlivý, tak trvá na dodržovaní tohoto zákona pro manželství? Dar života, jeho zrození a umírání, je to nejcennější, co na této planete máme. A k životu patři láska. Muž a žena se z lásky stanou jedním tělem, aby se s láskou postarali o potomky.  Toto vytváří pevný bod ve vesmíru, který má zůstat zachován. Pokud bude existovat tento pevný bod ve vesmíru, bude na této planetě existovat život. Jakou máme společnost, takovou vytváříme rodinu. Nestabilní, nefunkční, rozpadající se. Dalajláma řekl: „Dnes jsme skutečně globální rodina. To, co se děje v jedné části světa, může ovlivnit nás všechny.“ Nechci nikomu odpírat touhu stát se rodičem, dát dítěti dostatek lásky, domov a bezpečí. Ale každé dítě má právo na svůj pevný bod, kde jsou ve vesmírné kronice Akáši zapsání jeho vlastní rodiče otec a matka. Proto chtěl Ježíš tento Boží zákon zachovat.

APOŠTOL PAVEL A ZÁKON

Pavel se narodil v Tarze, byl to Žid z Benjamínovho kmene a při obřízce dostal jméno Šavel (Šá´ul – vyprosený). Otec ho poslal do Jeruzaléma, aby tam získal další vzdělání a stal se učedníkem Gamaliela. K tomu se vyučil řemeslu tkalce stanů, a taky se tím živil. Trpěl slabostí a neznámou nepříjemnou nemocí. Ježíše osobně neznal. Ježíš se mu zjevil na cestě do Damašku a Pavel se tak stal vyvoleným, aby kázal mezi pohany. Třináct Listů, které se v Novém zákoně uvádějí pod jménem apoštola Pavla nejsou literárním dílem a ani soukromou korespondencí. Obsahují základní pravdy křesťanského života a jejich aplikaci na životní potřeby  a problémy církevních společenstev té doby.

List Římanům je poselstvím, někdy nazýván Pavlem jako „evangelium“, jeho myšlenky nás zaujmou a dokáži oslovit naše vědomí natolik, že změní náš život. Je potřeba je pochopit.

Proto právě jako skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili. Až do ZÁKONA byl totiž hřích na světě, ale z hříchu nebyl nikdo obviňován, když není ZÁKON. Smrt přesto kralovala od Adama až do Mojžíše i nad těmi, kteří nehřešili podobným přestupkem jako Adam, on se podobá tomu, kdo měl přijít. „Jestli dělám to, co nechci, přiznávám ZÁKONU, že je dobrý. Potom to nedělám já, ale hřích, který ve mně sídlí.“

Vy však nejste v souladu s tělem, ale s duchem, jestliže ve vás opravdu přebývá Boží duch. A tak, bratři, nejsme zavázáni tělu, aby jsme žili ve shodě s tělem, jistě zemřete, umrtvujete -li však zvyklosti těla duchem, budete žit. Vždyť jste neobdrželi ducha otroctví, který působí strach, ale obdrželi jste ducha přijetí za syny a tímto duchem voláme ABBA OTČE. Duch sám vydává svědectví, že jsme boží děti. Jsme- li tedy boží děti, jsme taky dědicové, protože toto je boží dědictví. Jsem totiž přesvědčen, říká Pavel, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vlády, ani věci nynější, ani věci budoucí moci, ani výška, ani hloubka a ani žádná jiná stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Písmo říká faraonovi: “ Chci ukázat v souvislosti s tebou svou moc a taky mé jméno bylo zaznamenáno po celé zemi.“ Smiluje se tedy nad kým si přeje, ale koho si přeje, toho nechává, aby se zatvrdil.

Vím totiž, že v mém těle nesídlí dobro, protože chtít dobro, to je mi blízké, no dělat dobro ne. Nedělám dobro, které chci, ale zlo, které nechci. Když dělám to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně sídlí.

JÁ: Pavel ve svých Listech vysvětluje podstatu křesťanského učení. Je tady BOŽÍ ZÁKON, který jasně určuje, co je dobré a co zlé. Je tady taky milost, milosrdenství, smíření, spravedlnost. No existují taky pojmy to není dobré a to není zlé, kde připouštíme možnost manévrování mezi dobrem a zlem. Pavel mluví o životě s duchem svatým, o vnitřním boji a staví proti sobě hřích a ZÁKON. Ti, kteří jsou ve shodě s tělem zaměřují svoji mysl na věci těla, ale ti, kteří jsou ve shodě s duchem, na věci ducha. Není to tak, že Bůh určuje, nebo nás nutí dělat, co je správné, upozorňuje na to, že každá příčina má své následky. To je zákon karmy. Takže BOŽÍ  ZÁKON a karma úzce souvisí. Existuje rozpor mezi učením apoštola Pavla a Ježíše v tom, že Pavol rozdělil dobro a zlo podle starého zákona, a když mluvil o ZÁKONU, mluvil vlastně o BOHU. Ježíš před ZÁKONEM upřednostňuje boží milosrdenství, milost, smíření, spravedlnost a lásku. Nesnaží se o zmírnění trestu, nebo viny, ale ale je milostiv ke všem hříchům, tam, kde je dar života, je i naděje a možnost nápravy. Všichni chceme slunce a potřebujeme vodu. Když někdo spáchá hřích, necháme ho žit ve tmě a bez vody?

LUKÁŠ 8: 17-18. „Vždyť nic není utajeného, co se neukáže, ani nic není pečlivě skrytého, co se nikdy nestane známým a nikdy nevyjde najevo. Kdo má, bude mu dáno více, ale kdo nemá, i to, co jsi představuje, že má, mu bude odňato. Dávejte si pozor, komu nasloucháte.“

Ježíš odpověděl:  „První je toto. Slyš Izraeli.   Hospodin, Bůh náš, jest jediný Pán, miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly. Druhé je toto: Miluj svého bližního, jako sám sebe. Většího přikázání nad tato dvě není.“ evang, sv, Marka 12.28-34. Cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.